Od včerejška jsem přesvědčená o opaku.
Mysli na něco, a ono to přijde. Pravda, vždycky jinak, jindy, než si člověk představoval, ale přijde to.
A pak se sejdete, domluveno jen na pět minut, jen předat to či ono, cestou odněkud někam. Dlouhou cestou. A najednou se objeví litr vřelýho čaje černýho jako noc okolo, uvařenýho hned po prozvonění, že jedete. Abyste neusnuli za volantem. Uvařenýho, přestože to znamená víc než pět minut zastávky, nutnosti společné konverzace. Přestože nejasno, jakých těch víc než pět minut konverzace bude. Jestli ne ještě víc rozpačitých, než posledně.
A pak pijete čaj a mluvíte, a je to úplně jinak, než jak jste si to konstruovali v nějakých monodialozích. Je to... normální. Naprosto nedrhnoucí. Nikdo nikam neuhýbá, nikdo nikam nechvátá. Nikdo se nebojí, aby z více než pěti minut nevyplynulo něco, co v nich není. Nebo že vyplyne. Je dobře.
Jako byste naráz byli za puklinou v zemi, která vás do morku kostí děsila a ochromovala svou hloubkou, ale když jste nad tou hloubkou zapomněli přemýšlet a omylem udělali krok, zjistili jste, že vůbec nebyla důležitá ta děsuplná hloubka, ale její šířka. Naprosto snadno překročitelná.
A člověk najednou ví, v čem byl omyl. Že omyl byl v tom pořád hledat, jestli je na druhé straně naznačováno "A", nebo zcela opačné "B". Hledat, co se očekává.
Když se neočekávalo nic. Ani "A", ani "B". Jen cokoli mezi těmi dvěma extrémy. Kupodivu stejně tak, jako hledající sám, ani ten druhý nechtěl nic víc, než "buď si, jaký jsi".
Ještě to tak umět...
Hledání očekávání tam, kde žádné není, zabíjí stejně spolehlivě, jako očekávání nesplněné.
Protože vědět, že ten druhý se snaží kvůli mně, že ztrácí sám sebe kvůli mně, je zátěž k neunesení. Připravuje o klid. Zahání do kouta. Odhání.
Ještě to tak umět, nedělat to.
Všechno co bylo, bylo, jak mělo být. Jak má být. I to, co nepřišlo ve zdánlivě správný čas. Možná proto, aby to bylo jinak, v čas daleko správnější. V čas, kdy to zaklapne samo do sebe jako klíč do zámku, bez pilování zubů, bez dřiny a tápání, v docela klidné, nenásilné souhře... Čeho? Náhod a okolností, které by člověk sám nevymyslel?
Děkuju... Komu? Bohu, co v něj nevěřím? Osudu, v nějž nevěřím taky? Tak jak mám kruci pojmenovat to něco, čemu se cítím být vděčná za to, že souhra okolností, byť na jednu stranu nešťastných, mi dala možnost poznat, pochopit, prožít to docvaknutí bez pilování...?
Vlastně... Něco se splnilo. "Ty, hele, ale ty vlasy..." - Od srdce upřímnej škleb. - "To není dobrý. Ty se ti fakt nepovedly... Dělají tě o deset let starší..."
Už deset let jsem se tak nezasmála.
Hm... - A v úžasuplné potřebě děkovat kdovíčemu abstraktnímu nade mnou jsem jako obvykle zapomněla poděkovat za ten čaj.
...někdy si člověk musí zvyknout, že ne všechno se dá pojmenovat, definovat, prožívat ještě jednou na papíře, nebo ve vzpomínkách...musí mu stačit ten nesnadno postřehnutelný okamžik, který má člověk v sobě, o kterém ví, že patří tam a tam, i když má snahu řadit ho jinam, než má být... (herdek, sám sobě přestávám rozumět) 8^)
OdpovědětVymazatTak buď ti rozumím, nebo jsem si to zařadila právě tam, kde se mi to hodí. :-)
OdpovědětVymazatjo!
OdpovědětVymazatJestli fakt dokážeš nehledat očekávání tam, kde žádný není, tak se pohneš z místa.
OdpovědětVymazat(4): Právě jsem se rozhodla, že nedokážu, nepohnu, zůstávám, kde jsem, líbí se mi tu.
OdpovědětVymazatBer moje články jako čistou fikci pro sebezezajímavění.
Musíš mít porád u prdele vohýnek?
OdpovědětVymazatTo víš, trpím plynatostí.
OdpovědětVymazatjsou veci ktere se nedaji dosahnou chtenim. A tohle je jedna z nich. Pochopeni ze veci plynou spravnym smerem a mit porat oci otevrene. Abychom si vsimli toho co nas potkava a co je pro nas nachystane.
OdpovědětVymazatRuzliso, tohle poznani jsem ja intenzivne prozivala pred deseti lety. A tahle zkusenost neni sdelitelna. Bud je nebo neni. To neznamena ze se zmenis ze dne na den, ale ze poznas kdy jedes spatnym smerem. Ja jsem to poznala treba v pulce vety a tak jsem ji vubec nedokoncila :o) Hodne veci se pak stava nedulezitymi, hodne otazek nepolozenymi. Protoze veci jsou takove jake jsou a neni treba se na ne ptat.
Radka.:Časově (já-ty) to skoro odpovídá, jsem pozadu jen o kousíček. :-)
OdpovědětVymazatJo, že jedu špatným směrem, jsem začala být schopná poznávat (třeba v půli věty) někdy kolem pětatřicítky. Akorát že mě to nutilo ještě víc a ještě víc v tom "makat". Napravovat. :-)
Lepší se "odpojit". :-)
To nejlepší se většinou stane nečekaně :-)
OdpovědětVymazatMiluju nečekaná (byť i předem plánovaná) setkání třetího druhu... Souhlasím s tím, že jde o nesdělitelné zážitky. Respektive sdělitelné pouze mezi přímými účastníky... :-)
OdpovědětVymazatSetkani se nedeji necekane. Porad nekoho a neco potkavame, ale neco a nekdo potkava nas. Ale pro nas to ziska smysl teprve az jsme pripraveni.
OdpovědětVymazatMusím souhlasit, poslední dobou mám intenzivní pocit, že se věci dějou přesně v ten pravej čas, skoro jakoby na to snad někdo shůry dohlížel :-) Co jsem považoval za krachy a spílal celýmu světu ted vidím jako cenný lekce, který jsem přesně potřeboval a přišly včas.
OdpovědětVymazatDee: Možná ani mezi přímými účastníky. Ale tam není třeba. :-)
OdpovědětVymazatRadka: Třetí druh, pakliže jsem pochopila Dee a ne svou představu /:-)/ , je nečekaně s konkrétním. Ale asi máš pravdu. Že by ne správný čas, nýbrž správní my? :-)
Fíďa: Přesně.
dneska jsem nahodne tohle tema resila s moji maminkou. Ze clovek cini urcita rozhodnuti proto, ze jinak nemuze. A i kdyz chvili plave proti proudu, tak se stejne treba cik-cak vraci tam kam ho to tlaci. Casto nechape smysl toho co ho potkava, je nestastny vzpira se aby posleze s odstupem konstatoval ze to tak melo byt.
