Pod tématem Jsem hrozný pako jsme se sešli ve vzájemném ujišťování se, že bordel ve věcech a zejména na pracovním stole je normální, ba po výtce spřízňující záležitostí. Přestože oficiální návštěvy trochu více zírají na toaletní papír mezi úředními spisy.
Nu, nejen stůl jest vděčným objektem pro bordel.
Trapas z bordelářství číslo jedna:
Stalo se mi, že mi přišla domů návštěva (kvůli najití něčeho na internetu) - pánská návštěva. Tiše zpovzdálí sledující, kterak ťukám do klávesnice. Sledující nejen klávesnici, páč to je samo o sobě nuda. Natož v porovnání s tím, co bylo k náhledu jinde. Já totiž měla vedle hromádky kabelí u postele též hromádku prázdných či poloprázdných krabiček od všeho možnýho. A jedna z těch poloprázdných v popředí byla podlouhlá, nebesky modroučká, zvrchu průhledná, obsahující bílou umělohmotnou výplň, naprosto dokonale přesně tvarovanou na předmět, kterej v ní scházel. Krabička zdobená nápisem "Penetrating pleasures" a dekorovaná volně loženou tubičkou "Lubrigel pro jemné chvíle".
Když návštěva odešla, jala jsem se tu krabičkovou ostudu rychle rovnat a zašoupávat pod postel, horečnatě dumajíc, kde je vlastně ten předmět z ní. V dohledu naštěstí nebyl. Ani mimo dohled. Ba dokonce, hm, už je to nějakej čas a ... No, prostě věřili byste, že je ženská schopná na svejch a jen svejch dvaceti metrech čtverečních ztratit vibrátor? :-(
Trapas z bordelářství číslo dvě:
Jednou jsem měla schůzku s klientem, starší pán, milý, decentní, velmi vstřícný ku mně, zosobněné jemné ženskosti (co mi taky zbývalo za imidž, když tvrdě ne a ne se svou fasádou vypadat). Skončili jsme obchodní jednání u patřičně obchodně-společenského oběda, vše na úrovni, jak se patří. Na schodech před restaurací jsme se rozloučili a já vytáhla z kabele klíče od auta. Na šňůrce - klíče od auta na šňůrce kolem krku byl první zvyk obchoďáků, kterej mě okamžitě a zcela pohltil svou praktičností. Leč - v té přihrádce pracovní kabely se toho už nastřádalo za pár měsíců mých obchodních cest požehnaně. A tak se stalo, že při tom "mimochodem přihovorovém" ležérním vytáhnutí klíčů vzala zmuchlaná šňůrka cosi malého s sebou. To prolétlo vzduchem a - ťuk ťuk, skutálelo se to ze schodu na schod.
Galantní a pohotový pan doktor se okamžitě s úsměvem sehnul - "Ne!!!" zařvala jsem hystericky.
Pozdě. Jen jsem viděla, jak v tom předklonu natažená ruka těsně nad schodem strnula a pak sebou škubla zpátky, galantní úsměv na líci pana doktora opařený do ruda.
Věřte mi - přes všechny reklamy na jedinečnost tamponů oubej jsou do kabelky vhodnější nějaký jiný, především takový, co jsou na rozdíl od zřetelně rýhovaných oubejů aspoň trochu maskovaný nějakým neprůhledným, třeba kytičkovaným celofánem.
