Až to praskne. Ze směru, kterým člověk nejel. A vzápětí ze všech těch směrů těsně za sebou. Z hromady kostek vypadlá ta spodní...
Občas se to sesype.
A člověk rozplácnutej pod tou hromadou už ví, už jen počítá a říká si, Tak kterápak už bude konečně ta poslední...
Jak hluboko se mi to tentokrát spočítá...
Před časem otázka: Co čekají ženský od manželství?
Asi ty mladý, myšleno...
Nevím. Možná všechno. Všechno, co si neumějí představit mít bez něj. Všechny klady, jistoty a pozitiva, kterých by prostřednictvím manželství (manžela) mělo být pořád tolik, aby převážily nad svými opaky. Aby se dalo pořád přibírat a přibírat a přibírat...
Což nefunguje.
Spousta ženských na to přijde. Jedno, jestli v manželství, nebo mimo něj. Přijdou na to, že svoje piruety si jede každej sám, že nikdo druhej, i když ho přiberu s sebou na tu jízdu, za mě moje dluhy platit nebude a že se to dá zvládnout, když čas od času popadá ta halda na hlavu...
Ale stejně, v takových dnech, kdy průsery chodí nejmíň po třech za sebou, kdy se i poslední špetka fyzických sil vycucává z totální rozpláclosti a hlava už nebere, jen tupě přičítá, stejně si ženská říká... Už vím, co jsem čekala od manželství...
Možná, třeba, všechno zakletý jen do jednoho "mít".
Jen třeba až na konci večera klidně vzít kolem ramen, třeba na gauči před televizí přitáhnout k sobě, lhostejno, co zrovna dávají, zprávy či seriál, a třeba jen mlčky, třeba jen jednou odtrhnout oči od obrazovky, podívat se, rád se podívat, jak to objetí hojí...
Možná proto mají ve všech rodinách gauč a televizi.
Škoda, že to tak nefunguje.
Ale spát a představovat si to je taky dobrý.
Před televizí, co je vypnutá, je to nádherný.
OdpovědětVymazatTo je jiný.
OdpovědětVymazatKdyz clovek vstupuje do mazelstvi tak ceka 100%, postupne zjisti ,ze ho tam ceka maximalne 10%. Pak celkem frustrovaně zhliži přes okraj manželstvi jak si těch slibovanych 90% sezene. A pak.... :o) Pak si to kazda zenska resi jak umi. Ale tak nejak to podle me funguje.
OdpovědětVymazat(3) No, ono se tenkrát spíš řešilo CO je těch 100%.
OdpovědětVymazatVsak prave! To je asi ten prvni bod :o) Asi nejdulezitejsi :o) Alespon pro me, casem jsem zjistila ze 100% vlastne ani nechcu.
OdpovědětVymazatzrovna ted jsem resila temu manzelstvi, nuda a ocekavani s jednou znamou. Mozna o tom napisu prispevek. O ocekavanich zeny od muze, o jejim zklamani a nude, o touze neco zazit a jet na adrenalin, a pak rychly proces kdyz se nekdo takovy najde. A ona jede na adrenalin jak silena a pali za sebou vsechny mosty. Neco takoveho tedy vidim poprve na vlastni oci a je to fakt sila. Premyslim zda mam zavidet nebo ne. Ale asi to prvni.
OdpovědětVymazat(5,6) Jo, říkala jsem si, že ta pětka bude mít možná ještě pokračování. :-) Že z tebe mluví něco, co ti uvízlo v hlavě. :-)
OdpovědětVymazatPrima, napiš. Já k tomu pak něco napíšu u tebe. :-)
Tady jen - jo, jak ženská začne koukat přes ten kraj, kde sehnat těch 90%, většinou dojde k objevu, že je vlastně z manželství ani nepotřebuje, ba k názoru, už ani nechce. :-)
A pak zbývá už jen otázka, co s těma deseti zbývajícíma. Co to vlastně je, z jakýho základu... kterej díl...
Ale o tom ten článek taky nebyl, takže až u tebe. :-)
myslim si, ze v momente kdyz zena zjisti ze manzelstvi (ted myslim ve smyslu manzela) nepotrebuje, si vytvorila zaklad pro vybudovani rovnopravneho a trvaleho vztahu. Protoze zustava se svojim muzem i kdyz ho nepotrebuje mohla by ho s naprahem kopnout do pr.... Myslim ze to je moment kdy muze vyklicit laska. Anebo nemusi. To je ten bod, kdy se rozhoduje o pomijivosti nebo vecnosti.
OdpovědětVymazat[8] to je smutne, ked niekto ide do manzelstva s tym, ze toho druheho potrebuje a ide sa mu vesat na krk ako pritaz, mam za to, ze by sa malo manzelstvo uzatvarat v rovnopravnom vztahu, bohuzial realita vacsiny zien bude asi prave taka ako ju opisujes
OdpovědětVymazatz tohto som tiez maximalne znechuteny (zrovna sme to rozoberali s kolegom podvecer v praci) ked pocuvam o cestujucich dvojiciach ci partiach ludi, kde sa podaktori vezu, ze napr. cestuje dvojica po x roznych krajinach a nakoniec po navrate sa zisti ze dotycna zenska polovicka prakticky nevie anglicky a ani sa nijak nezdokonalila kedze vsetko vybavoval muz, prosto nulova snaha prilozit ruku k dielu, detto vacsie partie, kde vsetko vzdy vybavuje niekto iny len dotycna nie, vazne nemam rad ludi co sa vezu a su nesamostatni
tak ako na vztah/manzelstvo treba na spolocne cestovanie dvoch a nie jedneho, ktory to ma vsetko tahat kym sa dotycny po dlhej dobe spamata, ze by mohol aj pohnut zadkom a odrazu je z neho najvacsi frajer ktory sa osamostatnil a akosi pozabuda na to kto mu celu tu dobu pomahal a staral sa o neho ako o male decko
som znechuteny zo zien, ktore su s partnerom pretoze ho potrebuju (a cakaju kym vyklici nejaka laska), myslim ze v slovniku je na to hodiace sa slovicko - kurvy
Markof, ty jsi hrozny pako! Proc ty silna slova, jako by jsi zenam zavidel ze muzou a ty nemuzes. Vzdyt ti chlapi jsou nadseni ze vsechno umi a vsude byli a nechaji se obdivovat ve svych mimoradnych schopnostech (jako treba ridit auto nebo objednat hotel).
OdpovědětVymazatVetsinou chlap po zenske samostatnost nevyzaduje. Je rad ze muze delat vesak. Citi se tim obzvlast polichocen a holedba se svoji silou a nadanim :o)
Chlapa, ktery nepotrebuje byt ujistovan o svych mimoradnych schopnostech, aby jeden vyhral v loterii. Ktery necha zenu samostatne jednat a rozhodovat. Maloktery by to prekous.
Markoffe, nikdo nejde do manželství s tím, že se tomu druhýmu hodlá věšet na krk jako přítěž. :-) Většinou je to spíš \"něco za něco\" nebo \"vzájemně se doplňujem\".
OdpovědětVymazatTřeba i na úrovni \"ženská role - milenka, matka, slabší pohlaví\", \"mužská role - ochranitel, opora, silnější pohlaví\".
Odtud většinou ta ženská představa, která selhává.
Páč silnější pohlaví je ve spoustě manželství ženská. A v další spoustě je to nastejno (aspoň doufám).
Problém ženských je akorát se s tím srovnat, když na to přijdou až během toho manželství.
Ostatně - problém mužů často taky. :-)
Do manželství lidi obvykle vstupujou, páč nechtěj být sami, chtějí být spolu, mít někoho druhýho vedle sebe, dělat něco (třeba děti či majetek:-), společně. Oba.
Pokud tam tahle potřeba je, nikdo z nich nepočítá na miligramy do rovnováhy, aby ten druhej z toho náhodou neměl o něco větší výhodu a ani náhodou se mu nevěšel na krk.
Ale neboj, myslím, že tobě se to nestane. :-)
Eh, Radko, bylas rychlejší, ale díky, taky velmi dobře řečeno. :-)
OdpovědětVymazat[10] hm, myslel som si ze zijeme v roku 2006 a je tu uz nejaka rovnopravnost pohlavi v pravach i povinnostiach
OdpovědětVymazatale napisala si to vystizne:
\"Je rad ze muze delat vesak. Citi se tim obzvlast polichocen a holedba se svoji silou a nadanim\"
toto mi pripomina primitivov s nizsim vzdelanim ktore si tak cosi dokazuju opat na partnerkach s nizsim vzdelanim/inteligenciou, normalny inteligentny clovek vie ze vztah ma byt v rovnovahe a nerobit zo seba blbca
[11] mas pravdu, niektori s tym idu uz do vztahu pred manzelstvom, tieto typicke zenske role su podla mna prejavom nizsej inteligencie dotycnej zeny a prip. aj muza, vzdelani ludia uz maju aspon nejake ponatie o rovnopravnosti
to sa nebojim, uz sa snazim orientovat len na inteligentne zeny (VS
ten dalsi pokec mi zrezal uzasny system bloguje co zreze vsetko co nasleduje za znamienkom \"vacsi ako\"
OdpovědětVymazatPS: k desiatke este, vazne neviem co by som mohol zenam na vesani sa na krk a robeni k... zo seba zavidiet, toto mi vazne nechyba
nesamostatne zeny mi nikterak neimponuju, ano je to celkom pekne zvieratko na chvilu, dokazovat si na nom cosi, ale zivit bych to nechcel a robit zo seba debila pri akomkolvek rozhovore s nim, vazne to cloveku neda o moc viac ako rozhovor so steniatkom, obdobnu inteligencnu uroven maju aj nesamostatne zeny
OdpovědětVymazatNo, Markoffe, s tím propojením inteligence/vzdělání bych na tvým místě zacházela opatrnějc. :-) Mí bývalí zákazníci byli téměř výhradně VŠ a můžu ti říct, že co se týče lpění na jejich mužských/ných rolích, byli by valnou většinou podle tebe tak na úrovni nedoučenců se základním vzděláním. :-))
OdpovědětVymazatA ještě jedno pozor - přílišné lpění naopak na rovnoprávnosti (i když to, co ty za ni vydáváš, je spíš stejnost) pohlaví může znamenat taky to, že ten chlap je alibistickej zbabělec a slaboch k ničemu. :-)
[16] vsak ja tiez nepisem o muzoch s VS, ale o zenach s VS, moja skusenost je taka s kym si mam a s kym si nemam co povedat, aj ked prirodzene ze niekoho bez nej hned nezavrhnem, vynimky sa vzdy najdu
OdpovědětVymazatano to mas pravdu, je to vec pohladu, vyzirka ktorej sklapla si to moze vyargumentovat aj takto a presviedcat sa o tom sama pokym nenajde ochotneho blbca, ta druha strana naopak si moze s ulavou vydychnut ze zo seba nerobi blbca nejakej lenivej nesamostatnej vyzirke
Markoffe, to zavideni jsem tam vsunula jak potencialni moznost. Protoze, kdyby jsi byl inteligent na urovni, tak by ti bylo prece jedno co delaji zeny s nizsim vzdelanim a neoznacoval by jsi je pejorativnim nazvem. nechal by jsi je zit po svem a neodsuzoval. Ty zijes svuj zivot a ony ziji svuj. Kazdy jak mu to vyhovuje. Zavislost na druhem nezalezi na vzdelani. Je hodne VS muzu a VS zen, kteri neumi zit nezavisle. A kdyz nenaleznou protejsek na zaveseni tak zustanou zaveseni na rodicich. Hodne VS jde studovat, protoze nevi co si se zivotem pocit. Tak alespon studuji.