OdpovědětVymazatAbych byla konkretni: U me to bylo nutkani najit si partnera, i kdyz jsem porad ze vsech vztahu unikala a nechtela se vazat. Kdyz jsem malem definitivne utekla i z toho posledniho cekala jsem miminko a tak jsem se podvolila osudu. Pote jsem opakovane hledala unikove cesty abych se opet vratila do hlavniho stredniho proudu. Mezitim jsem pritahla rodice do mista naseho bydliste, protoze jsem citila ze to tak musi byt i kdyz jsem se posleze odstehovala daleko do ciziny. Prozila jsem anabazi hledani vlastni identity a nekolik klicovych setkani. Posleze jsem byla nucena budovat hnizdo opet v miste bydliste mych rodicu, abych jim byla pomoci. Muj otec byl zachranen jen diky tomu ze bydlel tam kde bydlel. A ja jsem se vratila presne v pravy cas. Muj nejstarsi syn jde cestou kterou by nikdy nemohl jit kdyby nebyl tam kde je a muj mladsi syn obdrzel tak silnou facku od zivota, ze nasel cestu zpet. Nabidla se mi sama prace, kde urocim vse co jsem se kdy naucila. Vse se sklada do skladanky ktera dava smysl.
[13] fida, no to je otazka pristupu, pokial takto budes brat minulost a veci co sa ti deju je to fajn, nema zmysel horekovat nad rozliatym mliekom, je lepsie sa na to pozriet pozitivne ako na cennu skusenost ze sa ho naucis efektivne utriet
OdpovědětVymazatsu vsak ludia co nad nim budu horekovat a neprestanu ani ked bude utrete a budu sa na to negativne pozerat aj s odstupom casu
co sa stalo sa uz neodstane, tak preco si z toho nevziat to dobre... veci nemusia byt take ake sa zdaju byt na prvy pohlad, to mas ako s ludmi co zmeskali lietadlo ktore neskor spadlo, nez spadlo nadavali ze dojdu neskor, ked uz spadlo tak boli vdacni ze v nom neboli a ziju a nejake meskanie ich netrapi, toto je samozrejme extrem ale da sa to aplikovat na vsetko, je to vazne len vec pristupu, ked clovek zacne mysliet pozitivne prisposobi sa tomu aj jeho zivot a bude mat aj viac stastia a viac sa mu bude darit, sila podvedomia (okrem ineho) je velka
Markoff: Princip letadla sedí. :-)
OdpovědětVymazatJen člověk občas dostane tu "zpětnou vazbu" s trochu větším zpožděním než zprávu o letecké katastrofě. Nebo si ji neuvědomí.
Markoff: Mas pravdu ze sklenice muze byt poloprazdna nebo poloplna. Zalezi na uhlu pohledu. Z ceho se jeden tesi, jiny nad tim narika.
OdpovědětVymazatRuliso: Vlastne existence uplne vsecho je zalozena na zpetne vazbe. Opakovani toho sameho s malou korekci. stokrat, tisickrat, milionkrat az se pohneme z mista :o) Princip vyvoje je hrozne primitivni.
[17] rulisa, no, najvhodnejsie by bolo asi si ju robit preventivne uz rovno sam ked sa to deje a na vyhadzove vidiet sancu najst si nieco lepsie, detto na pokaslanom vztahu a pod., ved sa ti to ani nemusi predsa casom potvrdit, mysliet si to mozes aj hned, proste treba vidiet na vsetkom zlom nieco dobre (otrepane ale pravdive)
OdpovědětVymazatNo veď hej. :-) Tak trochu i víra tvá tě uzdravila. :-)
OdpovědětVymazatSnažím se. Ale tu a tam se z víry stává spíš vůle a člověk už si to jen opakuje jako mantru, leč bez zřetelnýho efektu. Pak občas nějakej ten malej zázrak učiněnej na potvrzení víry (nebo za odměnu?:) je super. :-)
btw: Nikdy jsem neuvažoval, jestli se věci dějí v pravý čas. Myslím, že když se člověk na něco připraví, je velká šance, že se to odehraje nebo to skončí jinak, než si to připravil. Potom snadno dojde k vysvětlení, že se ta věc prostě nepřihodila ve "správný čas". Já se na nic neumím předem připravit a tak vůbec nezkoumám, co přišlo a nepřišlo v pravý čas. Ale kdysi jsem kdesi narazil na diskuzi, kde zúčastnění zjišťovali, že když je nejhůř, vždycky se objeví "v pravý čas" nějaké řešení.
OdpovědětVymazatNepoznám, co přišlo nebo nepřišlo v pravý či nepravý čas - ale některé události bych uvítal tak o třicet čtyřicet let dříve...
Ghost: predstav si ze mas sen po kterem touzis. Pak se ti najednou naskytne prilezitost a ty se ji chytnes nejdriv drapkem, pak celou rukou a pak naskocis. To je ta pripravenost.
OdpovědětVymazatKdyz ten sen nemas, tak prilezitos kolem tebe profrci aniz si ji vsimnes.
(21)
OdpovědětVymazatTřeba byly opodál, ale tys k nim (nebo k jejich vidění) ještě nedospěl. :-)
(Aspoň takhle si vysvětluju něco málo z toho, co mohlo být dřív u mě, já.:-)
Myslím, že to připravování se je jedna z možností. Jiná je právě to, že člověk teprv zpětně vidí, že vůbec připravený nebyl.
[21] Nikdy jsem se na nic nepřipravoval, možná proto přijmu kdykoli cokoli. Při zpětném pohledu - stejně bych se na většinu toho, co jsem prožil, vlastně neuměl připravit. Neustále se něco děje.
OdpovědětVymazat[23] Mé sny - jsem kdykoli připravený prožít si jakýkoli. Jak už jsem někdy někde psal - někdo své sny sní, já je prožívám.
Ad sny - ve čtvrtek mi cinkla M., že bychom zašli na panáčka. Tak jsem vypnul PC a šli jsme na panáčka. Chtěl jsem původně zajet objednat novou sprchu. Dnes jsem kvůli jiným věcem zajel do jednoho koupelnového studia, a koupil jsem za stejné peníze mnohem lepší sprchu po slevě na výstavní ploše.
OdpovědětVymazatTakhle to mám pořád. Ale že bych tvrdil, že se věci dějí v pravý čas, to bych se neodvážil. Prostě se dějí a já na ně reaguju jak umím.
nemuzes mit vsechny sny najednou :o) A tak ti spousta zajimavych veci unika mezi prsty. Pod prozivanim tvych snu chapu pletky s panickami ktere jsou k mani (pardon pokud se pletu). Ale lidi maji i jine sny.
OdpovědětVymazat[23] hej, az na to, ze niektore sny su len sny ako motivacia, ze prakticky nemaju byt ani splnene, pak ked si ho nakoniec clovek splni tak z toho uz ani nemusi byt moc nadseny lebo ma beztak dalsi nesplnitelny sen, takze pripravenost s tym nemusi mat nic, sen moze byt len synonymom pre motivaciu, nejaky posun vpred, hodnotit obsah toho sna je potom vcelku irelevantne, ci stal alebo nestal za to
OdpovědětVymazatje to proste paralela s pretakmi, napr. s bezcami na dlhe trate ktori maju vodcov ktori bezia vpredu a tahaju ostatnych a postupom casu odpadavaju, vyhrat nevyhraju ale pomozu druhym ist dopredu, tak aj niektore sny
takze samotna realizacia sna za vela stat nemusi, lepsie moze byt to hnanie sa za nim
Ach jo. :-)
OdpovědětVymazatNeuměl připravit - nikdo neříkal, žes měl umět! Jen žes - nebyl. Nebyl dorostlý, dospělý k nim. Schopný je vidět, absorbovat, zvládnout... To není o nějakým vědomým připravování se jako na nějakej předmět do školy.
Asi je to marný.
Oprava: pro (24). Já se z toho zjevím...
