Bylo to v babiččině domečku, v uličce z kopečka. Přijela jsem, protože babičku měli moji rodiče na týden odvézt kamsi za doktory a já byla určena na hlídání její havěti.
I byla jsem poučena, kde je šrot a jak si mám vždycky večer nabrat vodu do toho zelenýho kýble, aby na druhej den byla "odražená". Políbali jsme se - a zůstala jsem sama.
Tedy, úplně sama ne. V ulici směrem nahoru i dolů sousedi, úplně nahoře hospoda. Což je blbost, páč hospoda je úplně dole. (Modří už vědí. :-) Občas se tam objevili podivní lidi, například skupinka vysokých mužů s ostře řezanými tvářemi a s koženými řemeslnickými brašnami, co nám procházela přes zahrádku, prý že tam v rohu pod rybízy budou vyrábět popkorn. Ale to byly jen okrajové příhody.
Hlavní dění bylo v té hospodě. Chodila jsem tam na limonádu a kafe (přesně na to jalový nakyslý kafe, jaký vaří ve všech těchhle hospodách, kde místní chlapi překřikujou sami sebe i zprávy či sportovní přenosy z neustále puštěné televize, z které tím pádem už zůstáva jen hluk, slova nerozumět).
V té hospodě vedle mě pokaždý seděl jeden postarší, pomenší, už trochu vrásčitej, vrásky ne jako souborný průpis vykrystalizovaných jedinečností, léty prorýsovávaný z osobnosti do obličeje, ale jako důsledek ochablosti v pití a smutku. Moc dobrej pocit jsem z něj neměla, ale místo jinde taky ne, tak jsme si povídali. Byl to takovej ten "já jsem hodnej" typ, naoko vlídnej a stálým otcovsko-shovívavým úsměvem dávající najevo, že mi naslouchá, ale ve skutečnosti spíš hodně opatrnej, aby mě nevyplašil a nedopustil se ničeho, kvůli čemu bych mu utekla.
Třikrát platil za mě on, pak jednou za něj já. Tisícovkou, pamatuju si. Načež jsem vstala od stolu - a on taky. A předváděl mi, že mu můžu věřit, že mě ochrání, že není menší než já, v ničem... Krok ke mně, abych se musela podívat vzhůru.. Až stál blízko, tak blízko... A deset centimetrů před očima mi začal růst do výšky, do šířky... Chtěl mě obejmout...
Prchla jsem.
A když jsem přišla "domů", do baráčku, najednou mě polilo. Zelenej kýbl... Já zapomněla krmit...
Byl čtvrtek. Čtyři dny stará, nepoužitá voda v kýblu.
Vylítla jsem na dvorek. Jediný pohled do králíkárny... Jo, přesně ten pohled, kterým zoufale hledáte očima za drátěnými oky králíkárnových dvířek, jestli se aspoň někde, v nějakým kotci něco ještě hýbe. Modlíte se, aby se hýbalo...
Leželi vedle sebe, přes sebe, malí, velcí, hnědí, bílí, strakatí, dlouhé uši smutně zplihlé, oči v různém stupni zakalení. Někteří ještě dýchali, někteří byli už jen ztuhlými hrbolky, spodní půlkou těl rozpláclými v podestýlce - vy, kdo to neznáte: Když takový hrbolek zvednete za uši, zůstane nožičkama pod sebe poskládaný spodek těla vylisovaný do otisku přesně té roviny, na jaké ztuhl nevratným chladem smrti. Jako by ho do ní odlili.
Šrot a kýbl a obrovský igelitový pytel. Živé jsem křísila, mrtvé separovala do pytle. A už v tom snu jsem věděla, že něco není v pořádku. Není v pořádku, když se mi každou chvíli zdá o tom, že zapomínám na králíky, přestože už je to pěkných pár let, co jsem posledního našeho klepla za uši a rozpadající se králíkárnu rozmlátila kladivem a sekyrou na rozpadající se pročůraná a zrouchnivělá prkýnka...