OdpovědětVymazatpreco by mi to malo byt jedno? len za to ze sa ma to osobne nedotyka mi to ma byt bezpodmienecne jedno? milujem ten typicky ceskoslovensky aktivny pristup ku vsetkemu, ze ak sa ma nieco netyka mam zakazane k tomu povedat svoj nazor
OdpovědětVymazatrec bola o vystudovanych, nie studujucich ludoch s VS
mas pravdu ze vzdelanie nemusi mat suvis so samostatnostou, bohuzial pre menej vzdelanych s nou suvis vacsinou ma, rovnako ako s inteligenciou
statistika nepusti, ze ludia s VS su inteligentnejsi, vzdelanejsi, samostatnejsi ci lepsie plateni ako ludia bez nej, to je proste statistika tykajuca sa vacsiny z danej vzorky, vynimky su vsade
sam VS nemam a popravde ma uz pomaly zacina unavovat dotaz na to aku VS som studoval, kedze vyssie napisane je bohuzial vacsinova realita
No, nevím nevím, když teda tvrdíš, že rovnoprávnost pohlaví v právech a povinnostech, tak taky v posuzování, ne? :-) Proč by se tvoje inteligence/vzdělání mělo vztahovat jen na ženský? :o)
OdpovědětVymazatAno, to máš pravdu, je to věc pohledu. :-)
Než táhnout na krku chlapa, co když mi bude blbě a přijdu se za ním schovat, tak mi vysvětlí, že je rovnoprávnost a že ze sebe nehodlá dělat blbce, tak to radši nic a svobodu sexu dle nálady a svých potřeb s někým v přiměřeně mužné roli. :-)))
Nejsem si jistý, jestli se můžu zapojit, přesněji jsem nejistý při tomhle tématu... ale myslím, že se v manželství opakují základní rysy, společné téměř pro všechny situace. Lidé prostě chtějí vést a být vedeni (když to dovolí), chtějí vyhrávat a nechat se porazit (když chtějí udělat radost) a je úplně jedno, jestli jde o muže nebo ženu. Každý chce dělat jen to, co chce a pokud je tlačen k něčemu jinému, tak si to buď nesmyslně odůvodní (vždyť já to tak vlastně chtěl), anebo ztratí sebedůvěru a veškerá vyrovnanost vztahu je v háji. Nechápu to. Myslím, že manželství může fungovat jen v případě, že skousnu to, co mi normálně vadí, ale jinak to nejde. V zájmu rodiny. Tedy pokud budu mít nějaký neškodný ventil na odpouštění. Když budu svou snahu o ovlivnění dětí spravedlivě dělit vejpůl, a to je sakra těžký, protože JÁ chci dát dětem většinou víc, než ten druhý. To moje geny musí zvítězit... zní to trochu extrémně, ale znám zblízka čtyři manželství, která krachla právě kvůli tomuhle...
OdpovědětVymazatbtw. vyjadroval som sa k tomu blizsie uz zde (rulisa uz citala)
OdpovědětVymazathttp://markoff.biz/pivot/entry.php?id=970
hladam B s vysokym breakpointom :-)
[20] asi preto, ze muzov bez ohladu na vzdelanie nestudujem a nedelim
OdpovědětVymazatad pomoc, toto som nechcel blizsie rozvadzat, kedze je to naozaj na dlho, ide o to, ak si inteligentna zena a on je inteligentny muz, tak vies preco ti nepomoze a snad pochopis ze je to pre tvoje dobro, ak si blba zena, ak budes nastvana lebo nic nechapes
na tej mudrosti \"pomoz si sam a aj pan boh ti pomoze \" je naozaj dost pravdy, tazko pomoct niekomu kto pomoct nechce, tym ze hodis bezdakovi peniaze mu nepomozes ked si za to pojde hned kupit chlast, pomozes mu ked mu das rovno jedlo alebo povies ako ziskat peniaze, to je ten rozdiel
takze opakujem, ak si rozumna nebudes ako nesamostatne teliatko otravovat s kazdou blbostou muza, ale prides naozaj ked budes potrebovat pomoc a on ti ochotne pomoze,
ak si nesamotatne teliatko budes ho otravovat v kuse a ked ti znechutene odmietne pomoc tak to budes davat za vinu jemu a nie sebe, k comu ho predsa mas, on je predsa poskok a sluha len za to, ze ty sa vies pekne tlemit a hrat na zvieratko ktore moze ochranovat
nastastie pre nesamostatne zeny je stale kopec blbych muzov, snad vacsina, na ktorych sa mozu zavesit a ktori hraju tuto ich hru - nieco za nieco - a nazyvaju to vztahom, tak neviem to si rovno mozem za tie sluzby zaplatit a aspon nemusiet nic predstierat, ked to ma byt vazne nieco za nieco
(22) Zapojení se je žádoucí. :-)
OdpovědětVymazatAkorát mám pocit, že jsem pochopila jen půlku, že to s těma dětma je už trochu daleko.
Hezký, jak některý témata vytahujou z lidí to, co zrovna v nich chronicky leží...
Souhlasím s tvou myšlenkou, že lidi prostě chtějí vést, nebo být vedeni, vyhtrávat, a nebo prohrávat. (Nikoli jen když chtějí udělat radost tomu ddruhýmu.) A že to nezáleží na pohlaví. Dokonce bych ještě přidala, že se to i střídá.
Absolutní rovnoprávnost ve všem ve vztahu je podle mě nesmysl. Zákony a právo (co je psáno, je dáno) jsou jedna věc, interní uspořádání vztahu mezi dvěma lidmi věc druhá. Tam můžu a nemusím, druhej může a nemusí. Toť veškerá rovnoprávnost.
cele je to o tomto komentari:
OdpovědětVymazat\"myslim si, ze v momente kdyz zena zjisti ze manzelstvi (ted myslim ve smyslu manzela) nepotrebuje, si vytvorila zaklad pro vybudovani rovnopravneho a trvaleho vztahu. Protoze zustava se svojim muzem i kdyz ho nepotrebuje mohla by ho s naprahem kopnout do pr.... Myslim ze to je moment kdy muze vyklicit laska.\"
ja tvrdim ze samostatny clovek ma v tomto jasno - koho k comu ne/potrebuje uz predtym nez do nejakeho vztahu lezie, nesamostatny clovek to potrebuje zistit ako sa pise v komentari
vztah nema byt o tom co kto ne/potrebuje, to si mozeme vziat papier a rozdelit ho a ja tam mozem pichnut, ze potrebujem mat navarene, upratane, sex a hodit s kym rec a ona naopak napise co potrebuje ona, toto mi pride byt absurdny pristup tak ako mi pripada absurdny ten citovany komentar ked nejaka zena po rokoch precitne (cim nam ostatnym len ukaze ako velmi bola az doteraz blba a ze teraz je len o cosi menej)
(23) Markoffe, jak se tvoje proklamace o rovnoprávnosti a samostatnosti shodují s tím, že ty se cítíš být tím, který ví nejlíp, co je pro druhýho nejlepší? Že ty nejlíp víš, co druhýmu pomůže?:-)
OdpovědětVymazatTy máš zase svou \"za každou cenu hádací\", viď? :-)
(25) Jistě, můžeš napsat, jak by to mělo/nemělo být. Co znamená, že ta ženská byla/je blbá. A budeš mít naprostou pravdu.
OdpovědětVymazatAkorát že to, co popsala Radka, je naprosto běžný vývoj ženských, hlavně těch, co se vdávaly dost mladý. My tady jaksi neformulujeme hypotézy ideálu, ani se za ty ideály nevydáváme, pouze se vrtáme v tom, jak to ve skutečnosti chodí. :-)
ad 24) Přesně tak. Může a nemusí. Sice to trochu znamená, že manželství je někdy i divadlo, kde obecenstvo tvoří děti a \"kolemjdoucí\", ale nemyslím, že je je to pokaždé naškodu. Něco podobného jsem měl totiž já doma. Naši si přede mnou hráli na dokonalou a vyváženou rodinu a já to, že hrajou, jsem pochopil až v době, kdy už to pro mě bylo relativně neškodné zjištění. Aby nedošlo k omylu, tohle manželství fungovalo výborně a vyvážené opravdu bylo, ale divadlo přišlo ve chvílích, kdy se jiskřilo. Aby to jiskření nepřešlo v požár, začala záhadná hra, která mým očím měla možná nasadit růžové brýle (že nic špatného v konfliktu neexistuje, protože jsme slušná rodina), ale účel to splnilo. Protože šlo hlavně o moje oči, o můj pohled. V tom viděli smysl manželství....a tenhle smysl se jim povedl. Netvrdím, že je dobré tvářit se pohodově, když pohoda není a o růžových brýlích ani nemluvě, ale svoje plusy to má a byl to jeden ze způsobů, jak to zvládnout a jít \"příkladem\". Pojmenovat věci správným způsobem je důležité, ale můžeme si taky vybírat věci, které pojmenovávat nebudeme (až potom... až na ně přijde jednou řeč, ale možná nepřijde)
OdpovědětVymazat[26] asi tak, ze samostatny clovek ziada o pomoc vtedy ked ju naozaj potrebuje a nie kedykolvek z cirej pohodlnosti, na toto netreba moc premyslania, staci otazka \"viem to urobit aj sam/a?\"
OdpovědětVymazatnesamostatna zena vo vztahu si mysli, ze ked sa sprava ako zvieratko, tak bude muz cely zeravy jej pomahat len kvoli tomu ze je pohodlna cokolvek spravit
rovnopravnost je o tom, ze nie je vo vztahu jeden co sa vezie a druhy co zo seba robi blbca len aby nevyzeral ako niekto kto bude podozrievany ze bude ten \"který ví nejlíp, co je pro druhýho nejlepší\" ked odmietne pomoct s kazdou blbostou a ked on potrebuje pomoct, tak mu nikto nepomaha, lebo vsak on je muz a mame preds muzske a zenske role, ved to predsa exoti s nizsim vzdelanim povedali, tak sa podla toho musime vsetci riadit a povinne do tych skatuliek zapadnut, aby sme neboli na hanbu ze nechceme pomoct ked si myslime ze je rok 2006 a niekto tu chcel rovnopravnost (zjavne ale len tam kde sa mu to hodi (aspon tie s nizsim vzdelanim to tak chapu a netusia ze prava a povinnosti su spojene nadoby))
(28) Hm, asi jsem už pochopila. Navazuješ na deset procent.(?)