22. 3. 2006
Intimno rizikové
Když se vám tak líbí ty historky o trapasech... - Aneb na co jsem si vzpomněla v rámci diskuse pod moc hezkým článečkem u Radky.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
moc pekny clanecek. Ovsem vzhledem k me starecke otrlosti jiz nic moc trapasovy. Jeste tak kdyby se ti to stalo na gymplu:o)
OdpovědětVymazatZ VS mam jeden nadherny trapasek, ktery me pripravil hodne bezesnych noci. Bylo plavani v prvnim rocniku, jedna z prvnich hodin. Bylo to tak trochu seznamovani a otukavani se. Plavala jsem velmi elegantne, a usmivala jsem se na vsechny hochy aby videli ze jsem prijemna divka. lezerne jsem kolem nich proplouvala na zadech a tesila se z jejich ocividneho zajmu. Kdyz jsem priplula k brehu tak jsem si konecne vsimla ze mam jedno prso z plavek venku. Ten den pro me skoncil a ja jsem jeste tyden chodila kanalem. Se vsemi kluky kteri u toho byli jsem od te doby mluvila s naprostym odstupem jeste cely rok :o)
Koza sem, koza tam - u mě (a hádám, že ani u Rulisy :-) by si jí stejně nikdo nevšiml. Ale co se vibrátorového trapasu týče, tak těm já předcházím celkem účelně a důmyslně. Používám pro tyto účely předměty mnohem nenápadnější, dá se řící všední. Když se pak opláchnou a někde ležézně pohodí, nikoho ani nenapadne, že by mohly sloužit taky k jinému účelu. Já nevim, já bych prostě umělýho čůráka nechtěla... :-) Baví mě ty věci zkoušet a střídat a pak se kochat tím, jak je berou do rukou návštěvy a říkají: "Hmmmm, pěkná vázička. Ta je z Ikey?" :-)))
OdpovědětVymazatRadka: Trapasy... No, pro mě ani ne, spíš pro ty druhý. :-)
OdpovědětVymazatDee: Ad koza - vrchní díl plavek nosím, aby bylo aspoň orientačně naznačeno, kde asi tak by to ke krytí předepsané místo mělo bejt. :-)
Jinak dík za tip s vázičkou, následkem popsaného asi už ic jinýho nezbude. :-)))
(Heleď, a kudy se do ní cpou baterky?)
Že bych byl stařecky otrlý?
OdpovědětVymazatProžil jsem jednu noc plnou trapasů, když jsme z hospody dorazili do chaty jednoho z nás. Byli jsme dost opilí a tak jsme se poskládali na několik postelí, sražených k sobě. Byli jsme hodně opilí. Moc se mi líbila, přišlo mi, že spí jak špalek, tak jsem si k ní vlezl pod deku. Nespala, jen měla zavřené oči. Byla nádherně vstřícná. Ale nějak jsem se nemohl koncentrovat -pořád mi rejdila nějaká cizí ruka po zadku a jak jsem ji pořád zaháněl, ona otevřela oči a zjistila, že nejsem ten, za koho mne měla. Ani nemohla mluvit - musel to být pro ni šok. Vyrazila jako střela za tím, co s ním přicestovala, a vsadím se, že po tomhle zážitku mu už nikdy nevěrná nebyla. Druhý den mi povídá ten, co jsem jeho ruku stále zaháněl, a zároveň týž, co ho chtěla mít tam, kde jsem byl já: "Já ti byl tak vožralej, že jsem nemoh - tak jsem jí udělal alespoň prstem". No - já ho z omylu nevyváděl. Stejně si to druhý den vynahradil s úplně jinou - co tam také přijela s někým jiným. No, některý mladý děvčata nemají moc jasno v tom, co chtějí.
Rulisa: Přece hrdlem! :-))) Jinak horní díl plavek rovněž nosím - z tebou popsaného důvodu... :-)
OdpovědětVymazatGhost: Děvčata nemají jasno? No, teď teda fakt ne... Nějak nechápu... :-)))
Dee Dee: Některý - tj. alespoň ty, co byly s námi. Obě měly skvělý kluky - a obě se neudržely. Pro mne ponaučení - už nikdy jsem nekombinoval alkohol s ...
OdpovědětVymazatDee: A vrčí to pak?
OdpovědětVymazatGhost: Za všechno můžou děvčata, přeci. :-)
Ru: Máma mi vždycky říkala (a ta to musela vědět), že chlapi žijí v iluzích, pokud si myslí, že jsou to oni, kdo si vybírá. Má zkušenost to potvrzuje.
OdpovědětVymazatGhost: To by se ti líbilo, zakličkovat hovor opět kamsi do filosofických výšin, co? No to máš smůlu, aspoň stran mě, drž se toho, cos napsal ve (4) a odpovědi mý i Dee si dosaď jen a právě tam. :-)
OdpovědětVymazatRu: Dobře, odvolávám co jsem odvolal a slibuji co jsem slíbil. Kde jsou mí moudří rádcové?