OdpovědětVymazat(28) bylo pro (25).
OdpovědětVymazat(27):
OdpovědětVymazatSuper. Aspoň stran mě stoprocentně.
abych to zhrnul [30] opravuje [29] ktore nespravne opravovalo [28] ze tam chybala reakcia na [24] a nie na [25] ako bolo v nespravnej oprave v [29]
OdpovědětVymazat(31): Markoffe, já tě zahubím! :-)))
OdpovědětVymazat(Jsem si to musela přečíst třikrát, než jsem se prostopovala ku "Ano".:-)))
[32] problem je co potom vlastne spravit so zaverecnym finisom takeho sna ktory akurat pohanal dopredu a ktoreho dokoncenie vlastne ani nikto nechce lebo sa tak pekne za nim putovalo a teraz hladat novy sen a zase vsetko podstupovat odznova event. byt sklamany ze som to uz dosiahol a kam sa teraz podejem, takze pak nie je moc dovod na radost
OdpovědětVymazatghost mal na mysli zjavne sny nizsej urovne, nez nejake dlhodobe
ruliso: myslim ze jsme popsaly jasne, co jsme mely na mysli :o) Znam hodne lidi, kteri mi podsouvaji jake jsem mela v zivote stesti a co vsechno jsem videla ci zazila. Ale nebylo by zadne stesti, kdyby nebyla vyuzita prilezitost. Jeden priklad. Chteli jsme se dostat ven do ciziny, nabrat zkusenosti a vydelat penize. Napsali jsme nekolik odpovedi na nabidky zamestnani. Nic se nedelo a asi za pul roku se ozval headhunter memu muzi, zda by mel zajem o super job. Samozrejme to bylo stesti, ovsem ten clovek se musel o mem muzi nejak dovedet. To jsou pak ty shody okolnosti. Kdyby jsme jen pasivne cekali tak bychom sedeli porad doma na prdeli.
OdpovědětVymazat(34) Ghost má i sebe článek, kde se k dlouhodobým snům vyjadřuje - myslím, žes Ghosta vystihl. :-)
OdpovědětVymazatZávěrečný "velký" finiš je finiš adrenalinu a všech těch pocitů v cíli. Pak bývá často velký propad, otupění, pocit prázdna. Asi i toho zklamání, že už je "hotovo" a dál nic. Jako když něco umře.
A pak se vyvrbí další sen - já nevím, sny se snad ani hledat nedají, buď vyskočí a jsou, nebo nejsou. Zatím jsem neměla nikdy problém, že by nebyl žádný, i ty malé jsou moc fajn. Naopak - jsou spíš osvěžujícně příjemně nutné. :-)
(Aspoň já teda nevydržím jezdit moc maratonů. :-)
[35] "kazdy je strojcom svojho stastia" alebo "pomoz si sam a pan boh ti pomoze"
OdpovědětVymazataj ked v tomto pripade to asi nebude o stasti a nejakej pomoci, ale proste o viac menej nevyhnutelnom, ked je niekto schopny a snazi sa, tak z toho proste tazi, to nema nic so stastim, to su proste hodnoty na trhu ktore si vsimaju druhi, vzhladom k tomu ze okamzite pocas snazenia nema nejaky vysledok tak treba nejaku motivaciu a tou moze byt nejaky sen, ble...
ludia co zavidia a hovoria o stasti mozno maju sny ale nic nerobia pre to aby sa im splnili, holt motivacia je schopna v schovavacke
Radka: Alespoň statisticky uvedu na pravou míru po poslední revizi: za 35 let 7 žen, z toho 2 "paničky". Myslím, že nešlo o pletky v tom smyslu "užít si sex", ba ani o sex nešlo, i když k němu dříve či později došlo. Ale nepoznám, jestli to spadá do "pletky s panickami ktere jsou k mani".
OdpovědětVymazatMé sny nejsou hmotné či hmatatelné, ale asi mám opravdu jen sny ohledně lidí - sny ohledně rodiny s pěti a více dětmi si třeba nesplním, sen o příjemném odpoledni, stráveném povídáním si s chytrou ženskou, od které se leccos dozvím, si plním jak jen to jde. Cestování mne neláká, sport taky ne, ani domy, auta, peníze, zařízení. Knihy, koncerty a vůbec kulturu do snů nezařazuji - možná tam patří?
Markoff: Tak hnaní se za sny mi nic neříká. Když jsem se snažil se na něco zaměřit, spousta mi toho uteklo. Vlastěn jsem hanním za snem jen ztrácel.
Ru: Tak dorostlost a dospělost - neumím posoudit
(35) No, snažily jsme se vší silou. :-)
OdpovědětVymazatMarkoff [34]: Neumím posoudit, do jaké míry je sen o partnerovi na celý život a rodině s dětmi "sen nižší úrovně".
OdpovědětVymazat[36] no to sklamanie zo sna moze byt po dosiahnuti priamo umerne vynalozenemu usiliu, kym je to na zaciatku nesplneny sen vyzera hrozne pekne, postupom casu a usilia kedy je odpracovany a uz aj zasluzeny sa z neho logicky clovek po dosiahnuti o to menej tesi, ked si ho vlastne poctivo vydrel, pak prichadza otazka ci to bolo hodne vobec tej vynalozenej namahy...
OdpovědětVymazatja teda nejake velke sny/plany nemam, vzdy priebezne s nejakym rocnym vyhladom, ked sa dari tak sa dari, ked sa dlho nedari tak treba zmenit plan, to je pohodlnejsie ako snazit sa viac ;-) (za predpokladu ze cloveku nerobi problem zmenit plan/sen a zabudnut na povodne ocakavania ;-))
dodnes si pamatuju, jak jsme ve skole psali slohovou ulohu na tema, co bych v zivote chtel dosahnout. A ja jsem napsala: Abych byla stastna ja a lide kolem me. Dostala jsem za ni prvni trojku a pani ucitelka se moc zlobila ze to neni konkretni.
OdpovědětVymazatPresto zustalo tohle prani neboli sen moje zivotni motivace a vsechno ji podrizuji.
Ghost:
OdpovědětVymazatVelký sen máš - ale hnaní se za sny ti nic neříká... Z toho mi vyplývá, že máš sen jen pro to snění. Nemůžu si pomoct.
Markoff:
Myslím, že nee, když zkusím těch svých pár splněných snů považovat za "velké", tak musím říct, že kdyby mě nestály spoustu dřiny, neradovala bych se v cíli zdaleka tolik. Vlastně, asi by bez tý dřiny byly rozplizlý dřív, než bych do toho cíle dorazila.
Ale jinak - měnit (upravovat) sny podle potřeby (dřiny nad moje síly) - též umím velice dobře. :-)))
Ru: Myslím, že snažit se mít děti po pětačtyřicátém roce je dost riskantní. Tak jsem se za tím přestal hnát.
OdpovědětVymazatHledat ženskou na zbytek života - ne na pár či pět let - tam se nic hnát nedá. Nebo to neumím hnát. Nebo - když jsem to hnal, vždycky to selhalo.
(43) Tak z téhle "škatulky" mám taky jeden ze svých dvou hlavních snů, leč nejsem tak altruistická, tak v něm není to o těch šťastných lidech kolem mě. :-)
OdpovědětVymazatOd puberty mi bylo jasný, že je vcelku fuk, co konkrétně člověk dělá, kde bydlí, atd. Přála jsem si (to, co mi dělalo problémy) být klidná, vyrovnaná a v pohodě sama se sebou tak, abych to, co kdy dělat budu či kde budu, vždycky dokázala v dobré obrátit, a přitom abych neztratila schopnost si všechno naplno prožívat. :-)
(44) Víš, mám fakt pocit marnosti nad tím, jak si vždycky všechno obrátíš tak, aby ti to vyhovovalo. :-)
OdpovědětVymazatVíš, třeba vůbec nepoznám, co chceš vyjádřit. Potom třeba reaguju na něco jinýho. Je to pro Tebe připustitelné?