OdpovědětVymazatNejsem si jistý, jestli jsem pochopil těch radčinných deset procent, ale jestli jde o imaginární dokreslení toho, co manželství chybí a pak to funguje, tak jo. I když mě teď napadá, že v mém případě nešlo o \"standartní\" případ, ale trochu upravený, jenže kdo není...
OdpovědětVymazat(29) No, tak jestli si myslíš, že ženská role znamená, že se muži nepomáhá, tak bych to viděla skoro na díry v inteligenci. :o)
OdpovědětVymazatMarkoffe, v podstatě ve všem si každý svéprávný zdravý dospělý člověk může pomoct sám. To není až takovej problém a je to sice ne vždycky nejlehčí, ale určitě zdaleka nejjednodušší řešení, protože závislé jen na něm samém.
Akorát že vztah je právě o tom, některé věci sdílet. Umět sdílet.
To, že ty neumíš, za hlášky o inteligenci neschováš. O tom inteligence není.
[27] hm, co k tomu mozem viac napisat, je smutne ak je toto bezne, min. ja o take nevyvinute zeny teda nestojim a ako vravim nastastie je v tomto uz vcelku ina doba, kazdopadne skusenosti len potvrdzuju ze manzelstva/vztahy s takymito nevyvinutymi zenami nemaju perspektivu
OdpovědětVymazata nechapem co na tom viac rozvrtate, ked s tym nic viac beztak nespravite, riesenim by bolo proste neschvalovat vztahy/manzelstva takych nevyvinutych zien a viest ich k samostatnosti a nie typickej spolocenskej ulohe slabsieho pohlavia ktore ma niekomu visiet na krku
mozno to potrva, mozno sa to nebude pacit muzom ktori si potrebuju nieco dokazovat, ale tazko budu bez toho lepsie vztahy
OdpovědětVymazataj ked toto je uz vazne mimo clanok a reagoval som skor len na samotnu diskusiu
ten moj predosly komentar [34] patril k tomu vyssie [32]
OdpovědětVymazat[33] nemyslim, ale uz ma to tu unavuje vysvetlovat
co ja viem a neviem tu neries, vies o tom makove, ze si sa mozno v niecom nasla a nepaci sa ti to, je tvoj problem, ja som ale o tebe nepisal, na to nemam dostatok info, tak ako by si si ty mohla odpustit mudre konstatovania adresovane priamo na mna ked si na tom rovnako
Markoffe,normální,ženská nepotřebuje mít chlapa, jako věšák,či vola.
OdpovědětVymazatAni ona nechce být na obtíž, na krku.
Pokud se dostane do situace, kdy to tak cítí, štve jí to a snaží se nebýt břemenem.
Potřebuje chlapa pro to sdílení, alespon tam, kde se shodnou,jako dobrého otce jejich dětí,občas jako ochránce, když je blbě, ale to poskytuje i svému protějšku.Potřebuje ho např. na procházku po lese, nebo jiný společný zážitek.A samozřejmě na to, aby se když je potřeba měla ke komu schoulit.
Pokud ji tohle není schopen poskytnout,je raději sama, nebo hledá jinde.
Ru: kdo chvíli stál, už stojí opodál :-)
OdpovědětVymazat[2] - pro mne to není jiný. Buď funguje totéž před TV (ať už vypnutou nebo zapnutou) stejně jako před sporákem, kdekoli a kdykoli - nebo to nefunguje.
Ať jsem to četl jak jsem to četl - nejblíž je mi Anina s tím sdílením. Dva, co se doplňují, a když je třeba, jeden z nich je v daný okamžik ta opora. Chlapi se taky potřebujou občas schoulit.
OdpovědětVymazatAno Ghoste i Anino, tohle chceme vlastne vsichni. A to je podle me vysledek dlouheho procesu. A o tom byla cela ta diskuse.
OdpovědětVymazatProtoze vsichni chcem tak malo, jen kousek stesti.
Jak to udelat, aby jsi vedle sebe mel nekoho kdo je ti oporou a komu jsi ty oporou. Kdyz mas chut? A co pod tim rozumet?
A je to vubec mozne? Mit obcas, v tu pravou chvili nekoho na schouleni? A v jiny cas, kdyz neni potreba jednoduse nemit nikoho?
Vsechno ma hrozne moc otazek (i podminek) v pozadi, i kdyz to na prvni pohled vypada tak hezky a nenarocne.
Radko,ted to shrnu velmi zjednodušeně, a úplně obyčejně.
OdpovědětVymazatNení každý den posvícení, někdy si musíme i zaplakat. Ale podstatné je,když víš, že to posvícení existuje, že je, že se ho můžeš zúčastnit.
Co pak, když objíždíš vesnici za vesnicí a ne a ne na to posvícení narazit? A že by existoval tady v tomto životě nějaký naprosto čistý ideál, to se mi opravdu nezdá :)
Radko, jak to udělat, aby byl vždy někdo ke schoulení...asi nijak, bud je a nebo není.A obojí může být dočasné.
OdpovědětVymazatRadko, k 40- jo, máš pravdu, je to dlouhá cesta. Někdo jí projde možná ve 30 letech, jiný ve 40, nebo 50.
OdpovědětVymazatNěkdo ji zkrátka nezvládne za celý život.A třeba by stokrát chtěl.Může mít na té cestě tolik překážek, že je nestačí odstranit za celý život.
No, já myslím, že ten pocit schoulování si můžou lidi dát i bez toho dlouhého procesu, spíš to patří k těm prvotním impulsům, jimiž si sobě něco vyjadřujou, jimiž do toho vztahu vcházejí.
OdpovědětVymazatAkorát tehdy je to tak, jak jsem psala - to je to schoulování se před vypnutou televizí.
K tomu \"před zapnutou\" je to o kus dál. v době, kdy už v ohromení ze sebe navzájem před vypnutou nesedají. Už to není svátek, být spolu.
To, co Radka má nejspíš na mysli, je, že k takovýmhle občasným okamžikům neexcitovaně schoulovacím se asi člověk může domlátit jedině přes spoustu okamžiků naprosto neschoulovacích.
Jo.
Akorát jsem sračka idealistická a myslím, si, že i poměr těch neschoulovacích okamžiků ku schoulovacím se může v různých vztazích dost lišit. Neměl by se rozšířit od sebe do tý míry, že pak už člověk o to mimořádný jedno schoulování za pětiletku ani nestojí.
Anino, asi mluvimeo tom samem. Ze ideal neexistuje.
OdpovědětVymazatNekolikrt jsem psala, ze duveru k partnerovi jsem si budovala asi dvacet let. Do te doby jsem porad a kdykoliv byla pripravena jit. Kdyz byly deti male, byla jsem v mnohem bezmocna protoze deti byly vzdycky cislo jedna a tak jsem casto ustupovala. Kdyz byly vetsi, tak jsem byla zase zavisla financne, coz me psychicky nicilo. A ted kdyz stojim na vlastnich nohach, tak zustavam.
Cely zivot jsem podporovala muze. Chtela jsem aby se citil jiste a sebevedome. Aby chodil domu rad. Aby se mu darilo v praci. Podporovala jsem ho pracovne. Ve vsem jsem mu stala k dispozici :o). Jeho zajmy byly i mojimi zajmy (krome fotbalu a sportu :o))) Krome jeho zajmu jsem si snazila vzdycky najit kousek sveta pro sebe, hlavne jsem nechtela zaspat profesni vyvoj. Ktery jsem postupne zvetsovala. Ale vzdycky jsem vedela, ze nespokojeny chlap hotove nestesti :o) I proto si delam mnohe zasluhy :o) Za vlastni nekonecnou trpelivost.
Je to mozne jen, kdyz slovo rozvod je vyskrtnuto slovniku a misto nej napsano \"spolecne stari\".
Ted po letech a mnohych rozhovorech s muzem jsem zjistila, ze uplne stejny vyvoje a pocit prozival i on. Mel se mnou nekonecnou trpelivost. A stal mi kdykoliv k dispozici :o) A podporoval me profesne :o)
Clovek vidi bouhuzel vetsinou jeno vlastni usili a vlastni snahy. Ty snahy toho druheho casto nevidi nebo nemaji pro nej dostatecnou hodnotu.
Mozna to pisu moc slozite. Snad z toho neco vyleze :o)
Co mi vypadlo: ... už to není svátek, být spolu, už je to jistota. Klid, že tam ten druhej je a všechno je v pořádku.
OdpovědětVymazatRuliso k 44 Ano, tak nejak to citim. Muzu se schoulit u kamaradky, ale vim ze ona ma svych starosti dost. K muzum jako takovym jsem cely zivot mela neduveru, neverila jsem jim ani nos mezi ocima. Poznala jsem jejich slabosti. Ze se mluvi a o schouleni ale jejich maly pritel jiz stoji na strazi a ceka na prilezitost. Ze staci projevit slabost a muz se do tebe zakousne jako do bifteku. A uz si na tobe pochutnava a pomlaskava. A nepusti.
OdpovědětVymazat(47) :-))
OdpovědětVymazatJo, a některý se přes tuhle fázi nedostanou nikdy. :-)
Tahle mužská slabost mi až tak nevadí, když s tím do toho jdu a jsem naladěná stejně. Být biftekem ze svý vůle není občas špatný. :-)
Ale to je jen na chvilku. Když neuvěřím, neucítím, že ten chlap dokáže oddělit ty dvě věci, nepodmiňovat jednu tou druhou ( i když ta druhá pak i může bejt, to se nevylučuje, právě naopak), může dostat biftek, ale celou krávu mít nikdy nebude. :-)
Radko a Ruliso, souhlasím a připojuji se. Ideál není, z nebe nepadá. Vztah je práce, na sobě i na vztahu samotném, každodenní péče.
OdpovědětVymazatSchoulování je důležité, zmizí-li však důvěra nadobro, není jiné cesty než se schoulit do klubíčka k sobě.