OdpovědětVymazatNezlob se, ať dumám jak dumám - jestli s váma tehdy byly jen dvě holky, tak podle tebe ta ve (4) byla jedna z těch dvou, co se neudržela? Fakt divný, v tom případě. Fakt nechápu tvoje přemejšlení.
OdpovědětVymazatghost [7]: Jakto obe? Ta prvni prece myslela, ze je u ni jeji kluk, takze neverna nebyla, ne? A ten jeji skvelej kluk byl nevernej ji. Co jsem z toho pribehu pochopila, byli tam dva, co nemeli jasno v tom, co chteji, a co se neudrzeli, a to jedna holka a jeden kluk. (A Ty, kterej jsi vedel, co chces - vyspat se se zadanou holkou.) Nebo jsem to cele pochopila uplne spatne?
OdpovědětVymazatByli jsme dohromady 4 dlouhodobý partnerský páry a dva sólo kluci. Dvě se chtěly vyspat s tím druhým sólo klukem. Jedna z nich se kvůli partnerovi přitom rok a půl před tím rozvedla a odstěhovala se k němu i s dcerou.
OdpovědětVymazatAle fakt nevím, co nazýváš "mým přemejšlením". Já o ničem tehdy nepřemejšlel.
To snad není možný, ty se snad - promiň, už to fakt napsat musím - takhle blbej jen děláš? :o)
OdpovědětVymazatTvoje přemejšlení teď a tady, když z toho tvýho líčení vyplynulo, že podle tebe byla ta, co se neudržela, ta, cos ji ošahával! Jestli nebyla, tak to tak napiš a hotovo, a nekal furt vodu.
Hatifnat: Jsem špatný vyprávěč :-)
OdpovědětVymazatTa první věděla, že u ní není ten její - jenže ji nenapadlo, že to jsem já.
Nebyla to jen jedna zadaná holka, se kterou jsem se vyspal nebo žil.
Ono je úplně jedno, jestli je někdo zadaný nebo není.
(14) A jak víš, koho (že ne toho svýho) si ona za těma zavřenýma očima představovala? :o)
OdpovědětVymazatghost: Aha, tak to jsem opravdu spatne pochopila.
OdpovědětVymazatNicmene vazne nechapu Tvoji posledni vetu (se kterou teda mimo to taky nesouhlasim) - pokud je uplne jedno, jestli je nekdo zadany nebo ne, tak co tem holkam potom vycitas? (A nerikej, ze jim nic nevycitas ani je neodsuzujes ani ..., z Tve vety "nektere holky nemaji moc jasno v tom, co chteji" a z toho dalsiho, co o nich pises, Tvoje hodnoceni jasne vyplyva.)
A i kdyby, tak zadaná měla chuť spát s jiným, což je příznak toho, že nevěděla, co chce, zatímco v případě tebe, kterej jsi spal či žil se zadanou, a sám taky zadanej, tak u tebe to nebyl příznak toho, že nevíš, co chceš? Či snad to byl dokonce příznak toho, žes věděl, co chceš?
OdpovědětVymazatNebo ta zadaná tehdy nevěděla, co chce, protože chtěla spát s konkrétním jiným jiným než's byl ty?
S každou vypitou skleničkou šla po tom druhym sólo klukovi víc a víc. Jenže pak si nás začala trochu plést. Tak jsem se tomu nebránil. Byla opravdu moc hezká.
OdpovědětVymazathatifnat: Tenkrát mi bylo jedenadvacet a těm ostatním taky tak nějak. Tenkrát jsem si připadal jako zločinec, teď je mi to k smíchu. Co se týká hodnocení: ženský maj jasno až po třicítce, a některý ani potom ne.
OdpovědětVymazatDoufám, že těch trapasů ještě máš hodně neboť by mne zajímalo co se ještě stalo.
OdpovědětVymazatRu: Ty máš potřebu porád všechno analyzovat a rozebírat. Uděláš z toho šmodrchanec a kdo to má rozplétat. Prostě to byl takový příběh ze studentských let.