Je to pokaždý stejný. Pokaždý řeším nějaký divný lidi, před kterýma nakonec stejně uteču, přičemž mi mezitím pochcípají králíci...
Špatný svědomí. Jo, jo..
I ve snech řešit, aby oni náhodou - musí být vyčerpávající.
OdpovědětVymazata nejde ... řešit i krmit?
OdpovědětVymazatHm... řešit i krmit asi nejde. Mívám sny o tom, že zapomenu krmit a přebalovat mimino.
OdpovědětVymazatIO: nedovedu si představit, že tohle by se dalo zapomenout - to je jako zapomenout vstát, když zvoní budík :-)
OdpovědětVymazatGhost:
OdpovědětVymazatPane Dokonalý, tady nejde o to, že by člověk v reále skutečně zapomněl. :-)
Fousek:
De. Aspoň doufám. :-)
Takže jen ten strach ...
OdpovědětVymazatAno prosím... :-)
OdpovědětVymazatTak to asi nebudu pan Dokonalý. Na cizí strachy jsem krátký :-(
OdpovědětVymazatrulisa(5): nebo by se dalo říct "musí jít" :-)
OdpovědětVymazatObčas mívám i s otevřenejma očima strach z podobných příhod s naší zvěří... brrrrrrr... :-( Vylisovanou kobylu bych zvedala dost těžko.
OdpovědětVymazatFousek (9): Ano, a tak to neustále zkouším. :-)
OdpovědětVymazatDee Dee: (10): Ani nemluv. Každým dnem čekáme od jedný folblutky hříbátko. Tfuj tfuj tfuj...
Nebo prostě možná smířit s tím, že všechno najednou nestihneš:-)Takhle by se to nedalo vykládat?
OdpovědětVymazatta prihoda je sen?
OdpovědětVymazatRadka: Už jsem si myslel, že jsem nejhorší čtenář na světě :-)))
OdpovědětVymazatDostal jsem jednou jeden mail a tam stálo tohle:
OdpovědětVymazat''V závěru mého oblíbeného filmu Sněženky a machři zazněla památná věta: "Čeho se na nás dopustili druzí, s tím už se nějak vyrovnáme. Horší je to s tím, čeho jsme se na sobě dopustili sami."''
Nikdy jsem nevěděl, jak s tím naložit, a teď koukám, že by to byla možná dobrá obloha k těm králíkům.
Rulisa: Držím palec hříbátku i vám. Bude jarní koníček... :-)
OdpovědětVymazatGhost: Ach bože...
Já nevím, čím to je - kam přijdu, tam slyším "Ach bože..." nebo "Ježíšmarjá..." případně "Pámbu nás netrestej..." :-)))
OdpovědětVymazatDee Dee:
OdpovědětVymazat(16) - Díky. :-)
Bahanka (12):
OdpovědětVymazatVšechno se stihnout nedá, ale tohle dvojí nestihnout... - S tím se smířit odmítám. :-)))
ja ctu peclive ale jsem hrozne natvrdla. Ze je to sen, se pise az skoro na konci. Takze to predtim je taky sen? Prosim o odpoved :o)
OdpovědětVymazatPromiň, Radko, v rámci "dočítání" kde čeho jsme ti zapomněla odpovědět. :-
OdpovědětVymazatJo, je to sen celý, info o tom je ve druhým/třetím odstavci "...V ulici směrem nahoru i dolů sousedi, úplně nahoře hospoda. Což je blbost, páč hospoda je úplně dole. (Modří už vědí. :-)..."
Ale přiznávám, že lehké matení byl záměr. :-)
:o) Me totiz prislo hned divne ze ti chcipli kralicci protoze jsi se bavila s nejakym uchylnym dedulem ctyri dny v hospode :o) A protoze je vsechno mozne, tak jsem se radeji zeptala.
OdpovědětVymazatSen je hezky. Je to mozna o podsouvani viny, za to ze svoji pozornost venujes nekdy povrchne zabave. Zeby ti to doma zakazovali? Nejlepsi psychoanalyza je opakovane se vykecani verne kamaradce. Treba stokrat to same. Ono to povoli.