Radko vývoj tvého vztahu mi dává jistou naději, uklidňuje mě, že i takto to jde. Já např. měla vždycky škrtlé slovo rozvod, myslela jsem si, že se týká všech jiných kromě mne. Jenže ve chvíli, kdy si jasně uvědomíš, že když zůstaneš, ztratíš sebe a když odejdeš, ztratíš všechno ostatní, kromě sebe... musíš se nějak rozhodnout. Rozhodla jsem se pro to druhé. Zatím jsem nezalitovala, i když někdy přijdou chvíle, který fakt nikomu nepřeju.
Ru: Me tahle muzska slabost taky nevadi u cizich muzu. I proto si nedokazu predstavi ze bych se zamilovala do nejakeho ciziho muze. Ale pobavit s nim bych se dokazala bez problemu.
OdpovědětVymazatMuj muz nenadbiha cizim zenam a ani se nenecha od nich oblouznit. to je jeden z nekonecnych plusovych bodu ktere ma. I kdyz ta zaporna stranka je, ze neni lev salonu a ani extra sarmantni v pritomnosti zen. Ale to ja s radosti ozelim :o)
Lenko, platí to i pro Radku - souhlas a tak nějak...úplně chápu.Taky zažito :( a taky pak spíše úleva...a :)
OdpovědětVymazatRu, taky jsem svým způsobem idealistka a ještě občas naivka, ale jsem ráda, že toho největšího náporu, dělat si iluze o ideálu už hodně zbavila.S mířila jsem se s tím, a žije se pak mnohem líp.Tak něco jako stát oběma nohama na zemi, zdá se mi lepší, než na jedné vrávorat a přicházet o síly.No,
OdpovědětVymazatjen moje zkušenosti :)
Hezký den všem, a zatím..
OdpovědětVymazatAnino, ale precti si co pise markoff svojim drsnym zpusobem. Zda by jsi dokazala takoveho chlapa ustat. Protoze si myslim ze Markof je fajn chlap. A dobre mirenou ranou ho lze urcite zklidnit:o) Az se tohle nauci zenska, tak muze mit vedle sebe supr chlapa a nemusi utikat. Nez klickovani a uhybani je dobre okamzite ostre slovo vratit zpet. Je to lepsi nez tisice ublizenych rozhovoru. A sebelitost.
OdpovědětVymazatTak jo, vůbec si nemyslím, že by byl Markoff špatný chlap, ani, že by jeho názory neměly svou pravdu.
OdpovědětVymazatNo, ta drsnost..já říkám na rovinu, že by se mi jí nechtělo ustát, že bych to nezvládala.
Ale máš pravdu, jen každému nesedne úplně všechno, že..
Anino, ja si taky Markoffa neberu :o) Akorat chcu naznacit ze neni vsechno fuj nebo huj. Ze vetsinou musime priznat barvu a postavit se celem, neuhybat a nebat se. A hlavne nebrat briblble kafrani jako utok!! To pak vytridime hromadu ferovych a otevrenych lidi, zbydou ti sladci, jemni, chapavi. Uhybajici kdyz na ne zatlacis. O takove se oprit neda.
OdpovědětVymazatRadko, ted trochu nechápu :)
OdpovědětVymazatPokud jsi brala můj komentář 37 jako útok, pak kje mi líto, ale já mu pouze odpověděla po všech jeho komentářích,z hlediska ženy, jak to vidím já.Nic víc, nic mín.Jen reakce.Ne strach.
Je pravda, že někdy, to když se mi zdá, že některá diskuze nikam nevede,nechci v ní dál pokračovat, protože je to ztráta času.Ten pocit naštěstí nemám tak často:)
Je pro mne celá ta rozprava jako výprava do jiné země. Proces získávání důvěry je mi naprosto cizí. Když někoho potkám, hned podle prvních reakcí k němu určitou důvěru mám či nemám. Cosi z něj vycítím. Moji důvěru může ten druhý pouze zklamat, ztratit. Ale ani o kousek ji nemůže zvětšit, ať by se snažil jakkoli. Takže zmiňované dlouhodobé procesy jsou mi cizí.
OdpovědětVymazatRadka [40]: Mnohé se u mne schoulily hned při prvním setkání - bez jakéhokoli podtextu. Většina z nich tu šanci podruhé nedostala. Měly přesně tu představu, co popisuješ - \"A v jiny cas, kdyz neni potreba jednoduse nemit nikoho\". Takhle to mají děti, u nich se počítá, že jednoho dne odejdou. Ale ve vztahu dvou dospělých to má smysl pouze oboustranně - kdykoli můžeš potřebovat Ty, kdykoli může potřebovat ten druhý. Je to z té oblasti dávání, investice do vztahu. Někdo se k tomu dostává dlouho, někde to funguje okamžitě. Je to otázka důvěry, zázemí, opory - a taky toho, že takhle to oba chtějí.
Ru [44]: lidé si samozřejmě mohou dát schoulování z důvodů citu, ale o tom článek nebyl. Měl jsem na mysli schoulování z oblasti důvěry, zázemí, opory. Co k němu může dojít kdykoli a kdekoli jen na základě pocitu jeho potřeby jednoho či druhého, nebo i jen tak, zcela bezdůvodně. Když není důvěra, zázemí, opora - tak k němu nedochází. A jakým způsobem se dva lidé domlátí či nedomlátí k důvěře, zázemí a opoře, a mám na mysli bezpodmínečnou - to bude asi u každého jinak. Bez nich to ale nejde.
Lenka [49]: Ideál si každý představuje jinak. Něčí ideál je z oblasti nereálné, jiného ideál je zase to, na co stačí špetka snahy z obou stran.
copak, kdepak? neee
OdpovědětVymazatAnino, myslela jsem to naopak. Ze treba nektere zeny (ale i muzi) povazuji ostry a treba i nespravny nazor za utok. Ale on to treba zadny utok nebyl, jenom vyjadreni urciteho pocitu mozna nevhodnymi prostredky.
Takze nikoliv tvuj komentar. Ten je jemny a decentni :o) Takze tim priblblym kafranim v prispevku 54 jsem mela na mysli ne moc inteligentni rozbory markoffa o inteligenci zen :o)
Radko,to jsem si oddychla, fakt jsem přemýšlela, jestli už nejsem padlá na hlavu :)
OdpovědětVymazatGhoste, já tomu nerozumím! :o)
OdpovědětVymazatV (58) druhý odstavec píšeš, že:
\"Mnohé se u mne schoulily hned při prvním setkání - bez jakéhokoli podtextu. Většina z nich tu šanci podruhé nedostala. Měly přesně tu představu... - \'A v jiny cas, kdyz neni potreba jednoduse nemit nikoho\'. Takhle to mají děti, u nich se počítá, že jednoho dne odejdou. Ale ve vztahu dvou dospělých to má smysl pouze oboustranně.\"
Načež o odstavec dál napíšeš:
\"Lidé si samozřejmě mohou dát schoulování z důvodů citu, ale o tom článek nebyl. Měl jsem na mysli schoulování z oblasti důvěry, zázemí, opory. Co k němu může dojít kdykoli a kdekoli jen na základě pocitu jeho potřeby jednoho či druhého, nebo i jen tak, zcela bezdůvodně.\"
Tak jsem z toho jelen. Je to schoulování podle tebe pro případy, kdy je prostě potřeba, nebo jen pro vzájemný vztahy na oplátku? :o)
Jinak, o čem článek byl nebo nebyl, radši mopc netipuj, většinou jsi v takovým tipování trochu vedle.
Například já ti nedokážu říct, jestli byl o důvěře nebo o citu, páč jednak jsem na rozdíl od tebe tvor, co sice taky dokáže ucítit určitou míru důvěry na první pohled, ale je to dost maličkatá míra, spíš naděje na důvěru než důvěra sama, k níž se musím hodně dost propracovávat, a jednak pro mě cit je možnej jen v případě, že se propracuju k tý důvěře, takže esli to stavíš na důvěře, páč cit (kladnej, ve smyslu vztah partnerský) dokážeš mít i bez ní, tak já ne.
Teď sem to zašmodrchala. Ale ono se to třeba nějak přebere.
Eště to došmodrchám: V podstatě když se u nějakýho člověka dopracuju k důvěře, je v tom už pro mě dost citu. Neříkám, že to musí být láska, ale cit (kladnej, pro mě významnej) to je.
OdpovědětVymazatZačíná to tady vypadat jako v nefalšovaném manželství...8^)
OdpovědětVymazat:),no já lásku bud mám, nebo nemám.
OdpovědětVymazatA jak vypadá, v jaké je podobě,jak splnuje moje a čísi očekávání, to je tak individuální...A tak je pro mě nejdůležitější, když prostě je.
Jirko* nestraš! :o)
OdpovědětVymazatJak já to vnímám, to \"nebo\" tam prostě nepatří. Schoulování je \"ve vzájemném vztahu pro případy, kdy je prostě potřeba\". A ta \"oplátka\" - bez té možnosti využití opačným směrem (i když se třeba nikdy nevyužije) je člověk v pozici jakéhosi disponibilního plyšáka, nikoli součástí oboustranného vztahu.
OdpovědětVymazatPokud byl ten článek též o \"prvotních impulsech, jimiž si sobě něco vyjadřujou, jimiž do toho vztahu vcházejí\" či o \"ohromení ze sebe navzájem\", tak se samozřejmě za chybné pochopení omlouvám.
Samozřejmě - k hezkému partnerskému vztahu jsou důvěra i cit nezbytné - přičemž partnerstvím nemyslím manželství, ani to, když spolu dva lidé žijí, ale určitou kvalitu vztahu.
Důvěru mimo partnerství však člověk může mít k jedinci lhostejno kterého pohlaví, a svým způsobem to může být důvěra jak v to, že ten druhý nezklame, tak i v to, že v určitých případech spolehlivě zklame. Těžko lze důvěřovat člověku, jehož akce a reakce jsou nepředvídatelné. Podobně i cit mimo partnerství - mohu mít velice rád i v mnoha směrech naprosto nespolehlivou ženskou, které se v lecčem nedá tak úplně důvěřovat.
Možná mám příliš pozitivní představu o lidských vlastnostech, když lidem od počátku vždy hodně důvěřuji. Znám jednoho, co lidem až příliš nedůvěřuje - ale tou přehnanou opatrností pak on sám budí u ostatních nedůvěru.