OdpovědětVymazat1. Ta dotyčná se rozvedla a s dítětem odešla k tomu, co s ním na tu chalupu přijela, a to s ním byla už asi jeden a půl roku. Asi zase chtěla změnu, co já vím. Jediný, co vím je, že od té doby nejezdí se žádnýma partama ale jen ve dvou. A tak je to už třicet let. Čili - asi si potřebovala ujasnit, co vlastně chce. Nebo ne, to je jedno.
2. Já byl tenkrát student a nebyl jsem zadaný - vždyť jsem psal "dva sólo kluci".
3. Potom jsem sice žil se zadanou a jejíma dvěma dětma, a ta se pak rozvedla, ale když jsem odešel na vojnu, tak přes všechno "věrný naše milování" si do čtrnácti dnů s někým uhnala na zábavě kapavku - ale to už se toho příběhu vůbec netýká.
4. Nebo ta zadaná ... atd. - že se Ti chce :-)))
dvacet svejch a jen svejch metrů čtverečních - ježíš, tak ty Ti momentálně závidím :-)
OdpovědětVymazatGhost: Končím.
OdpovědětVymazatMistr: Nevím, uviodíme, jestli zase po nějakým naťuknutí něco naskočí do hlavy v podánívhodný verzi. :-)
Fousek: No, ono je to spíš nějakejch sedmnáct, osmnáct, úplně přesně nevím. Ale jestli tě to utěší - zvukově je to furt těžce společnej prostor. :-)))
já bych asi potřeboval i zvukovou izolaci, hlavně směrem ode mně ven :-)))
OdpovědětVymazat(25) Tušila jsem. :-)
OdpovědětVymazatJá bych potřebovala hlavně opačným směrem. I když tím tvým by se taky občas hodilo. :-)
oběma směry by se hodilo - se zvukem televize se blbě soupeří :-(
OdpovědětVymazatBingo. :-)
OdpovědětVymazatJdi už spát, přetahuješ, zítra je taky den (noc). :-)))
28: ano, šel jsem spát v tu dobu, spánek je zdravý ... ty starostlivko ... :-)))
OdpovědětVymazatTak jsem skoro ráda, že jsem se včera tohohle šmodrchance nedočkala. Ale jinak - Fousek mi vzal zase vítr z plachet. Ehm - dvacet, sedmnáct, nebo osmnáct - stejně krutá závist. Su děvče z velkostatku a přesto mě tenhle luxus zatím míjí. Jestli má trucovna nějakejch šest, sedm, tak je to moc - a stejně mi tam leze!!! :-( Jako by mě snad zajímala jeho dílna, či co! :-(( Přenýšlím o klíči zevnitř, ale už slyším ty kecy...
OdpovědětVymazatNeda mi to (a rulise se omlouvam za plevelne komentare)
OdpovědětVymazatghost [20]: A chlapi maji jasno driv?
Ja myslela, ze Ty zasadne negeneralizujes...
mam taky zazitek s cizi rukou:o) Dokonce velice vesely.
OdpovědětVymazatByla jsem na chate s nekolika kamarady a s dvemi z nich jsem lezela na velke posteli. V noci najednou citim ruku, jak na me saha a za chvilu druhou ruku jak saha na tu prvni ruku. Tak se hezky osahavali a najednou rev: Vole to jsi ty!! A vyleteli jako z divych vajec. Dlouho jsme se tak nenasmala :o)
Musim se priznat, ze si neumim predstavit nejake hromadne opilecke orgie na chatovych akcich. I kdyz jsem toho hrozne moc pochodila a silne holdovala alkoholu. Nevim co to je za typ spolecnosti, co se ozere az nevi co dela :o) Ja i kdyz jsem se ozrala do bezvedomi, tak jsem vzdycky vedela co delam :o)
Hatifnat - Skončila jsem já, ty klidně pokračuj. :-)
OdpovědětVymazatRadka - Tak tenhle příběh osahávání je mému srdci bližší. :-)))
Ad poslední věta: Detaily občas vypadávají, ale děje a rozhovory se zúčastněnými, cesty domů či na úložiště, aranžování kýblu k posteli a uzemňování se z postele jednou nohou byly vždy činnosti po výtce vědomé a nezapomenutelné. Ach jo. :-(
Ru:presne to jsem mela na mysli:o) Vsechny detaily si nevzpomina, ale akce s kybly, cistenim perin, vzajemne podpirani ci utesovani, breceni na rameni ci silene revy a srandy, mackanice v telefonnich budkach a ostudy na pamatnicich. to vsechno bylo krasne a vesele. Asi by mi to sex pokazil. Anebo jsem jen byla moc naivni husa, ktere ani kyble alkoholu nepomohly aby se uvolnila spravnym smerem :o)
OdpovědětVymazathatifnat: O chlapech nevím vůbec nic, to musí někdo jiný. A ženské po třicítce - to mi potvrdily všechny ženské (samozřejmě po třicítce), co jsem s nimi o tom mluvil. Nepochybně jsem o tom i kdysi někde něco četl, kde to bylo objasněné, ale to už si nevybavím, jen že vývoj neokortexu končí někdy po 27 roku věku a kolem třiatřiceti je člověk na vrcholu schopností.
