Něco po půlnoci jsem se vrátila domů, odkudsi od Budějc s prázdnou přepravkou, z níž si vzal jeden z kočkofilů jednu číču, poslední ze slečen. K té, co už má doma. Předtím si jedna paní natolik nemohla vybrat, až vzala číčy rovnou dvě. A ještě předtím se jeden kocour s jednou z hlavních "rozvážitelek" svezl tři a půl hodiny vlakem do Poděbrad.
Poděkování všem, co se ujali. Je mi - a viděla jsem dneska při přebírání číčy, že nejen mně - krásně. Že ty lidi takoví fakt jsou a že jich není málo. I když je (někdy, ze začátku) víc vidět ty horší.
Fenka dobrmana (zřejmě od slova dobr-ačka, však právě ta nejdobráčtější a nejdůvěřivější zvířata byla ta nejpostiženější travičem) svou dávku jedu přežije. Prý už je taky veselá.
Jen ty krásný, světlý, žlutavým dřevem svítící, téměř nový a mrtvě prázdný boxy ve stáji jsou strašně smutný.
Mluvit o "šťastném konci" se asi nehodí, ale přece jen - alespoň minimum pozitivního z celé té anabáze vzešlo. Jen je škoda, že se vůbec přihodila.
OdpovědětVymazatteď ještě aby se někdo postaral o toho člověka, co vedl statek.....já bych po tomhle silně "zapšknul"...
OdpovědětVymazatTak to už "rozvážitelky" nezvládnou. :-) Ale zdá se, že jejich aktivita a úspěšnost přec jen paní vedoucí trošku... trošičku... Snad podržely, dalo by se říct.
OdpovědětVymazattaky myslím, že by "aktivita a úspěšnost" rozvoznic mohla mít na paní vedoucí "dobrý vliv"
OdpovědětVymazathmmtak je fajn, ze maju kde byvat,
OdpovědětVymazatpodobne som musel znasat svojho casu este s matkou, ked kdesi s frajerom nasli prejdeneho kocura, na co ho z matkinej iniciativy vzali k veterinarovi ktory mu dal prakticky zadnu polovicu tela do sadry, aby sa ten invalid mohol povalovat a smradit u nas v komore k mojej nelibosti, az kym sa nevyliecil a matka mu nenasla noveho majitela s rod. domom kde sa bude mat fajn, tak stastne konce existuju
hm, zvieratam sa pomaha lahsie ako ludom, aj su k tomu ludia ochotnejsi (a ako pozeram teraz komentare je to aj vcelku k veci poznamka)