OdpovědětVymazatSplněný sny jsem nikdy nepočítal. Možná v tom jsem nečitelný. Programovat - za tím jsem šel od šestnácti. A dělám to celej život a baví mně to, a ještě mně to slušně uživí.
OdpovědětVymazatAle seznam toho uskutečněnýho mi v okamžiku, kdy se to uskuteční, vypadne z hlavy a mám před sebou to, co bych ještě chtěl.
Ruliso: u tech ostatnich to funguje jaksi automaticky. Visi na me emocionalne sedm lidi. Kdyz jsem stastna ja, tak je stastnych i tech sedm. Takze se musim snazit i kvuli nim :o) Kdyz mam depku, tak ji maji taky vsichni. I kdyz se ted ti dva nejstarsi synove osamostatnuji. Presto se furt ujistuji zda se mam dobre. Zatim :o)
OdpovědětVymazatA ten článek, co zmiňuješ, byl o dětských snech. O snech malýho dítěte. Můžeš to brát jako paralelu - zařídit se tak, aby člověk kvůli nedostatečným prostředkům nestrávil celý život počítáním, jestli bdue mít na jídlo a ošacení.
OdpovědětVymazat(47) Je, protože jsem nikde netvrdila, že to obracíš záměrně a vědomě. Ono i neporozumění může být sebeobranná reakce.
OdpovědětVymazat(50) - Ale v diskusi pod tím článkem jste už neprobírali jen dětský sny, ne?
OdpovědětVymazatAle možná si to blbě pamatuju. Nebyla jsem si to ověřovat.
Ad splněný sny: Vlastní byt mne stál deset let práce dvanáct až šestnáct hodin denně včetně sobot a nedělí. To jsem se hnal za snem. Možná jsem kvůli tomu propás spoustu důležitějších věcí. Ale mám to.
OdpovědětVymazat[47] nebo to může být jen obyčejný neporozumění. To já nepoznám. Ty jo?
OdpovědětVymazatAle ať je to tak nebo tak - já to asi jen těžko ovlivním.
OdpovědětVymazatGhost: to je smutne :o( To snad ani neni sen nybrz velky projekt. A v partnerstvi by se meli velkych projektu ucastnit oba. Ale to je jen takova uvaha.
OdpovědětVymazatRadka: Pokud se to týká bytu
OdpovědětVymazat- po několika letech v podnájmu je to hodně velký sen. Možná životní. Možná taky věc přežití. Byt, kam můžeš přijít, a máš tam doma. Možná jsem to špatně napsal. Byl to sen o tom mít "doma".
Deset let jsme se snažili tímhle zoufalým způsobem dosáhnout na "doma" ve dvou. K tomu ještě střední škola při zaměstnání - i když já měl už dvě maturity, jako bych si tenkrát udělal třetí.
(54) : Sugestivně podsouvačná otázka. :-) Mohla bych z ní snadno vykličkovat, třeba odkazem na to, aby sis zkusil znovu přečíst formulaci. Ale kličkování mě dostatečně vytáčí u druhých, u sebe je (i proto) pokládám za o to větší zbabělost a ubohost. Takže:
OdpovědětVymazatNejsem padlá na hlavu, abych si myslela, že něco takovýho můžu poznat na sto procent. Ale můžu mít podezření. Stačí? :-)
moje bytova anabaze: internat s ditetem, u moji maminky, u moji tchyne, na chalupe, druzstevni byt, jeden podnajem, druhy podnajem, treti podnajem a vlastni bydleni :o)
OdpovědětVymazatA i když je to v podstatě noční můra - v tý době, kdy se to "doma" krůček po krůčku přibližovalo a já jen dělal a dělal - jsem možná byl paradoxně nesmírně šťastnej.
OdpovědětVymazat(57) : Odpusť, ale pořízení bytu též nepokládám za "velký sen". Je to dostupná materiální záležitost, získatelná v podstatě jen sledem triviálních nutných úkonů. A tak, jaks to popsal napoprvní (a nepřímo i v poslední větě toho opět vysvětlujícího a na správnou míru uvádějícího "napodruhý") šlo o byt, ne o domov. To, cos uvedl, žes do toho vložil, je vklad do bytu, ne do domova.
OdpovědětVymazatRu: [58] to jen, že to o tom "obracení" jako obranný reakci čtu už asi podesáté. Poprvé, podruhý a potřetí o tom jsem schopný přemýšlet, podesátý už ne.
OdpovědětVymazat(61) - Podesátý? Hm... Tak to asi na tom něco bude... :-)
OdpovědětVymazatRadka: Takže vlastní bydlení taky splněný sen, nebo jen "velký projekt"?
OdpovědětVymazatRu: Bylo to v době, kdy rodina s dětmi a rodiči (5-6 lidí) v jednom dvoupokojáku čekala na přidělení bytu víc než deset let. Myslím tím družstevního. Nastátní takřka nebyla šance. Při našich platech složit třetinu hodnoty na podíl bylo taky na deset let.
OdpovědětVymazatA zařízení bytu? Rok trvalo přes známé sehnat jen pitomou pračku.
nehádejte se mi tady prosím vás! S takovouhle kadencí komentářů nevím, komu skáču do řeči nejdřív... 8^)
OdpovědětVymazat(66) Myslíš tak zhruba v tý době, kdy se moji rodiče rozvedli a my s otcem se odstěhovali z matčina bytu a neměli kde bydlet, takže jsme byli rádi, když jsme sehnali podnájem v 1+0 druhé kategorie, kde s námi později bydlela otcova "vysokobřezí" druhá žena? :-)
OdpovědětVymazatKaždý zažil nějaké problémy materiálního rázu, Ghgoste.
Jirko*, už končím (prozatím :-), nebo mi vyhasne v kotli (jestli už nevyhaslo), ale ty můžeš skákat do řeči kdykoli a tady komukoli. :-)
Tobě v kotli nikdy nevyhasne!...brounoc...
OdpovědětVymazatP.S. Ghoste, tehdy jsem vařila na dvoukolovým vařiči a košile na semináře prala otci ve vaně. Nebylo co jinýho.
OdpovědětVymazatJirka* [65]: neberu to jako hádku. Třeba jsem si uvědomil jen díky téhle diskusi, že jsem si vlastně neskutečné množství snů (kdysi takřka nesplnitelných) splnil. A že to, co pro mne kdysi bylo nedosažitelné, dnes je pro spoustu lidí normální. Třeba podnájem, nebo byt. Tady na sídlišti obecní úřad nabízí "startovní" byty pro mladé lidi. Před pětadvaceti lety - nikdo by v existenci něčeho takového neuvěřil.
OdpovědětVymazatSpousta toho, co jsem dokázal, je možná dnes směšná.
ghost: vlastni dum bylo jen vyvrcholeni zivotni cesty. Rozhodla jsem se zapustit koreny. A domov jsem mela jiz davno, kde byli moji nejblizsi tam byl muj domov a bylo uplne jedno kde to bylo.