OdpovědětVymazathaftinat: a zmínka o generalizaci - tak asi generalizuju.
OdpovědětVymazatRadka: na té chalupě to byla skvělá společnost, vysokou jsme tam neměli jen já a ten druhej sólo kluk. Všichni jsme si odvezli zákožku svrabovou - jen se nezjistilo, kdo ji měl první.
OdpovědětVymazatKolem dvacítky jsem vyzkoušel mnohé alespoň jednou. Jak sex s alkoholem, tak sex bez lásky. Občas si něco člověk potřebuje vyzkoušet, aby věděl, proč to za nic nestojí.
taky jsem vyzkousela vsechno, i sex s alkoholem. A pochopila ze je nanic. Co me mrzelo, ze jsem nezkusila ten grupac. Zadna spolecnost me na nejaky na urovni nepozvala :o)
OdpovědětVymazat(34) - U mě stoupá sentimentálníě rozjitřená sexuální apetence strmě po jednom frťanu/půl pivu, aby se o tři opakování dále zlomila do absolutní neschopnosti čehokoli kromě smíchu a po další dávce už následoval jen totální kolaps s nevratnými (neléčitelnými, pouze odtrpitelnými) tragickými následky. Zastavit ve fázi první jsem se ještě nenaučila (ono taky proč, když není s kým, líp odsud rychle pryč :), brát tu druhou jako info o bezpodmínečném "STOP" už jakž takž jo. (Akorát loni na podzim mě po dlouhé době silně zradil burčák. :)
OdpovědětVymazatJá to ve více lidech nikdy ani neměl chuť zkoušet. Tak nějak jsem vždycky chtěl být v ten okamžik jen s tou jednou, a jakákoli jiná varianta mne zase až tak nelákala.
OdpovědětVymazatJá už to po silně opileckém období (viz příhoda s poblitým nadsamcem) většinou nenechám zajít dál ani na nic, a i na jednoho frťánka mě musej hódně dlouho přemlouvat... Krom toho jsem se asi už dopracovala do stavu, kdy jsem přiožralá i po decce kvalitního vína. Nevim, nějak mě to neba. Asi, že jsem tolik zásobena vizuálními a dalšími zážitky na ten druhý břeh.
OdpovědětVymazat...ani za nic... :-)
OdpovědětVymazatposledni dva roky piju vino. Jen to nejlepsi :o) Je pravda ze nekdy vypiju i pul litru, ale vzdycky mi je prijemne a zadna opilost.
OdpovědětVymazatUtrejchy jiz do pusy nevezmu.
Já mám opačný problém. Nemůžu se opít. Myslím tak, abych o sobě nevěděl. Dostat se do té první fáze, kdy je člověk spíš jen "pod vlivem", ale ne koženej. Piju alkohol, jsem schopný a ochotný vypít dost, ale nikdy ne přes tu obroučku, kterou neumím definovat a přes kterou nejdu. Nejspíš je to tím, že právě tu broučku nejsem ochotný tolerovat u nikoho, natož u sebe. Už jsem se několikrát přistihnul, že stav "umrtvení" dávám těm, na kterých mi záleží, náležitě "sežrat" a jsem při tom nepříjemný. Vím, že se to může komukoliv stát, ale neznám žádný důvod, který by za to umrtvování stál....