No řekl bych to asi nějak takhle: když je nečeho obecně pozitivního přespříliš, tak to může mít i naprosto opačný efekty. Někdy je fakt lepší jenom pozorně poslouchat, slovně \"se nevměšovat\", nepotvrzovat, neradit, \"nedávat rozhřešení\", pokud ten druhej o to přímo nestojí. Proč se snažit za každou cenu tomu druhýmu rozumět, když stačí porozumění? No nevím, jestli je někdo z toho komentáře moudrej. To já jenom tak, že ten cit a důvěru spíš beru jako projev vztahu, než jako něco, na čem ten vztah stojí.
OdpovědětVymazatJeště bych dodal, že tím, že článek \"nebyl o citu\" jsem mínil, že neměl na mysli schoulování, jež se zhoupne v otlapkávání intimních míst a následných směšných pohybů, jakkoli někde tenhle způsob považují za nejlepší prostředek k řešení krizí. Samozřejmě k tomu schoulování cit (kladný) tak nějak samosebou patří.
OdpovědětVymazatKorneli: ja duveru taky pocituji ve smyslu kvality vztahu. Je jejim projevem. A pod pojem duvera rozumim vlastni schopnost \"padnout\" a nic tim neriskovat. Ze to bude pouzito proti me. Ze se nemusim bat, ze jsem v bezpeci i kdyz je tam ten druhy.
OdpovědětVymazatNo, nechci, aby to vyznělo nějak povýšeně, ale mám dojem, že když někoho vidím, docela rychle mi něco řekne jo, můžeš věřit, neboj.Platí to i v opačném případě,kdy si zase řeknu- tady bacha.
OdpovědětVymazatJe zajímavý, že i na blogu, kdy člověka osobně neznám mi to funguje, i když tam času potřebuju o něco víc.
Neříkám, že jsem se nikdy nesekla, ale ne zas tak často.
Možná se vám to bude zdát divný...
Anino: duveruj ale proveruj. Nejlepsi je kdyz si to pak zkusenostmi potvrdis. Podle me. Protoze do te doby je to jen domenka. Ale verim ti, ze to tak citis. Vrana k vrane seda, blizky blizkeho si hleda :o)
OdpovědětVymazatRadko, jasně, že to musím brát zprvu jako bud a nebo a až čas potvrdí.
OdpovědětVymazatMoje kamarádky, se mě hodně často ptaly a ptají, co si myslíš o něm, o ní...A kolikrát vlastně slyšet ani co jsem řekla nechtěly, ale pak mi daly za pravdu.A ptají se ještě častěji :)
Anino, a ty jsi odpovidala podle toho co jsi o nem vedela nebo co jsi si o nem myslela? :o) Bez dukazu by te mohl narknout z pomluvy :o) to je ale jen legrace! Ja takhle nucham taky, treba i z toho jake ma drzeni tela, jakou melodiku hlasu, jak ji, ci jak reaguje na rozhovor, zda dodrzuje etiketu nebo mu je lhostejna. Aniz bych slysela ci rozumela jedine slovo :o)Ale z toho odvodim vetsinou jen sympatii, vic se pak dozvim z toho kde pracuje, jak dlouho. Kde bydli, s kym, nebo jak dlouho sam a jake vztahy k rodicum a pribuznym. Mysim ze ze vztahu k pribuznym se da taky hodne odbodit. Snad nejvice.
OdpovědětVymazatRadko, často pouze z krátkého setkání, všímání si, toho co popisuješ.
OdpovědětVymazatSnadnější a rychlejší je samozřejmě, pokud už o tom člověku něco víš sama, nebo i zprostředkovaně,ale zase jen od toho , ke komu mám důvěru.
Jo, ze vztahu k příbuzným se dá lecos odvodit, to jistě...ale tam zase je potřeba vědět, pokud se ti něco nezdá, proč to tak je.Každý jsme tak jiný...
Radko, já si ty svoje postřehy nechávám pro sebe, ale pokud mě blízká osoba požádá o můj názor a já ho řeknu, pak se stane, že narazím, ale je to jen na čas :)
OdpovědětVymazatNo, ja si ty svoje postrehy nekdy pro sebe nenecham, bohuzel. Zejmena u synu se porad vyptavam a snazim neco sdelit. A odpovedi jsou mi protocene panenky a naznaky ze sice unavuju, ale oni jsou statecni :o)
OdpovědětVymazatRadko,ono se tomu o čem si píšeme úplně obyčejně říká \"mít čuch \" na lidi, ale to jistě víš.
OdpovědětVymazatA všimla sis kolik lidí ho jaksi vůbec nemá?
Já ho asi mám, tak aspon něco ne :)
Myslim ze ho mai vsichni lide, ale kazdy se diva na jine znaky (podvedome) Nekdo bere v uvahu jen to vnejsi, upravenost, okazalou slusnost, takt atd. Treba moje maminka, ta hodnoti lidi podle jejich vnejsich projevu. Nekolikrat ji napalili. Ona je presvedcena, ze slusny a vychovany clovek nepodvadi :o) A tam se seredne plete!
OdpovědětVymazatRadko, no nevím,pak nechápu, proč inteligentní ženská, ne jedna se mi časem zeptá, a jak jsi to věděla ?
OdpovědětVymazatAle je pravda, že když jsem tu svou intuici nebrala v potaz, ještě jako mladší, tak jsem přišla na to, že jsem ji neměla ignorovat.
Tak zatím se měj a na pátek 13.nic nedej:)
Bohuzel, uz se deje! Hrozne veci az mi z toho jde hlava kolem. Nastesti zatim vsechno bez skod na zivote a majetku. Mela bych lezet v posteli a nevychazet. Taky se mej.
OdpovědětVymazatPři vědomém (úmyslném) zkoumání druhého se člověk neubrání tomu, aby se nezaměřil na rysy, které mu připadají důležité. Tak si většinou vytvoří obraz jen částečný. Intuitivní vnímání není tak selektivní, proto dává obraz mnohem úplnější.
OdpovědětVymazatGhoste: Tady nikdo o vedomem zkoumani nemluvil! Pokud myslis nas rozhovor s Aninou tak obe jsem mluvili o podvedomem vnimani. A souhlasim s tim, ze se kazdy zameruje na neco jineho. Proto jsem luvilai o te vrane, podvdome jsou nam sympaticti lide kteri jsou nam povahou i charakterem blizci.
OdpovědětVymazatGhoste, a samozrejme s tebou souhlasim. I proto se nekteri lide pletou v hodnoceni druhych. Podvedome se zameruji na znaky, ktere jsou nedulezite nebo podruzne pro to co hledaji a po cem touzi.
OdpovědětVymazat(69)! Přesně...
OdpovědětVymazatAkorát... Mám třeba jednoho člověka, kamaráda, který mě nikdy z nějakýho svrabu netahal, nechodím se za ním zpovídat nebo zachraňovat, neměli jsme spolu žádnej \"vztah\" (krom toho kamarádskýho), ani bychom asi mít nemohli, je spousta věcí, ve kterých jsme příliš rozdílní, a přesto je to člověk, o kterýmu v tomhle směru, popsaným v (69), vím, že mu můžu věřit.
Ze svrabu netahal, ale upadnutou už viděl...
Ruliso: na toto tema jsme mei diskusi, kdyz jsem se bavili o silnych muzich.
OdpovědětVymazatA mozna zde je jedne z nejdulezitejsich momentu pro vztah. Zda zena dokaze ustat slabost a bezmocnost muze. Zda od nej neocekava silu jako trvaly stav. Protoze kazdy obcas padne a potrebuje pochovat, neni silny, je i bezmocny. Pro me byl rozhodujici zlom v zivote, kdyz jsem si uvedomila ze nejsem vubec znechucena ze slabosti sveho muze:o) ze ho podporim v dobrem i zlem. A pak jsem uverila ze to dokaze i on vuci me. Ale jak rikam roky tvrde driny :o) Mozna to nekdo umi hned, ja jsem to neumela.
Ježíš, Radko, to nebylo o tom... :-) Tím jsem myslela, že ta důvěra je něco, bez čeho vztah nemůžu mít, ale taky, i když tam ta důvěra je, mít nemusím. :-)
OdpovědětVymazatMůže bejt chlap sebesilnější, a přesto se s ním nemusím cítit bezpečně, v případě a pro případ toho padnutí, a naopak.
Ru: zrovna ted jsem mela takovy hloupy rozhovor s edom mojim pracovnikem. Ten dela vsechny tezke prace sam, aby nezatezoval mazelku. Protoze zena se prece nemuze namahat. Kdyz jsem rekla ze u nas doma jsem na tu hrubou silu ja a muz spise na tu sikovnost, tak to nemhl pochopit. Pry by se stydel. Muj manzel se nestydi ani trochu :o) Premyslim zda je to projev sily ci slabosti :o)
OdpovědětVymazatPro mě ani jednoho z toho. :-)
OdpovědětVymazatChapu :o)
OdpovědětVymazatRadka [82]: \"sympaticti lide kteri jsou nam povahou i charakterem blizci\" - pokud člověk má nějakou charakterovou stránku, která mu na něm samém vadí, potom jsou mu nepříjemní i všichni ostatní, kteří ji mají. Pokud člověk touží, aby byl v některém svém rysu lepší, potom ho přitahuje ten, co je v tom ohledu lepší. Já jsem třeba děsný nepořádník - strašně s tím neúspěšně bojuju, a u jiných lidí mi to vadí ještě víc. Podeobně je to s mnoha mýma dalšíma vlastnostma.
OdpovědětVymazatRadka [87]: je to projev výchovy. Už mi také jedna vytýkala přílišnou pozornost :-)))
OdpovědětVymazatA jiná zase, že si nevšimnu :-)))
Mozna castecne. Anebo je to tak, ze se veci delaji tak jak je potreba bez ohledu na vychovu. Protoze ja jsem hrozne nesikovna ale silna. Takze zatimco ja neco drzim, zvedam a posunuju muj chlap to dopasuje a presne umisti :o) Kdyby to bylo naopak, tak by jsem to delali trikrat tak dlouho a jeste by jsme se zhadali.
OdpovědětVymazatV te 90 je mozna neco velmi rafinovane zkryto. Ja jsem treba neporadnik, ale neporadnici mi nevadi. Protoze ja jsem se s vlastnim neporadkem smirila a nevadi mi. Takze to toleruji i u jinych. Vadi mi peclivost a poradnost u meho protejsku, protoze me otravuje, ale s tim jsem se naucila zit. V zadnem pripade me tato vlastnost nepritahuje.
OdpovědětVymazatTakze v tomto pripade to co rikas neplati.
Ale to co rikas plati to v pripade, ze mas nejakou spatnou vlastnost, kterou se za kazdou cenu snazis zakryt, protoze se za ni strasne stydis a mas z ni komplex a tuto vlastnost dava nekdo jiny na odiv a vubec mu nevadi. Tak takovy clovek mi ti (teoreticky) odporny a pohrdas nim.