OdpovědětVymazatBytovou otazku jsme resili druzstevnim bytem tak, ze jsem v osmem mesici tehotenstvi s druhym synem chodila brecet v pravidelnych intervalech k rediteli firmy (starsi kluk v naruci), kde pracoval muj muz a ten mi ze zoufalstvi pridel pvni uvolneny byt ktery mel (v te dobe meli velke firmy nejake druzstevni byty k dispozici). Melo to vedlejsi efekt, nabidli mi i skvely job :o)
Oprava (71) - V té mělké vaně sprchovýho koutu, páč klasická vana tam (stejně jako kuchyňská linka) nebyla.
OdpovědětVymazatJakmile začnou lidé srovnávat, je to v pytli...a je úplně jedno, kdo je v právu...
OdpovědětVymazat(73) : Jirko*, myslím, že ani já ani Radka se nesnažíme něco s něčím srovnávat, jen na vlastních příkladech dokázat Ghostovi, že když tvrdíme, že byt nerovná se domov, tak z nás nemluví naše lehce a bezpracně získané pohodlíčko ani neznalost věcí, jaké tehdy byly.
OdpovědětVymazatRu [67]: tak před pětadvaceti lety. Možná pro někoho absence domova tehdy nebyl sen, jen problém materiálního rázu. Pro mne to bylo něco, co jsem musel vyřešit naprosto sám. Sklepní šestnáctimetrovou garsonku s rodiči a bratrem a plísní na zdech si pamatuji dobře. Snad ani nešlo o bytový prostor - alespoň dnes by to určitě nikdo tak nebral. Ale fakt je, že jsme měli vlastní záchod i vanu - znal jsem lidi, co byli vděční za bydlení se společným záchodem a vodou na chodbě.
OdpovědětVymazatAno, tak jsem to časově odhadla docela přesně. :-)
OdpovědětVymazatRu: Já neříkám, že všechno obracíš - třeba se vyjadřuju špatně. Ten byt byl první místo, kam jsem mohl pustit jen toho, koho jsem chtěl. Domov pro mne není místo, kam mne každou chvíli pod průhlednou záminkou přijde někdo kontrolovat, aby mi počítal spotřebiče. Možná je to blbej a hmotnej sen - ale už jen to, že se v noci nemusím plížit chodbou a čekat, kdo na mne vylítne, že dupu, je i dnes po létech nádhera.
OdpovědětVymazatPrvní? Psals na blogu, žes dlouho bydlel sám na chatě...?
OdpovědětVymazatRadka [69]: Já se snažil "zapustit kořeny" už od dvaceti let. Cena za ten byt byla úpis na sedm let na práci, která byla mizerně placená a nelíbila se mi, ale to byla po třech letech jediná šance a já jí vzal a ještě rád.
OdpovědětVymazatRu: Na rodičovské chatě pět let. Žít tam bylo krásný, ale odešel jsem tam kvůli komplikacím s rodiči a byla to jejich chata. Dost komplikované, domov to až tak úplně nebyl.
OdpovědětVymazatBylo to spíš proti vůli rodičů, na což mi nedali zapomenout.
OdpovědětVymazatZvrtlo se to na bydlení - něco, na co už jsem ani dávno nevzpomněl a o čem jsem ani nikdy neuvažoval.
OdpovědětVymazatMožná ani neumím slovy vyjádřit své současné sny. Ne proto, že bych věřil, že když je vyslovím, nesplní se.
Třeba sen o tom, že potkám někoho, s kým se dá jen mlčet - a přitom se řekne víc, než když se mluví.
Nevím, jestli je to splnitelný sen, a jediné, co pro jeho splnění můžu udělat, je hledat.
Takových snů mám - nespočetně.
A třeba jen - setkat se s někým, s kým bych o svých snech mohl mluvit.
OdpovědětVymazatmuj domov je misto ktere je pruchozi. Vsichni mohou prichazet, pobyt a odchazet jak se jim libi. Je to misto kde je vsem dobre a kde jsou vsichni vitani.
OdpovědětVymazatBohuzel se mi to splnelo jen castecne. Muj dum je opatreny zamkem, a tak musi navstevnik zazvonit. (prani manzela ktere respektuju :o)))
[41] ghost, "Mé sny - jsem kdykoli připravený prožít si jakýkoli. Jak už jsem někdy někde psal - někdo své sny sní, já je prožívám." som to bral ze ich mas kazdu chvilu realizovane a to by velke sny/ciele asi mohli byt dost tazko, to by si musel byt naozaj na o dost inej urovne aby si kazdu chvilu dokazal nieco velke
OdpovědětVymazat[53] ghost, ble, byt ako sen? hm, divne sny mate, materialisticke, aku radost by som mal z toho ze nieco patri mne ked sa rovnako mozem vyspat aj v hoteli? nevidim v tom rozdiel, su to len veci za peniaze ktore pre mna nemaju prakticky ziadnu hodnotu a dovod ma robit stastnym, naozaj neviem aky je rozdiel medzi pobytom v prenajatom byte a vo vlastnom byte, jasne vyhladovo cloveku zostane viac penazi na veci ktore ma rad, ale beztak ani tie by nemali byt nejak xtra o peniazoch, peniaze/byt su len nahrazka stastia, ktora ulahcuje zivot ale tazko ma spravi stastnym, to asi tazko cokovek co sa da kupit
[57] ghost, co ja viem, pre mna je "doma" tam kde su ludia ktorych mam rad a nema to ziadny suvis s tym ci tu lokalitu vlastnim ja, oni alebo niekto iny
[67] rulisa, ja som ich nezazil alebo si na ne nespominam, ono je to asi o tom co si clovek pripusti ako materialne problemy, staci sa pozriet na ludi co su na tom este horsie a hned clovek nema ani mat. problemy ;-)
[69] radka, sakra to iste som napisal vyssie ako reakciu na [57]
a celkovo u mna tuzba mat "doma" nejak absentuje, odvykol som si od pocitu "mat domov" (vzhladom k tomu ze idea jednotneho domova bola u mna znacne roztriestena na x kuskov) a tak mi to ani nijak nechyba, aspon mam toho menej na praci a neriesim taketo materialne veci a som fajn mobilna prac. sila ochotna kdekolvek vyrazit
Markoff: libi se mi tvuj nazor, nikdy me ani nenapadlo budovat vztah k nejake veci. Moje prvni materialni vec na svete, ke ktere mam vztah je muj (nas) dum, ale to proto ze jsem se najezdila prilis a chtela jsem se konecne usadit. A delam si velke zasluhy za jeho vznik:o)
OdpovědětVymazatMoje velke deti take nemaji zadny skutecny fyzicky domov. Jsou svobodne a jdou za svojimi sny.
Ťuk - ťuk... :-)
OdpovědětVymazatTaky si ťuknu. Už dlouho tvrdím, že by mi k domovu stačila maringotka, kde by bylo teplo a kus rovný plochy jako postel. :-)
Respektive mám pocit, že ta mobilní maringotka by mi možná vyhovovala víc, než cokoli nemovitýho. :-)
Pamatuju si, že od malička mě moc věcí a čím dál tím větší narůstání potřeb po dalších věcech v ohraničeným prostoru "zavalovalo" a dusilo. Paradoxně nejvíc jsem pocit domova cítila, když jsme byli někde na výletech a postavili stan, nebo když jsme se zabydlovali někde v pokoji v turistivké chatě. Líbilo se mi to zabydlování v primitivních podmínkách. To málo, co stačilo, aby se tam člověk rád po celodenní túře vracel jako do místa, kde jsme si večer všichni užívali toho unavenýho, žádnými jinými touhami, nutkáními a problémy nezatíženýho společnýho klidu. :-)
pro nas byl pocit domova velky rozkladaci stul po moji nebohe tchyni, ktery jsme vsude tahali sebou. Na nem jsem varila, sila, chystala buchty, decka si delaly ulohy, hraly se dostihy. Ten stul jsme tahaly porad sebou kamkoliv jsme prisli :o)
OdpovědětVymazatMarkoff: mám malé i velké sny, mám sny splnitelné i nesplnitelné, míval jsem (a možná ještě nějaké budu mít) i sny "materiální".