OdpovědětVymazat...i když to nezní špatně, přece tam ten brouček být nemá, měly být samé obroučky, neberte si to nikdo osobně...8^)
OdpovědětVymazat40: jo burčák ... pije se jak limonádka a spadne se až při vstávání od stolu ... :-)
OdpovědětVymazatTak pod to "daní sežrat" umrtvení se ti upíšu třeba vlastní krví, broučku... :-) Brou, brou...
OdpovědětVymazatad 40, 47: Jo, po tom nedokvašenym sladkym lepohubu jsem se taky párkrát parádně zbořila... :-))) A jak mi pak bylo ráno blbě, panečku...
OdpovědětVymazatKdyž už je řeč o chlastu :-): fakt záleží, z čeho se člověk setne. Kdysi jsem se totálně sťala broskvovou vodkou (fůůůůůůj), od tý doby ji nemůžu ani cítit. A pak jsem se kdysi voddělala i becherovkou a ta mi chutnat nepřestala :-) Ale i když mi bylo blbě jak malýmu psovi v obou případech (i těch ostatních), pamatuju si všechno. I to, že to za tu kocovinu nestojí. Neopila jsem se už asi osm let.
OdpovědětVymazat40: i z počínající "třetí fáze" se dá vzpamatovat. nejhorší je jít spát při pocitu, že nastává totální kolaps - to dopadne hrozně - dá se ale kolaps protrpět, chvíli se potácet na čerstvém vzduchu a po odeznění nejhoršího nastoupí "čtvrtá fáze", ve které se dá propít k ránu ...
OdpovědětVymazatPo vínu mi je stejně blbě jako po čemkoli jiným. (Jeden zážitek z kvalitního vína, ročník 1989 - poslední, co jsem si pamatovala, byl závan čerstvýho vzduchu při otevření dveří na odchodu ze sklípku.) Lepotlamy ráda a můžu, "ředím" je - tedy střídavě zapíjím vodou - a dá se bez bolehlavu. Pálenky (slivovice, kalvádos) nemůžu ani kloktat (též jedna "poslední" vzpomínka, ještě o něco starší).
OdpovědětVymazatTak teď tu vypadám jako největší zpiťar a barbar. A budu ještě hůř:
Po tom burčáku jsem nespadla. Pamatuju si všechno. I že jsem ve stavu totálně zombie odřídila přesun cca 15 km cizím autem nikoli po okreskách. Nechápu. Našrot, na zvracení, potmě a bez brejlí. Ostatní radši vynechám. Ale bylo mi tak dlouho tak strašně blbě nepochybně zaslouženě.
za to řízení "v jiným stavu" ti posílám pětadvacet na holou!!!
OdpovědětVymazatNo, to bylo právě v tý "rozchozený" třetí fázi. Kdyby byla druhá, nelajzla bych si to. Pochopila jsem paradox (aspoň některých) opilců za volantem - střízlivější (schopní myslet) by za něj nesedli.
OdpovědětVymazatdobře.....tak jen třiadvacet 8^)
OdpovědětVymazat:-)
OdpovědětVymazatPoté, co jsem málem zabila v kocovině (naštěstí jen) sebe, už bych si podobný artistický kousek za volantem nikdy nedovolila... Brrrrrrrrrr, bylo to fakt hodně hnusný... I když se vůbec nic nestalo (auto bylo chytřejší než já, díkybohu).