Co se tyka tech pozitivnich vlastnosti, tak tam se muze pridruzit zavist. A tak toho dotycneho co ma vlastnosti ktere nam chybi muzeme obdivovat, ale na druhe strane citime litost (zavist v dobremslova smyslu) ze nejsme tak dobri. Tam ta sympatie pokulhava.
To je takova mala uvaha, Ghoste. To co me napadlo, zrovna. Muze to byt uplne jinak :o)
díky moc za článek, zrovna dnes jsem právě tohle potřebovala číst
OdpovědětVymazatRadka [93]: to mne na (jistých) lidech fascinuje. Hledání komplexů a negativních rysů u ostatních :-)
OdpovědětVymazatJedna mi kdysi řekla: \"Ty vidíš na všech jen to nejhorší\" a já kroutil hlavou nad tím, co myslí, až mi došlo, že jsem se zmínil o něčem, za co se stydí, a na čem ve skutečnosti není vůbec nic špatného - ovšem lehce prudérní výchova ve stylu středostavovské morálky udělá hodně špatného v představách o \"dobrém\" a \"zlém\".
Nepořádek - každý má jinou míru toho, co je ještě pořádek a co už nepořádek. Možná bys mne měla za bordeláře, možná za pečliváka, to neodhadnu.
Jsem nestyda a své špatné vlastnosti klidně vystavuji na veřejnosti. Trochu se stydím, že chodím všude pozdě - ale to opravdu nejde nijak zakrýt.
Závidím ve všech dobrých i špatných smyslech toho slova, a nijak to neskrývám. Přítele malíře nesmírně popouzelo, že mu závidím nejen jeho tvůrčí schopnosti, ale i jeho milenky.
Hezká diskuse, mohu se připojit?
OdpovědětVymazatJak jste se bavili Anino a Radko [70 až 80]: Vzpomněla jsem si na svou babičku, která zemřela, než jsem se narodila. Všichni o ní mluvili jen hezky, nikdy nikdo neřekl, že byla na obtíž, když vlastně asi dvacet let byla doma ležícím pacientem. Ona totiž, jak se nemohla hýbat, pozorovala chod rodiny a přemýšlela. Měla výborné postřehy a když něco řekla, všichni na ni dali. Na mou mámu se např. usmála a řekla, že už má v sobě nový život, i když to ona zatím jen tušila. Taky věděla, že zemře a já že přijdu místo ní. Zemřela ve spánku, zemřela radostí, praskla jí žilka v mozku, po tom, co naši sportovci vyhráli a ona to viděla v televizi a moc se radovala. Usmívala se, když ji našli. - Proč to říkám. Je to chvála a dík všem, kteří ač třeba jsou nemocní nebo nemohou pracovat, nebo nebo nebo... mohou přemýšlet, pozorovat, mohou předávat klid ostatním hektickým, mohou jim předávat svá pozorovnání, myšlenové závěry, na jejichž dotažení většinou není běžně mnoho času.
Asi to není přesně o důvěře a intuici atak, ale nějak se mi to sem moc chtělo napsat. :-)
Radko, trochu skáču v tématech, moc se omlouvám, jen jsem chtěla říci, že s Ghostem v komentáři 90 dost souhlasím. On tam totiž řekl: \"pokud člověk má nějakou charakterovou stránku, která mu na něm samém vadí...\" to je ta podmínka, za které to platí. Takže když ti nevadí tvá nepořádnost (to je fuk co, je to jen příklad), pak to samozřejmě neplatí.
OdpovědětVymazatLenka [96]: neslyšel jsem (nečetl jsem) o nikom takhle pěkně mluvit ani živém ani mtvém. Vždycky se našel někdo, kdo zmínil nějakou špatnou vlastnost či něco jiného negativního.
OdpovědětVymazat[93 95] Myslím, že platí to všechno, co říkáte, Radko a Ghoste. Shrnula bych to do dvou rčeních:
OdpovědětVymazat\"Vrána k vráně sedá\"... i \"protikaldy se přitahují\". Platí obojí zároveň.
Možná, by se to dalo ještě takto: Když jsem hrdý na to, že vím, že 1+1=2, nesmírně obdivuji toho, kdo ví, že 1+2=3, ale když mi někdo začne vyprávět o tom, že 10+54=64, tak mě naštve, protože si uvědomím, že jen tak jeho počtářské úrovně nedosáhnu a začne mě štvát (štve mě na tom to, že se mu nemohu jen tak vyrovnat, ale vztahnu to na něj, protože zlobit se na sebe je sebezničující, to mi ego nedovolí) a občas mu řeknu, že je ňákej moc chytrej, ať si svoje moudra strčí do kapsy..... (i když on chudák svoje příklady třeba počítá kvůli mně někdy v noci, když si myslí, že spím) :-)
Tak nějak to mám odpozorované, že to funguje.
[98] No, žejo, Ghoste, já jinak taky ne. A přesto jsem to doma slýchávala pouze takto kladně. Jinak se doma mluvilo hodně nedobře i hrubě, žádná selanka to nebyla. Ale o mé babičče nepadlo nikdy žádné špatné slovo, ani náznakem, vždycky se o ní mluvilo s úctou. Nakonec ani ona neřekla, co vím, nikomu žádné ošklivé slovo. Sama měla bolesti, ale utěšovala a usmiřovala druhé.
OdpovědětVymazatGhoste: premyslela jsem cestou domu, proc jsme si s manzelem jeden druheho vybrali a zjistila jsem ze jsme si oba podvedome (podtrhuju dvakrat tj. intuitivne) vybrali parntera ktery umi neco, co nas vnitrne svazuje. Ja jsem nekonecne obdivovala na mem muzi, ze vubec nerespektoval moje rodice a jejich hodnoty. Ze nebral ohledy na spolecenske normy a etiketu. Byly mu suma fuk. To ja taky jsem nic nerespektovala (typicky mlady clovek :o))), jenze ja jsem u toho vnitrne trpela a on ne.
OdpovědětVymazatA naopak on u me nekonecne obdivoval moji nekonecnou neporadnost a chaos. On porad neco kontroloval, zda to tam jeste je a v poradku. Zda je zamceno, vypnuta elektrina a plyn a ja to mela na haku, bylo mi to tisickrat jedno. Nic jsem nechtela a nic nepotrebovala. Kdokoliv mohl mit vsechno co jsem mela ja. Klidne jsem vsechno rozdala. A on asi touzil po osvobozeni od veci, odlehcit trochu tu svazanost se zemi a vzletnout k vysinam.
V mnohem jsme si pomohli, hlavne vzajemnou odlisnosti.
Lenka [99]: Mne nesmírně fascinuje, když mi někdo něco (co třeba ani nikdy nepochopím) vysvětluje, a je vidět, že tomu nesmírně rozumí a že ho to ještě navíc baví. Od takových lidí jsem se mnoho věcí naučil. Znalosti a schopnosti můžu závidět i s tím, že kdybych se snažil tak bych to dokázal taky, i s tím, že i kdybych se snažil nevím jak, nedosáhnu to - ale že by mne to popouzelo, to ne.
OdpovědětVymazat97 Lenko, jo to souhlasim. Ja jsem to pak i vysvetlila, ze v necem to souhlasi a v necem ne. Ono to ma asi hodne nuanci.
OdpovědětVymazatREkneme ze mam homosexualni sklony. Kdyz tu vlastnost ve me budu potlacet a budu ji chtit vyskrtnout ze svojich vlastnosti, tak asi budu nesnaset homosexualy a tvrde proti nim postupovat.
Kdyz ale budu jen mit silene zabrany a ty chci nejak rozborit, tak asi me ten kdo se neboji otevreneho priznani bude imponovat a bude me pritahovat.
A mozna tak to myslel i Ghost.
Radka: to co jsem psala v 103 je mozna duvod, proc si submisivni a bazlive zeny berou agresivni nasilniky. Chtely by byt taky takove.
OdpovědětVymazat[102] no, ono to asi bude složitější a u každého malinko jinak, asi to nejde říct tak jednoduše... (škoda, miluji jednoduché věci!)... musíme se s tím, nějak každý sám srovnat... (Jo, jo, \"Život lidskej je tak složitej, že proti tomu život člověka je úplný kulový. :-))
OdpovědětVymazat[101] Radko, já jsem si taky docela dobře - zpětně - rozklíčovala, proč jsem si vzala svého bývalého manžela. Muselo to tak být a bylo to tak správně. Taky jsem se mnohé od něj naučila a vlastně jsem vedle něj vyrostla (vdala jsem se mladá). Obdivovala jsem jeho vnitřní sílu, zesílila jsem. Schopnost postavit se ke kdečemu, naučila jsem se postavit k mnoha životním situacím a nebát se a stát si za svým... Logicky pak mohl říci, že jsem se změnila. Změnila a jeho vlastnosti, kterými mě pomohl vybavit, se vlastně postavily proti němu. Nabízela jsem mu svou citlivost a nesobectví. Nevzal si to, jeho sebestřednost a sobectví se naopak zhoršovalo. Logicky to ze mě vypadlo jako \"ale ty ses vůbec nezměnil\". Dali jsme si, co jsme mohli, něco si od druhého vzali, co jsme chtěli, neměli jsme proč zůstávat spolu dál, naopak to bylo trápení pro oba. Bylo to dobré a bylo toho dost, říkám za sebe. Co si říká on, to už teď nevím a nijak mě to netrápí.
Lenko, v kazdem vztahu jsou dva pohledy. Existuje setrnost a lakota. Opatrnost a bazlivost. A tak se kazda vlastnost da vyjadrit jako dobra nebo spatna podle toho z ktere strany se na ni divame.
OdpovědětVymazatKdyz jsme se s muzem seznamili, tak to co bylo u me bile, bylo u nej cerne a naopak. Divali jsem se na tu samou vec uplne ruznym pohledem. Ted po mnoha letech se nase pohledy hodne sblizili, ale co je legracni u neceho se dokonce prohodily. ja se na neco divam jeho okem a on mojim :o)
Ghoste, naplno a jednou provždycky:ad(95):
OdpovědětVymazatTo, že ti nějaká jednou řekla, že na každým vidíš to nejhorší, už píšeš tady na blogu i u sebe na blogu poněkolikátý, leží ti to v hlavě i v žaludku a nemůžeš na to zapomenout.