OdpovědětVymazatNepsal jsem o radosti z vlastnictví bytu. Psal jsem o svobodě rozhodování ve vlastním a podřízení se cizím pravidlům v cizím.
Peníze pro mne mají hodnotu času, který musím vynaložit k jejich získání. Jaký kus života musím obětovat pro to, abych je získal. Část života mne stojí, abych získal potravu. Část života mne stojí, abych měl ošacení. Část života mne stojí i připojení k internetu, i počítač, který mi to umožňuje.
Doma je pro mne tam, kde mohu uspokojovat své potřeby - kam mohu kdykoli přijít a zdržet se tak dlouho, jak chci, a dělat, co chci, a přivést si tam koho chci, a nikdo mne v tom nebude omezovat.
Radka [84]: Domov je pro mne i místo, kde mohu být úplně sám se svými myšlenkami. Mně ty dveře se zámkem vyhovují - nezamykám, a přitom je zvenčí bez klíče nikdo neotevře. Je dost lidí, kteří mají klíče, mohou je použít a přesto je nepoužijí a vždycky zazvoní. I já mám klíče od jiných bytů. Jen pro tu možnost - a když velice zřídka někdo potřebuje něco zařídit, když je příliš vzdálený.
OdpovědětVymazatporad si ale myslim, ze pro mlade lidi je lepsi zacinat v mensim tj. nekde v najmu popr. v druzstevnim. Pochodit vice mist, poznat zivot na ruznych mistech a teprve posleze se usadit. Znam hodne mladych mladych lidi s vlastnim bytem ci domem co nevi jak s touhle "kouli na noze" nalozit. clovek by se mel usadit az na to prijde cas. A to podle me ve triceti jeste neni. Cas se usadit prichazi az k padesatce, kdy uz ten ohynek pod prdeli tak nehori a klid ve vlastnim se da prezit a ocenit.
OdpovědětVymazatJá jsem se chtěl usadit už ve dvaceti. V té době si moji vrstevníci užívali bezstarostnosti (a je to dnes jinak?), chodili na zábavy, jezdili do zahraničí, vztahy je svazovaly, toužili po svobodě a nezávislosti, chtěli si užívat. Ti, co měli už děti, byli zahrnuti krátkým obdivem, ale pak z toho byli nešťastní, že "si ani nic neužili".
OdpovědětVymazatJá jsem si v těch letech chtěl "užívat" toho usazení, četl jsem knihy o přístupu k dětem a jejich vývoji, o partnerských vztazích. Záviděl jsem těm "usazeným", co z toho byli tak nešťastní, a nerozuměl jsem jim.
Ghost: Chtel jsi se usadit, mit zenu a deti, normalni domov. To je pekne a prirozene prani. Mozna se ted zeptam uplne neomalene a priblble a ty mi nemusis odpovidat. Vybiral jsi si dle techto kriterii svoji budouci zenu?
OdpovědětVymazatPtáš se dobře. Ano, chtěli jsme totéž.
OdpovědětVymazatByt jako splněný sen - první přání či sen, který jsem uskutečňoval ještě s někým. První společný sen. Možná takhle z toho bude jasnější jiný význam, než jen jako majetek. Že dva lidi spolu pracují na uskutečnění něčeho. Sám bych se do toho asi nepustil, zabýval jsem se jinýma věcma.
OdpovědětVymazat[95] hej, pokym sa on nedelia pri rozvode tak je to vazne spolocne sen :-) pak skor nocna mora ;-))
OdpovědětVymazatMarkoff: Kdo odejde, nemá nárok na nic. Sny se nedají dělit. Ani ty společné :-)
OdpovědětVymazatmyslim, ze sud by sa s tebou na tomto nazore bohuzial nezhodol
OdpovědětVymazatMarkoff: Nejlepší je, když soud dostane co chce, a lidi si to udělají po svém.
OdpovědětVymazatghost [97] "kdo odejde, namá nárok na nic" vinu nelze tak jednoduše stanovit a ukázat prstíkem na jednoho konkrétního viníka. moji rodiče se rozvedli, když mi bylo 9 a vina i nevina byla na obou stranách, pak taky na babičkách a na kamarádech a ...
OdpovědětVymazata abych se vrátila ke snům: vysnila jsem si muže, ale zapomněla jsem si určit věk. nevadí mi to, jen jsem musela upravit vize "společné budoucnosti", která se tak z padesáti let smrskla na třicet.
OdpovědětVymazatsním a snažím se jít za cílem, který mi sen ukazuje a často se mi dostane ochutnávky předem, sladké návnady, abych nezapomínala, jaké to bude, až do cíle dojdu. čím blíž splnění, tím častěji.
například sním o společenství příjemných, chytrých a láskyplných lidí a naplňuju si ho přítomností svých přátel.
nejsem si jistá, ale nechápe Markoff jako "vysoké sny" sny týkající se duchovního vývoje a vnitřního života spíš než materiálního zájmu (to jsou pak ty sny "nižší úrovně)?
bos (101):
OdpovědětVymazatAsi nejen Markoff. :-)
bos(101): otázka potom je, jestli si umíš představit, co bude, až do toho cíle dojdeš - včera jsem na lyžích sledoval trénink jedné "world-cupačky", co jí to letos moc nejde:-( , a všiml jsem si, že za cílem se musí dost krutě brzdit, aby se člověk někde "nerozpleskl".
OdpovědětVymazatno a pak je čistá cesta, nový začátek, na konci kterého je cíl a další radost a propad a další cesta...
OdpovědětVymazatpo dojití do cíle je nejdřív euforie a pak depka. taky jsem se na cíl párkrát dívala z druhý strany, teď naposled po skončení školy.
OdpovědětVymazatbos. [100] je dohoda. Nic víc dalšího. Jestli někdo chce hledat viníka, může. Prd mu to pomůže. Co se stalo, neodestane se. Proto je dohoda. Prosté a jednoduché mezi rozumnými lidmi.
OdpovědětVymazatbos. : A ještě - jsou dva lidé. Je to jen mezi nimi. Není viny na kamarádech, není viny na babičkách, není viny na milencích či milenkách. Je to na těch dvou, co připustí.
OdpovědětVymazatbos(104, 105): euforie obvykle vede k depce a depka zase k euforii atd. - pokud člověk neumí brzdit :-)
OdpovědětVymazatghost [107] tak v mém případě za to mohly i babičky, zvlášt ta jedna, která s námi bydlela.
OdpovědětVymazatale proč vlastně vina? když se dva dohodli a pak po x letech zjistili, že se vzdálili, že každý je jinde a společná cesta je víc o bolesti a trápení než o radosti, pak je dobře, že se rozešli a ušetřili bolest nejen sobě.
a podotýkám, že mluvím jen ze zkušenosti dítěte, kterýmu se v pohodě a bez velkých hádek rozešli rodiče jako dva rozumný lidi a ze zkušenosti ženy, která už pár vztahů ukončila.
když jsi, ghoste napsal v [97], že ten kdo odchází nemá na nic nárok, vedlo mne to mnou logikou k úvaze, že viníkem je ten odcházející a je trestán nulovým nárokem. pokud je to jinak, špatně jsem Tvoje slova pochopila.