OdpovědětVymazat51, 53: jo, to je přesný pocit z "rozchozené" třetí fáze - že člověk všechno dokáže - absolutní sebevědomí. ztráta sebekontroly
OdpovědětVymazatproti žaludečním potížím ve čtvrté fázi je výborný "stabilizační" prostředek pomalé popíjení koly s vodkou - doplní se nedostatek cukru způsobený požitím a není pak ani taková kocovina. stačí i kola samotná, ale co byste asi tak čekali od Ivana? :-)))
(57) To víno tehdy - probuzena v kanclu v práci - jsem neutralizovala mlíkem od jedný z mých svěřenek, co jsem o ní podle její karty věděla, že produkuje eště tak trvale nejčistší. :-)
OdpovědětVymazatObvykle ale temto produkt v sureovým stavu není k dispozici, tak pomáhá i čistá voda. ředit krev. :-)
tak to mi připomíná, jak, krátce po změně práce, slavila kolegyně padesátiny. Mizel jsem dost brzy domů, neboť měla přijet ještě svobodná N. na návštěvu. Moc jsem tam nikoho neznal. A tak jsem, v nadšení, protože se jevili jako "docela dobří", se jal obcházet dokola - s každým si říct pár slov, jako na představení a rozloučení :-)
OdpovědětVymazatTo jsem tomu dal. Znamenalo to totiž, že si taky s každým připiju. S asi dvaceti lidma, během deseti minut! Ale všechno bylo dobré, v autobuse jsem vesele rozprávěl se známým řidičem, N. už byla na místě, já v euforii jsem pronesl "zásadní projev", kde jsem zodpověděl všechny otázky, které jsem na ní už dlouho viděl - jako svatba, bydlení atd . ... ona se rozzářila, asi by následovala "odměna" - určitě jo, tenkrát jsme to dělali skoro furt, jenže ... v tu chvíli začaly účinkovat ty přípitky všechny najednou. Na záchod jsem to stihl, ale za celou noc jsem ho prakticky neopustil. Vodku jsem nenáviděl ještě pět let.
Hm, tak obcházení a seznamování se... Bydleli jsme v té naší chalupě asi dva, tři měsíce, teda spíš já, manžel odjížděl i na několik týdnů (tehdy též šofér). I bylo kácení máje, večer zábava. Já tam sama, všichni ze vsi se se ke mně měli, chlapi samozřejmě měli bájwečnej důvod k frťanu a opusinkování. Kdybych tušila, jaká fronta se jich vytvoří, tak bych aspoň t frťany odmítla hned v začátku, ale zkus odmítnout uprostřed - "S Pepou jste si připila a se mnou ne?" - No, pak mě jeden doprovodil aspoň do průjezdu, ten kýbl jsem fakt už zvládla sama. Bylo mi blbě den, dva, tři... a pak už mi to bylo divný, takhle dlouhá opice. Tak jsem šla k doktorovi a ten mi sdělil, že jsem v jiným stavu. :-)))
OdpovědětVymazat(Pak nemám mít střelený děti. :-)
Ty vago! To jsem netušil, že při frťanovém opusinkovávání lze takhle přijít k úhoně! 8^)
OdpovědětVymazatA zjistit těhotenství už čtvrtej den, viď! :-)))
OdpovědětVymazatNo! Před tvými schopnostmi se musí i příroda kolikrát ustrnout...8^)
OdpovědětVymazatNo jo, no... :-)
OdpovědětVymazatVzhledem ke sporadicitě a letmosti tehdejších manželových pobytů doma jsem měla naprosto přesně jasno v datu (ba i přesným čase) početí, moje tehdejší schopnosti stačily na jeden pokus. :-)))
No, hlavně že v tom pak měl jasno i manžel... Muhehe... :-)))
OdpovědětVymazatManžel na to má papír, tak jaký jasno? :-)))
OdpovědětVymazatNo,to jsem zase něco provedla.Jeli jsme na tábor a já se tam samozřejmě chtěla sbalit nějakýho kluka.Byl tam jeden kterej se m děsně líbil.Šla jsem za ní večer do chytky,samozřejmě tajně, a ještě k tomu v pyžamu.Vlezla jsem oknem do chajdy a spadla na někoho do postele.Začala jsem tu osobu líbat,v domění,že je to můj idol.Sice to byl on,ale nějak se to zvrtlo.Z tábora jsem s kámoškou odjeli a začala škola.Tam byl můj idol s partičkou kluků.Jakmile mě uviděl zavolal:,,To je ta holka co mě líbala jenom v pyžamu!\"a všichni se mi začali smát.Časem se,ale vzpamatovat a začali jsme spolu chodit.Teď se tomu smějeme všichni!
OdpovědětVymazatKlára (13)