Takže všem:
Napsala jsem to já a tvrdím to pořád, a myslela jsem tím, že Ghost umanutě loví z každýho ty jeho nejhorší stránky ve smyslu, že není spokojenej, dokud v tom druhým neobjeví pokud možno letitě zakopaný katastrofy a traumata, a to i tam, kde nejsou, a to - aspoň tak to na mě působí - jednak aby měl vysvětlení pro všechno, co se mu na těch dotyčných osobách nelíbí, čemu na nich nerozumí nebo s čím se nemůže srovnat, a jednak proto, aby měl co té dotyčné osobě léčit, hojit a z čeho ji zachraňovat.
A není to jen můj názor, jak jsem zjistila nedávno. (A nedozvěděla jsem se ho od Radky, pro jistotu předesílám, Ghoste.)
:-)))
OdpovědětVymazatRu: Ja jsem se zarekla, ze se nebudu vyjadrovat k Ghostovi. Nechci byt spatne pochopena a nechci nekde neco slozite vysvetlovat. Nechci aby si nekdo kvuli me musel delat tezkou hlavu nebo dokonce rusit blog. Takze nic.
OdpovědětVymazatNeboj, nic se od tebe nečeká, jako nějaký koment ke komentu. :-) Tohle je už jen moje záležitost. :-)
OdpovědětVymazatPro info: Před čtvrthodinou jsem přijela domů z hospody, kde jsme s Ghostem asi dvě hodiny seděli a docela normálně spolu mluvili, o dětech, o chatě, o koních, atd., o blogách taky něco málo. Ne že by to měnilo cokoli z toho, co jsem napsala výše, ale rozloučili jsme se s tím, že \"blog je blog\". :-)
taky si rikam, ze to nestoji za zbytecny stres. Mam dost starosti i bez internetu :o)
OdpovědětVymazatRadko, ahoj, máš pravdu.Ted jsem se zařekla já, že už na to nebudu reagovat nikde. Ani u Ghosta, ani u Ru.
OdpovědětVymazatStejně tomu nemohu rozumět jako oni dva...A pak i v dobře míněném příspěvku mohu ublížit, tak radši nic.
A jak je vidno, oni si to snad vyřešili.
Ru, pokud máš pocit, že jsem ti ublížila, tak se ti omlouvám.
Anino, probůh, vykašli se na to věčný sebetrýznění, jestli jsi někde nějak někdy někomu náhodou nechtěně neblížila. :-)
OdpovědětVymazatNeublížila, spíš už taky začínám dumat, co jak napsat, abys ty nedumala... :-)
Když se budem pořád všichni kroutit strachem, aby si ten druhej nemyslel a jestli si nemyslel... a furt se jen omlouvat a dumat, za co se mi ten druhej omlouvá a vysvětlovat, že není třeba se omlouvat, a příště radši neříkat nic, abychom se nemuseli domlouvat o omlouvání se, tak se nedomluvíme už vůbec. :-)
Ru,na ohledy ny mě se vykašli:)
OdpovědětVymazatJá už prostě jiná nebudu a ani vlastně nechci.
Co píšeš má logiku, to jo.
Ale strachem se opravdu nekroutím.
Pokud prostě mám pocit, s odstupem času, že něčemu nemusím rozumět a tedy si pak nejsem jistá, je pro mě normální se raději omluvit, než zůstat v pochybnostech :)
Nevidím v tom opravdu nic divného...
Ru, tvůj blog se dal do modra, nebo je to zas něco u mě ?
OdpovědětVymazatNo, u mě je to do šeda, aspoň tak jsem to zamýšlela.
OdpovědětVymazatJo je to šedá, to jen první dojem mě vnutil světle modrou :)
OdpovědětVymazatRu [112], a vlastně taky Radka [111]: Teď napíšu něco tak, jak jsem to pochopil já. Ale moc bych si přál, kdyby to Ru uvedla na pravou míru, pokud to nebude pravda. Ru mi řekla asi tohle: \"Na blogu píšeš tak, jak Ti to jde z hlavy. Jenže když píšeš na blogu o dvacetileté dceři jako o dítěti, tak to vyzní, jako bys jí nebral. Ale když to samé říkáš, je z toho cítit, že jí bereš. A tak je to i s \"rodičkou\" a dalším - vyzní to jinak, když je to na blogu, a jinak, když to říkáš\". Konec citátu. Možná se alespoň něco z toho, co se ledaskomu nemusí líbit, dá vysvětlit takhle. Že pro mne ty výrazy nemají ten snižující význam.
OdpovědětVymazatRadka [111]: je mi to hloupé. Já sám bych byl nejraději, kdyby ses ke mně kdykoli klidně vyjádřila přesně tak, jak Ti to slina přinese na jazyk. I když v první chvíli na to nezareaguju možná nejlíp, na druhou stranu se v normálním životě něčeho takového nedočkám. Jenže - nečteme to jen sami dva, eventuelně Ru - čtou to i jiní, co mi v mailu občas napíšou, že je jim to nepříjemné. Nejsem teflon, aby po mně všechno sklouzlo, ale umím (nebo se alespoň učím) se přes to přenést a něco si z toho vytáhnout.
OdpovědětVymazat:-(
OdpovědětVymazatGhoste, nevimco napsat, aby to bylo jasne. Jiz nekolikrat jsem opakovala a stojim za tim, ze jsem silna natura a jen tak lehce se nezhroutim :o) Muj vyvoj byl velice razntni od hloupe a naivni husicky az k zenske, ktera ma oci a usi otevrene. Tento vyvoj musi podle projit kazdy, kdo chce zivot jakztakz ustat a neztratit se.
OdpovědětVymazatI proto vidim veci, ktere treba jini nevidi jen proto, ze jsem je kdysi delala ja sama. A prozila si je na vlastni kuzi.
Existuje v zivote verze osoby teple naivni s ruzovymi bryli (se silne manipulativnimi metodami) nebo jiz lehce schlazene pragmaticke a bez bryli, (reagujici primo na rovinu). Ale ani jedna z techto verzi neublizuje vic nebo min.
Nikdo neprece nemuze rict, ze hodny, laskavy a vsechno milujici vseobjimajici lidsky clovek ublizuje mene nez ten, ktery se snazi, je hrubsiho zrna a snazi se v tomto hektickem svete orientovat a prosadit. A umoznuje preziti jinym. Svym prizemni zpusobem.
At je to jak chce, mam rada kdyz mi nekdo odpovi ze se mu nelibi to a nebo tamto. A ja muzu na to primo reagovat a rict, ze dle moji zkusenosti (muzu se mylit, nejsem ded vseved) ma toto a tamto takove dusledky. A treba i uznat, ze jsem to prehnala. Protoze dulezity je vysledek, ne to zda my jsme hodni nebo zli. I jako zli muzem hodne pomoci.
TAkze me mrzi, ze jsem se oklikou dovedela, ze je to moje vina a moje jednani (spolu s jednou osobou) proc se neciti nekteri lide u tebe na blogu dobre a dokonce delaji pak zasadni opatreni.
Nemam rada jen medove vzajemne potlapkavani. Ujistovani, ze my jsme ti hodni, predobri a jedini chapavi a venku je zly svet, co nam hodnym ublizuje. To nemusim.
Radka: já jsem nesmírně dlouho přemýšlel nad jednou věcí. Jestli mám na svém blogu napsat, že pokud se někomu nelíbí, o čem a jak se tam diskutuje, tak tam nemusí chodit - nebo jestli naopak mám zodpovědnost za to, když se tam někdo necítí dobře. Já z těch dvou možností neumím vybrat ani jednu - to první upozornění jsem viděl už na několika blozích a přiznávám, že jsem z něj já sám neměl moc dobrý pocit (ale to je zase jen můj pocit a můj problém), na druhou stranu zase nemůžu mít zodpovědnost za cizí pocity. Pro mne je to prostě neřešitelné.
OdpovědětVymazatJinak jsem zastáncem přímého jednání a Tvůj způsob mám rád a vážím si Tě proto.
Mne také mrzí, že někdy udělám něco, po čem se někdo necítí na mém blogu dobře. I třeba proto, že možná někdy \"medově potlapkávám\". Mám lidi rád - proto se jimi a jejich vlastnostmi už dlouho zabývám.
Ghoste: ja mam taky rada lidi, i proto jich mam kolem sebe takove mnozstvi, ze se pres ne musim prodirat abych se dostala trochu na vzduch :o)
OdpovědětVymazatVlastnostmi lidi se nezabyvam, beru je tak jak jsou - neresim jejich jakost. A nedelim je na takove ci makove.
Ghoste, ja se u Rulisy citim velmi dobre, rozumim ji a citim ze muzu byt takova jaka jsem. Nemusim mit strach ze reknu neco spatne nebo ze ji ublizim, ze ji nejak vnitrne drasam. jednoduse me nakopne, nebo zarve au dost a je to jasne :o) Zadne krouzeni a tancovani indianskeho tance, kdy se nakonec vsechno zamete pod koberec aby to nesmrdelo a aby to stejne vylezlo jinym koncem opet ven.
OdpovědětVymazata znáte Cimrmanovu hospůdku na mýtince ? jak si tatínek zařídil nejdřív hostinec u cesty...ale chodili mu tam lidi ?! tak ho zavřel a druhou hospodu udělal uprostřed hustého lesa ?
OdpovědětVymazatRadka: Vlastnostmi lidí se už zabývám mnoho let a tak můžu prohlásit, že nic takového jako \"jakost lidí\" neexistuje. Jestli někomu ublížím neřeším - ale občas se to stane. Já k Rulise na blog chodím také rád. Co se týká těch koberců - když je problém, řeším ho okamžitě. V opačném případě na něj vždycky zapomenu.
OdpovědětVymazatGhoste, a proč vlastně se zabýváš vlastnostmi lidí ?
OdpovědětVymazat(129) No, řešíš a neřešíš (z mého pohledu řešíš reakcí únikem), a zapomeneš a nezapomeneš (z mého pohledu se snažíš zapomenout, ale stejně to z tebe leze, ještě dlouho a mokcrát, o to zkreslení nezapomenutého hůř). :-)
OdpovědětVymazat(122) Dalo by se v tom textu ledacos napadnout, proti ledasčemu jít s dalším protiargumentem, faktem. Nechám už být, já řekla svoje, tys řekl svoje. Líbí se minechat to tak, jako tvůj protor. :-)
Jen z toho setkání - nejen o jiném vyznění některých slov jsem tam mluvila, též o tom, že když člověk komunikuje naživo, je všechno jaksi zabalenější, spousta smetí odplave v proudu dění, spousta toho syrového či nepříjemného je zmírněná dalšími podněty a neverbálními sděleními či signály, nesouvisejícími, třebas i podprahovými, spousta drobností se ztratí, kdežto při písemné komunikaci leccos daleko víc vylízá napovrch.