OdpovědětVymazatfousek: máš pravdu, ale rozjetou lokomotivu taky na 100 metrech nezastaviš. ;)
(110) - Z toho, jak to Ghost napsal, jsem vůbec moudrá nebyla, páč na jednu stranu mi to jednoznačně vyznělo stejně jako tobě, ale na druhou stranu mi to nepasovalo k tomu ostatnímu, co Ghost o rozchodech (a odchodech ženských od chlapů zvláště) hlásá. Budu též zvědavá na jeho vysvětlení.
OdpovědětVymazatFousek a brždění - i brzdit se musí s mírou. Osobně, kdybych si měla (musela? mohla?) vybrat, tak radši střídání euforií a depek než nic. To riziko, že to pak za cílem narvu hubou do oplůtku, beru. Stojí to za to.
bos. [108] opravdu nechápu, jak dva lidi můžou připustit, aby jim do něčeho mluvil třetí. Pokud to připustí, zase je vina (pokud bychom ji chtěli hledat) jen na těch dvou. Že to připustili. (proto nesnášim podnájmy u příbuzných - myslí si, že mají do všeho právo mluvit).
OdpovědětVymazatRu: [111] fakt nevím, co potřebuješ ještě vysvětlit ...
ghoste, když není jiná možnost. a nemyslím, že to byla chyba jen těch dvou. ale onechce se mi zabíhat do detailů, protže ty jsou opravdu soukromé a krom toho ztrácím chuť se o tom dál bavit, snad proto, že o mrtvých jen dobře a že se mi nechce na špatné vzpomínat a že to taky trochu bolestivě začíná brnkat.
OdpovědětVymazatčímž tuto diskuzi svým přičiněním autuju.
bos. stačí napsat "nechci" a není třeba to rozebírat ani odůvodňovat.
OdpovědětVymazatru(111): nesmí se brzdit moc brzo, protože to pak není žádná "zábava" a bržděním v nevhodných místech se držka nabije spolehlivě :-) - co se lyží týče, tak z kopce dolů se musí hlavou napřed, protože v ustrašeném záklonu se to nedá řídit :-)
OdpovědětVymazat(115) - No, to kdysi naše "koňská" šéfová poznamenala taky - "ty lyžařky se furt předkláněj, místo aby si sedly bna prdel a zaklonily se" (Ono je to s tou rovnováhou na lyžích a na koních opačně. :-)
OdpovědětVymazat(112) - Nepotřebuju, usnu i bez vysvětlení :-) , ale není mi jasný, proč podle tebe odcházející nemá na nic nárok.
Ru [116]: Chápu, pokusím se osvětlit. Dohoda - to je když se dva (či více) dohodnou. Když se začíná otřásat půda pod nohama a kostlivci padají ze skříní, lidé mohou buď jít ostřit zbraně, nebo uzavřít dohodu o věcech budoucích, dokud jimi hněv a zášť ještě příliš nezmítá. Z prosté úvahy, že kdo jde "za lepším", ten přeci z toho starého a horšího už nemůže nic potřebovat, vznikla dohoda jež říká, že kdo odejde, ztrácí nárok. Ta dohoda mi vyhovovala, a časem se mi začala nesmírně líbit, zvláště když jedna potenciální zájemkyně o moji drobnost ztratila zájem, jakmile jsem ji s touhle dohodou seznámil. Ach ty ženy, asi nikdy jim neporozumím :-)))
OdpovědětVymazatAha. Takže tvoje prohlášení "Kdo odejde, nemá nárok na nic..." se vztahovalo jen a pouze na tebe, nikoli na oprávněnost nároků obecně. :-)
OdpovědětVymazatKam potom patří (na co se vztahuje) ten z toho vyvozený dovětek? :-) /"...Sny se nedají dělit. Ani ty společné."/
Ale to jen tak mimochodem.
Oprávněnost nároků obecně - na to jsou soudci a soudy. Všechno je pokaždé jinak. Nejlepší je, když se lidé včas dohodnou mezi sebou.
OdpovědětVymazatKaždá věc se dá osvětlit mnoha různými způsoby. Např. "Sny se nedají dělit. Ani ty společné." nebo "kdo jde za lepším, staré snadno oželí" nebo "s novým partnerem od úplného počátku". Stále táž logika.
Fajn. Tvoje formulace v (97) prostě vyzněla jinak.
OdpovědětVymazat[114] někdy nestačí, někdy to vypadá, že se utíká z debaty proto, že už nemám argumenty, že mi debata nestojí za to, aby dál pokračovala. proto vysvětlení ;)
OdpovědětVymazatja to stale nechapempredsa ked je nejaky vztah naprd a to naprd obojstranne co na tom zalezi kto od koho odchadza, to predsa neurcuje vobec kto je tomu na vine, len ze dotycny ako prvy nabral odvahu nejak to riesit, aj ked kludne ten druhy moze byt na vine problemom len nema dost odvahy povedat pravdu ako sa veci naozaj maju
OdpovědětVymazatta jeho formulacia mi pripada ako ze zena ktora odchadza od muza ktory ju mlati nema narok na nic lebo ona odchadza a on predsa nevidi v ich vztahu ziadny problem a chce v nom pokracovat, je to pomerne zvrhle myslenie vraviet ze "kto odchadza nema narok na nic"
(122) : Když vezmu (97) a (119) dohromady, zdá se mi, že to Ghost myslí právě tak - ta žena ze tvého příkladu odchází za lepším (bez bití), ale muž tím pádem ztrácí (ženu, rodinu) - tedy žena se vykupuje tím, že mu všechno nechá.
OdpovědětVymazat[123] no tak to by bolo pekne dementne zmyslanie na sposob nasich katolikov z KDH, ktori by najradsej zakazali interupcie a rozvody a ludi drzali pokope nasilu aby sme sa vsetci tvarili aky sme stastni
OdpovědětVymazatcelkovo chore zmyslanie drzat niekoho u seba nasilu kvoli tomu, ze ked bude chciet odist bude sa musiet vykupit tym, ze mi prenecha to co mu patri (jeho polovica)
hadky o majetek mi prijdou jako vrchol ubohosti. Navrch ma vzdycky ten, kdo je hamiznejsi a vychcanejsi. A to muze byt ten co zustava i ten co odchazi. Vsichni zname hororove historky o vybilenych bytech ci o vypuzeni partnera s holou prdelou. Ovsem ja jsem zde hodne pragmaticka. Clovek nema byt pitomy, kdyz si vezme chamtivce tak za to pak musi pykat.
OdpovědětVymazat(125) : A nebo nemá být tak pitomý, když si vzal, koho si vzal, tak pak to musí brát i za svůj díl viny.
OdpovědětVymazatFakt je ten, že většina lidí, co se rozhodla odejít "za lepším" - čili prostě to zabalit a utýct - byli rádi, že můžou jít, chtěli mít ten krok co nejrychlejc za sebou, a na nějakých věcech jím moc nezáleželo.
P.S. Mám na mysli lidi, co utekli, páč nemohli vydržet, ne ty, co šli za lepším ve smyslu za bohatším či za mladší a reprezentativnější. :-)
OdpovědětVymazat[127] mne to moc vtipne nepride
OdpovědětVymazatti co nemohli vydrzet protoze byli tyrani maji povinnost si vzit pravnika a vymoct si dle zakona co jim nalezi!! Polovinu spolecne nabyteho majetku. Proto mame zde nejaky pravni system.
OdpovědětVymazatA ti ostatni at si to delaji jak chteji.
