Polovina fůry se vejde do sklepa. Ale není to na lopatu. Dveřmi, průchodem vyzděným jako podpěra, aby sklep přestal padat, pak za roh a dozadu. Tam lopata nedohodí. Vozit nebo nosit. V rukách. Nerada vozím, po prkně přes schod. Nerada nosím dva uhláky najednou, průchodem, kterým se s nimi musím protahovat téměř v polootočce a každou chvíli si sedřu prsty. Do kotelny se dvěma, do sklepa jen s jedním uhlákem. Je to plynulejší.
Začínalo se stmívat, ve sklepě tak pětina. Pár nad nulou, ale horko až moc, na zádech zastudil pot. I plynulost vezme dech, člověk při ní má tendenci pořád mimoděk zrychlovat.
Dřepla jsem v průjezdě a dívala se ven ze zamrzle otevřených vrat, do šera, do šedi sněhových návrší, do siluet smrků na návsi.
Zvláštní, ten pocit, když při okamžitém zastavení z pohybu srdce ještě dobíhá v původním tempu, pocit, že všechen nadměrečný přetlak se vráží do rtů, opuchají a bobtnají, jako by chtěly puknout...
Zvláštní, ten mírný podvečerní vítr, co se dotkne a hladce rozdělí po obličeji, jako když se dvě ruce na mapě tváře rozpojí, aby ji celými plochami obou dlaní i všech prstů obsáhly, a přece naplno nezasáhly... Chladivý bez mrazení, hřejivý zpomalením do chvíle setrvání, zneklidňující v něm na klid zadrženou silou...
A ticho, jen ve smrcích na střídačku proti sobě improvizují dva kosi. Asi kosi. Z nejhlubších do nejvyšších tónů si rozšiřují rozsah. S bravurou džezmenů, co nikdy nezopakují tentýž motiv dvakrát stejně.
Ptáci intonují čistě.
Tohle je jaro. Za tímhle jarem se jezdilo z města ven. Za takovým večerem, za okamžikem zachycení, za nehybností s obličejem nastaveným tomu, čemu se nechce uhnout, za dotykem neklidu v klidu...
Podzim je pomalé ubývání odumíráním, kousek po kousku. Jaro je průnik. Průnik někde hluboko nastřádané přítomnosti něčeho někam, kde to předtím nebylo. Jen je třeba se zastavit, aby to člověk zachytil. A chvíli zůstat tak.
Žádný konec není jen jedna věta. To je řada vět, co kousek po kousku ukusují. A ta poslední je poslední.
Jedna věta může být jen začátek. Je-li dost silná, aby prošla někam jinam. S tím, co se pod ní nastřádalo.
Hezký, jako vždy... A musím to říct dřív, než se to tu zase zvrhne ;-)
OdpovědětVymazatTaky raději rychle chválím :-)
OdpovědětVymazattaky se pridavam ke chvale. Jaro je tady!!! Kocka se chveje po celem tele a nemuze se uklidnit.
OdpovědětVymazatVšichni jste svědky, že tentokrát to nebudu já, kdo to "zvrhne." Je to... DO PRDELE SAKRA KRUCIPÍSEK JARNÍ, jen to uhlí na začátku mi k tomu jaru moc nesedí... :-)))
OdpovědětVymazatJaro je sevřené odumírající zimou a nenápadně se plížícím se létem. Jaro neexistuje. Je jako přítomnost. Je stále, ale přitom tak malé, že vlastně není.
OdpovědětVymazatradka: No já si asi připadám jak ta kočka,o)
OdpovědětVymazatNora: To není jaro, to jsou hormony! Nebo nervy? :-))) Každopádně - nápodobně... :-)
OdpovědětVymazatmyslim ze jsou to hormony :o) Budme radi ze pracuji pilne za nas. motaji nam hlavu a cele telo, zjemnuji smysly a opajeji nas drogovym koktejlem touhy.
OdpovědětVymazatVláčení uhláků ti teda nezávidím, i když z toho dokážeš vytěžit takovýhle cenný okamžiky. Napadlo mě, že na tebe docela sedí takový to "dětma nezatopíš" :-))
OdpovědětVymazatve stavu apsolutniho vycerpani mam pocit ze ziju. I to je duvod proc jsem kdysi jezdila na extremni akce, kde jsem si sahla na dno svych sil. Kdyz slapes tichem noci, pod nohama ti chrasti snich a ty stoupas pomalym tempem nahoru citis ze zijes. Pocitas si tempo abys nezrychlila. raz, dva, tri a opet raz dva tri. Pomalu se vyhoupnes nad prvni pahoreck pod htebenem a pozorujes vychazejici slunce.
OdpovědětVymazatKazdy si musi najit svuj zpusob proziti vlastni existence. Nekdy staci skladat uhli. Nekdy vecerni beh. Ale vzdycky je to spojeneno s telesnou namahou
Radka: Jo, přesně. Mně bejvá psychicky nejlíp těsně poté, co si šáhnu na dno svých fyzických sil... Jakkoliv. Někdy stačí i dvacet bazénů v (pro mě) ostrym tempu... Pak je mi moc fajn.