Zpětně, až doma, jsem si uvědomila, že i v té naší komunikaci naživo jsem narazila na pár \"prvků\", co jsou typický i pro naši komunikaci písemnou, ale naživo jdou jaksi víc \"mimo mě\".
A přece ještě něco. Ty mnou uváděné Ghostovy články byly jen příklady. Ty, které nejvíc ilustrují to \"proč\".
OdpovědětVymazatAle protože to zřejmě vyznělo tak, že divže nehlídám, kde co mohl Ghost myslet proti mně, doplňuju:
Byly i takové články, které jsem si, či něco z nich, na sebe vztáhla (či měla to podezření), ale buď to byla - v jednom případě - skutečně jen zmínka o nějaké události, bez dalších doprovodných rozborů k tomu, a nebo to byly dokonce i zmínky potěšené, někdy až jaksi... příliš uznalé. :-)
V té souvislosti potvrzuju, ano, Ghoste, i já jsem ti několikrát psala, že ve mně nechceš vidět taky ty horší stránky. Nebo spíš, vzít je na vědomí jako moje.
Bylo to vloni a bylo to zejména v souvislosti, kdys mi rozmlouval, že na některých událostech svého života mám svou vinu a že mě vidíš moc růžově. :-)
Což je vlastně i hezký doklad toho, že bych ti těžko mohla současně říkat, že na každým vidíš jen to nejhorší. Ve smyslu jeho chyby, zápory.
K tomu mnou kdysi napsanýmu (a možná i někým jiným) \"nejhoršímu\" mě dovedl pocit, že v těch ženských doluješ - i v tom, co ony cítí třebas úplně opačně - ta traumata a životní rány od druhých proto, že ve tvých očích na nich samých nic špatnýho není, bráníš se, skoro odmítáš brát ženský tak, jak leží a běží, tak doluješ příčiny jejich chyb mimo ně, z jejich minulosti, okolí... A snažíš se jim to sdělovat, abys jim \"pomohl\", aby se konečně dozvěděly, co jim kdy ublížilo, čím trpí, aniž to ví... a že za nic nemůžou, tak aby se netrápily, aby se konečně začly vidět taky tak hezky, jak ty vidíš je...
Jo, za většinou lidských hladkých šlupek je nějaká škvára z minulosti, rejhy zvenčí.
Jo, zdaleka ne každej sám sebe dokáže aspoň občas vidět tak hezky, jak ho vidí ten, komu je sympatický.
Jo, skoro každej, občas rád cítí, že ho ten druhej bere a vidí na něm ty dobrý věci.
Ale čeho je moc, toho je příliš. Pak už to není o tom, že toho druhýho bereš. Naopak - degraduješ.
Je rozdíl snažit se druhýho pochopit a respektovat ho, a snažit se lidi léčit a zachraňovat na základě svojí specializace na odvrácenou tvář lidského nitra. :-)
Ale - a to píšu naprosto vážně, bez sebemenší ironie - možná se mýlím, to výše napsané bylo vysvětlení jen mých vlastních pocitů, mluvím jen za sebe, protože vím, že jsem na některý věci skutečně přecitlivělá, takže ve mně budí přehnaný obranný reakce.
Věřím, že jsou ženský, co moje pocity z tebe nesdílí ani maličko.
Ru: z toho co pisese, vsechno pasuje na me a moje rozbory Ghosta. Taky na nem vidim spise to bolave, vidim ty rany a traumata ktera se ho drzi jako kliste. A jak on v pevnem sevreni vlastni minulosti radi tem, kteri jsou na tom uplne stejne :o) At je to jak chce, opet se dostaneme k zacatku ze se zde schazi skupina lidi ruzne postizena. Ktera vyuziva blog k pochopeni sebe sama. Neni zde zaku ani ucitelu, a pokud se nekdo citi ucitelem tak narazi velmi rychle. Drive nez se nadechne je z nej zak :o)
OdpovědětVymazatRu: moc jsem ti vdecna za tento blog. Prestala jsem cucet na TV a premyslim nad tim, co se na blogu dovim a co si jeste k tomu domyslim :o)
OdpovědětVymazatProc jsi zmenila barvu na sedou?
(133) Jo, asi je to tak. Ráda o některých věcech (občas) mluvím s lidma, co mají podobnou potřebu. V kterých hlodá to, co ve mně. Ráda si s takovýma lidma společně, s jejich pomocí, ty věci skládám z kousíčků dohromady.
OdpovědětVymazatAle až na výjimky přirovnatelný k jehle v kupce sena to nejsou lidi, o který bych se opřela. Daleko větší podvědomou důvěru ve mně vzbuzujou lidi, co tyhle věci nemají až takovou potřebu řešit. I když (nebo pokud?) o nich vědí a jsou ochotni tolerovat, že já je řeším.
(134) Díky. Moc díky. I já mám pár lidí, díky nimž přemýšlím... i mimo blog...
OdpovědětVymazatI díky tobě: :-)
Tu šedou, jsem myslela, že vysvětlím v extra článku. Když jsem ho psala... No, tak třeba dneska večer. :-)
Ani jsem se neodvážil za [132] nic psát, aby se mi to nerozplynulo před očima jako v pohádce :-)
OdpovědětVymazatRadka [133]: možná bys umřela, kdybys mne viděla v reálu - posázeného těmi ranami, plného traumat, jak se snažím radit stejným chudákům, jako jsem já :-)
OdpovědětVymazatMyslím, že bych měl přece jenom něco říct, i když to pochopitelně bude spíš jen tak v náznacích. Dřív jsem se Ghostem na jeho blogu taky parkrát \"chytnul\". Eufemisticky řečeno, protože ta \"hádka\" byla vlastně jednostranná... Vzdal jsem to v okamžiku, když jsem pochopil, že Ghost mi tak nějak ztělesňuje něco z mý minulosti, čeho jsem se sám docela těžka zbavoval. Prostě bylo to něco podobnýho, co kdysi ze svýho života popsala Radka. Teď už reaguju pouze výjimečně - když mám pocit, že rozjel velice dobrý téma (tohle fakt umí!), ale pak se mu ta diskuse jaksi vymkla z rukou a někomu bylo nechtěně ublíženo. To se může snadno stát, protože tenhle náš svět do určitý míry umělej, včetně iluze souznění, porozumění etc. To není samozřejmě míněno přímo na Ghosta. Je to jenom takový zobecnění příběhů několika bloggerů, kteří podlehli té iluzi a příliš se otevřeli, aniž by si nechali nějaký zadní vrátka. Myslím, že lidé, kteří překypujou sebevědomím a jsou proto nezranitelní, si bloggy nepíšou. Samozřejmě až na Radka Hulána, ale to je právě ta potvrzující výjimka :-))
OdpovědětVymazatkornel: nedržím diskuse v rukou, dokonce ani směr nehlídám (a nejméně u sebe).
OdpovědětVymazatSpoustě lidí ztělesňuju jejich černý můry. Ale jen na blogu a jen ve správné společnosti :-)
(140) Aj, tak teď jsi se pasoval do nový role. :-))
OdpovědětVymazat140: jo, tak nejak :o)
OdpovědětVymazatNo, kornel není první, komu jaksi připomínám něco, čeho se těžko zbavoval - tak co bych mu nepřihrál :-)
OdpovědětVymazat
OdpovědětVymazatNo, ehm....... kdo si dá čaj a sušenky???
Spíš bych to viděl na dvojitýho ferneta... To, co jsem tak tajemně zmiňoval, totiž samozřejmě o žádný černý můře nebylo. Byla to jen taková naivní, silně románová představa o tom, jak by mělo vypadat ideální ztělesnění pravého mužství :-))
OdpovědětVymazat\"ideální ztělesnění pravého mužství\" - tak to je opravdu kvalitní černá můra :-)
OdpovědětVymazatPovídala mi jednou máma, že ze mne nikdy nebude opravdovej chlap. Kéž by se byla alespoň v tomhle jediném mýlila :-)
OdpovědětVymazat:-(
OdpovědětVymazatteor [130]: málem bych na Tebe zapomněl :-)
OdpovědětVymazatProč se člověk něčím zabývá?
Protože ho to těší. Někoho těší koukat se na filmy. Někoho těší lepit si letadélka. Mne těší dívat se do lidí. Kdysi dávno jsem k lidem neměl hezký vztah - nechápal jsem je a tak mi přišli hloupí. Potom jsem jednoho dne změnil úhel pohledu a začal jsem v nich vidět úplně jiné věci. Objevovat v nich harmonii. I v tom, co Ru nazývá \"odvrácenou tváří lidského nitra\". Protože všechno v člověku souvisí se vším. Není tam žádný předěl mezi Jekyllem a Hydem. Je to jedna nádherná krajina. V sobotu jsem se setkal se třemi takovými krajinami. Každá byla jiná a přitom všechny byly něčím bohaté a plodné. I pod těmi spáleništi, co sem tam poruší hebkou zelenou donekonečna se vlnící plochu člověk cítí sílu toho, co tam už raší. Není to o tom, že doluju \"traumata a životní rány od druhých\", ani že \"nechci vidět horší stránky\" - když člověk zná správná slova, nemusí za celý večer říct víc než jen pár vět, co jsou jako klíče, které otvírají dveře ke skrytému, a jedno po druhém připlouvá samo. Ty horší stránky i ty hezké stránky jsou součástí jedné nádherné knihy. Přeskočíš ty horší a nepochopíš děj. Přeskočíš ty hezké a přijdeš o pointu. Když je vnímáš všechny v kontextu jednoho lidského příběhu - i obličej může být o dlaně opřený tisíci způsoby, a mezi těmi dlaněmi proudí prožité i utkané ze snů. Tak proto.
díky, nevím jestli si nemám trochu vyčítat že věnuješ tolik času na formulování odpovědí
OdpovědětVymazatGhoste, a proč vlastně píšeš blog ?
teor: někde to tam na blogu v některém článku bude, ale začal jsem s tím hlavně proto, abych si to vyzkoušel, a pak jsem zjistil, že když už tam něco chci dát, tak si to musím rozmyslet a dát tomu nějakou čitelnou formu, neboť to může číst kdokoli a čím lépe to bude napsané, tím méně bude dotazů, čímž je to přínosnější než jen přemýšlení v hlavě. Čili mám jej pro občasné srovnání si myšlenek, a těm, co to přetrpí za odměnu ukážu občas nějaký pěkný obrázek z digitálu :-)
OdpovědětVymazataha, tak to máme za odměnu, no to bychom se měli víc snažit :-)
OdpovědětVymazatteor: myslel jsem, že blog je místo vysloveně relaxační, tak mi nedochází, proč \"měli víc snažit\". Já se tedy zase až tolik nesnažím.
OdpovědětVymazat