(128) Ani to tak nebylo míněno. Smajlík rovnal se úsměv nad valstní nepřesností a obvyklým P.S. :-)
OdpovědětVymazat(129) Nemají povinnost. Mají právo. Ale často nemají chuť ani síly. Lze si o tom myslet něco o slabosti a neschopnosti a nevyužití právního systému, ale to je tak to jediný.
Kdyby to byli - řekněme příklad - ženský, co jsou dost silný na vymáhání svýho práva na majetek, nedošlo by zřejmě jejich manželství tak daleko, aby byly třeba roky bitý a nakonec utíkaly s jedním kufrem a pocitem šílenýho štěstí a obrovskýho vítězství, že se jim podařilo utýct.
Upřímně - pokud tímhle způsobem odcházím, úleva je tak obrovská (stejně jako povit vítězství a zisku), že ten majetek je v danou chvíli naprosto podřadný.
myslela jsem to jako povinnost. Protoze kdyz svoje pravo nevyuziji, vlastne delaji svojemu tyranovi dalsi sluzbicky. Nikdo jiny krome nich, to pravo (povinnost) vyzadovat nemuze.
OdpovědětVymazatAle je to jedno. Vzdycky to bylo tak, ze pasivni neni automaticky hodny, a aktivni neni automaticky agresivni. Vetsinou se ty role dokazi hezky promotat.
Radko, z tohoto (ze svého) pohledu máš pravdu, ale oni ti pasívní trpitelé takhle nepřemýšlejí. Tudíž bych řekla - vyhovuje jim to tak, tak ať to tak je.
OdpovědětVymazatO tom promotání rolí - svatá pravda.
bos. [121] ani jedno z toho nepovažuji za nic špatného. Argumenty mohou dojít, debata opravdu za moc nemusí stát.
OdpovědětVymazatJsme pokroucení tím, jak jsme museli rodičům i ve škole neustále něco zdůvodňovat. Myslím si, že to plyne z neúcty k vůli druhého, z neúcty k jeho rozhodnutí. Spousta lidí neumí říct jen pouhé "nechci", a protože některé důvody nechtějí zveřejňovat, nutí se do lhaní. Jen kvůli tomu, že většina lidí neumí přijmout a akceptovat to prosté a jednoduché "nechci".
Markoff [122]: Jde o dohodu mezi dvěma lidmi - specifickou dohodu mezi dvěma určitými lidmi. Kdyby byly děti, byla by ta dohoda jiná - preferovala by potřeby dětí. Jiní dva lidé mohou uzavřít zcela jinou dohodu. Nepředkládám nějaké "obecně správné" řešení. I když třeba může přijít rozumné i někomu dalšímu, kdo je ve stejných podmínkách. Ale vždycky dávám přednost dohodě.
OdpovědětVymazatŽeny nebiju, ani když si to zaslouží :-)))
Ru [122]: V podstatě to, co jsem odpověděl Markoffovi. Je to o existující dohodě mezi dvěma lidmi - ne obecný návod.
OdpovědětVymazatghost[134] stale si nijak nevysvetlil ze preferujes drzanie partnera nasilu pri sebe nech je vztah akokolvek nahovno kvoli vl. neschopnosti ho ukoncit vydieranim ze kto zacne prvy s odchodom ten automaticky straca vsetko, zena ktora by pristupila na takuto jdnostranne vyhodnu "dohodu" by musela byt riadne hlupa, dohody su totiz o kompromisoch aby bolo vyhovene obom stranam a obe z toho nieco mali a nie o diktate jednej strany a vyhodach len pre nu
OdpovědětVymazatBtw. kedy si zena alebo ktokolvek zasluzi bitku?
Preferuji absolutní svobodu obou: každý z nás může kdykoli zcela svobodně položit klíče na stůl a odejít.
OdpovědětVymazatDohodu přijaly obě strany a uzavřely ji po dokončení a vybavení bytu - oba ze své vůle a zcela dobrovolně.
Žena, která na tu dohodu přistoupila, z toho bytu nikdy nehodlá odejít. Já už na odchodu byl.
Fyzický zásah proti komukoli je imho ospravedlnitelný tehdy, pokud se tím zabrání ještě horšímu násilí.
[137] hodlat nemusi, staci ked odide
OdpovědětVymazatstale mi nejak unika pointa tej tvojej "slobody", ked ma byt sloboda vykupena mojim majetkom, to totiz nie je sloboda ale kupenie si slobody ci vydieranie, ked raz z niecoho patri mne polovica tak na tom ziadna dohoda nic nezmeni, teda dohoda by zmenila, lenze to by musela byt dohoda vyhodna nejak pre obe strany, kdezto pri "dohode" o ktorej pises sa jedna o zmluvu proti dobrym mravom ktora jednoznacne znevyhodnuje jednu stranu, je to cosi ako uzernictvo kedy sa podpisuje zmluva uz priamo s umyslom ze dotycny nebude vediet splacat to co si vezme, tebe zrejma posvatnost vlastnickeho prava resp. nedotknutelnost majetku asi nic nehovori
tvoje teza "slobody" mi pripomina napisy na koncentraku "arbeit macht frei", obetovat svoj majetok aby som mal narok na to co je samozrejme nema nic spolocne so slobodu, je to obycajne vydieranie leniveho cloveka ktory chce zakonzervovat akt. stav bez ohladu na to aky je a nepripusta ziadne zmeny ani v pripade ze su potrebne a jedna strana ich chce robit pre zlepsenie zivota
ano, v pripade nasilia pochopitelne, stale mi to vsak nijako nevysvetluje "zeny nebiju, ani kdyz si to zasluzi", teba biju zeny? ja teda zeny nebijem za akychkolvek okolnosti a nemyslim ze by si to ktora akokolvek zasluzila, bitka totiz nic neriesi, je to zalezitost primitivov ktori vedia len siahat na slobodu druhych roznymi "dohodami", mlatenim a pod.
Je to dohoda. Dohoda se dá kdykoli změnit, dokonce se dá zrušit a vytvořit nová dohoda. Teď platí tahle a ani jeden proti tomu nic nemáme. Necítíme se tím zneužití ani okradení. Ber to jako podivínství dvou lidí, kteří spolu už pětadvacet let bydlí v jednom bytě a ze sentimentálních důvodů jej chtějí ponechat tak, jak je :-)
OdpovědětVymazat"zeny nebiju, ani kdyz si to zasluzi" = joke (text jedné písně)
povazuji to taky za naprosto neslusnou dohodu v rozporu s dobrymi mravy. V rozporu se zakladnimi principy lidske dustojnosti. Ale Ghost jiz naznacoval ze mravnost neni jeho silna stranka :o)
OdpovědětVymazatRadka: Máš pravdu, s morálkou jsem na štíru a s mravností také.
OdpovědětVymazatNesmírně si vážím obecného zájmu, ale odmítám si při odchodu činit nárok na cokoli - i když je to podle vás v rozporu s dobrými mravy i se základními principy lidské důstojnosti.
Ghost: Prikoval jsi se k svojemu bytu. Dobrovolne a jak to vypada na cely zivot. Jako pes uvazany u boudy cekas na pohlazeni kolemjdoucich. Nemas silu se urvat a hledat si svoji smecku.
OdpovědětVymazatAlespon tak to navenek tak vypada.
Jo, to zní logicky. Možná proto se tomu bytu vyhýbám a nechci ho :-)))
OdpovědětVymazatŽivotOsvobodit se, otevřít se, naučit se více přijímat, tvořit...o tom je život a také tantra.Ještě nevíš, co vše se za těmito slovy skrývá? Podívej se na www.tantra-joga.cz
OdpovědětVymazat