OdpovědětVymazatFidor: (Aha, t ještě...):
OdpovědětVymazatTo jako že bych radši rodila uhlí než děti? :-)))
Radka: Ve stavu absolutního vyčerpání ne. Řekněme částečnýho. Nebo absolutního, ale jen fyzickýho.
pri velke namaze se clovek dostava do stavu snizeneho vedomi-tranzu, kdy zije jenom smysly. A stava se zviratkem :o)
OdpovědětVymazatNaladilo me to na leto. Muz me porad premlouva jeste na nejaky ctyrtisicovky, ale necham to na duchod. Ted se opet chystame do Dolomitu na nadherne Klettersteigy (zajistene cesty) Jiz popate - protoze je to tam pohoda a veget. Tam uprostred skaly ma clovek velkou iluzi svobody. pocituji velkou vdecnost k svemu telu. Ze me posloucha, ze nohy slapou, ze srdce bije a oci vidi :o) Zrovna dneska jsme vedli bourlivou diskusi s muzem o tom, kdo z nas dvou je silenejsi. Kazdy chtel vyhrat!
(12) Jestli začneš rodit uhlí, tak tě rád adoptuju. Vždycky jsem chtěl bejt uhlobaron... :-)
OdpovědětVymazat(14) Rodit, ne sr..! :-)))
OdpovědětVymazatZatím ho jen smrkám. To by ti nevydělalo ani na penzijní připojištění. :-)
Satai, vidíš to? Tady fakt není těžký odhadnout, kde ta diskuse zase skončí... Blaží mě, že tentokrát jsem v tom fakt nevinně. :-)))
OdpovědětVymazat(16) Alibisimus, Dee. Z nějakých stodevadesáti komentářů na jistý nejmenovaný stránce je třetina tvejch, jaks dělala cos mohla, abys autora zkazila, nakazila a vůbec setřela pel jeho nevinnosti - a teď ukazuješ čistý ručičky? :-)))
OdpovědětVymazatTy škeble jedna drzá! :-))) Pel jeho nevinnosti, říkáš? No, já nevím, kdo začal o žužlání... Krom toho ty oplatkové článečky vypovídají o pelu střeném už dávno předtím, než jsme tam z toho vyrobili chatovou místnost pro vybranou společnost, že? Těch komentářů je tam aktuálně 178, z toho mých je 73 - tedy víc, než třetina, to si vzít nenechám! A dále, cituji: "Stran zvrhlosti - Na mě... (pauza, jako v Tatínkovi do polepšovny) ...se můžeš spolehnout! :-)))
OdpovědětVymazatTohle pozadí se mi zdá dobrý, nepíchá - tedy nebodá do očí. :-)" Nebo: "No, a já pak místo Panenko Marie Podsrpenská čtu Panenko Marie Podprsenská..." Kdopak je autorem těchto slov, he? Ba ne, milá zlatá, neházej to na mě - sama jsi v tom až po uši a ta čokoládová nádhera též! :-)))
Dee Dee, vidím a vůbec mě to nepřekvapuje ;-) A buď bez obav, co se týče pelu nevinnosti, který jsi setřela z jistého nejmenovaného autora - to byl pel nevinnosti mnoha nebohých pannen, který ještě nestihl osprchovat. Jeho osobní pel už je dávno v tahu ;-)
OdpovědětVymazatDíky, náčelníku, že ses mě zastal! :-)))
OdpovědětVymazatTěší mě, že i s uhlím umouněnejma tvářema, odřenejma rukama a potem zalitejma zádama jsi dokázala podchytit okamžik, kdy jaro vstoupilo do vsi (už jsem nedoufala), a tak poeticky nám to celý naservírovala :-)
OdpovědětVymazat(18) - Typická novinářka! Ocituje, jak se jí hodí, bez ohledu na kontext! Co takhle autorizace, he? :-)))
OdpovědětVymazat(21) Nejen do vsi. :-)
No já koukám z okna, prší jako o závod, pošmourno, lezavo a džezmena nevidět neslyšet, tak jsem si myslela, že u vás máte nějakou protekci, víš? .....:-))) No ale každopádně, pro sichr, jsem se hned po přečtení Tvýho zvěstování vrhla na balkón, dovlekla do útrob bytu pytel nedávno koupený zeminy a truhlík, a zasadila bylinky. :-)
OdpovědětVymazatP.S.
OdpovědětVymazatTa ves je míněná samosebou obrazně, copa já vim, odkud jsi? :-))
Dneska taky pošmourno, ale džezu plný okna. :-)
OdpovědětVymazatJsem z obojího. :-))) Momentálně ze vsi. :-)
ad (22) - Autorizace? Co to je? Doporučuji k prostudování tiskový zákon, rulíku zlomocný, nejde totiž o žádnou povinnou položku. To jen připosraná veřejnost si občas nestojí za tím, co vypustí z huby. Ostatně - od čeho máme diktafony, že? Na webu je to ještě doložitelnější... Nehraj to na mě s kontextem, všichni víme, že ti jde "jen o to jedno" - maskovat to uhlím na jaře, to by se ti líbilo, mlži jeden zalženej... Nic takovýho. :-))
OdpovědětVymazatEeeee... :-)))))
OdpovědětVymazatKruci - zalženej nebo zamlženej - vlastně je to totéž... :-) Blebleble...
OdpovědětVymazat