Byly doby, kdy jsem si toho na sebe vždycky nabrala hrozně moc a pak lítala jak šús "eště tohle a ěště tohle a tohle by šlo líp"... No, teď už se množství vyhýbám, s vědomím, že úspěch boje s nepřáteli spočívá i v tom hledět na jejich počet. :-)
OdpovědětVymazatKrálíci se mě něco natrápili, i když kolem nich člověk skákal, jak nejlíp moh, stejně si pak ty mrchy zničehonic vychcípaly na nějakou kokcidiózu nebo girardiózu a bylo... Hrozný stavy, když taková vlna občas přišla, člověku to chřadlo před očima a ať dělal co dělal, nacházel každý ráno nějakou studenou ztuhlinu s kalem potaženýma očima...
Brr, jen bezmoc a zoufalost. :-)
Už to cinklo:
OdpovědětVymazatMožná pocit selhání.
muj muz prohlasil, ze az mi bude delat muze v domacnosti tak bude pestovat kraliky :o) Tak ho musim zavcas varovat. AT z toho nema trauma ze selhani.
OdpovědětVymazatJestli nemá s dvorkovým drobnochovem jiný zkušenosti, než že si to pamatuje z dětství od babičky /:-)/, tak ať se na to vyšestnáctkuje. Nevyplatí se to a je to o nervy. :-)
OdpovědětVymazatkraliky chovala babicka a potom jeho tatinek, ktery brzy umrel. Ma na to moc romanzicke vzpominky. U nas chova kraliky moje babicka a teta. Je to veda. Maji nekolik samic a hromadu malych. Krmi je rozstuchanymi bramborami a chlebem namocenym v bile kave. Kralici si ziji jako lordi :o)
OdpovědětVymazatVyšestnáctkuje! No toto!!! To je... to je... něco jako desítkovat! Hnus! :-)))
OdpovědětVymazatTaky jsem pečoval o králíky. Jenže jako alergik jsem nemohl sušit a obracet seno na zimu, z toho bych asi umřel. A stejně jsem jednoho dne asi prostřednictvím trávy přivlek myxomatozu a bylo po chovu. Ale měl jsem je rád. Každej tejden byl v neděli jeden. Jen tak prošpikovaný, pokmínovaný a upečený.
OdpovědětVymazatAno - tento druh lásky je mezi masožravci velmi rozšířený. Hlavně bacha, ať se sem nedostane B. :-) Láska, která prochází žaludkem... :-) No to bych se na to... vytři... cítkovala...
OdpovědětVymazatJsou i rozežranci, co to mají nejraději na paprice, na smetaně, jako řízek a tak podobně. Ale já nemám rád kosti v omáčce.
OdpovědětVymazatKrálíky jsem měl rád proto, že neběhali po dvoře bez hlavy jako slepice, a vůbec byli takoví odevzdaní.
ja jsem bazantovi hlavu ustrihla nuzkami. Nikdy bych neverila ze to jde tak lehce. Az budu priste zabijet nejake zvire, tak mu ustrihnu hlavu :o(
OdpovědětVymazatRadka: To bys tomu králíka dala, víš jak by se potom blbě napínaly kůže na sušák? :-)))
OdpovědětVymazatGhost: Kdybys to nedrobil po jednom a zabil dva či tři, tak z končetin a žeber si můžeš udělat co chceš (nevím co máš proti králičím řízkům), a hřbety by sis naložil na svíčkovou. :-)
OdpovědětVymazatI paštiku jsem z nich dělávala, teda ze starejch samic.
Neznám snad lepší dlabanec než králík na paprice. Tak, jak ho dělá moje máma. Jenže je to postupem času pro mě pochoutka čím dál vzácnější...
OdpovědětVymazatPodle jednoho internetového snářského slovníku to není zas tak špatné 8^)
OdpovědětVymazatkbelík nebo nádoba na vodu = útěcha,potěšení
zabít králíka = ztráta ošizení, být podveden
hrozná postava člověka = radost
být v hospodě = sejít se s dobrým známým
Jirka: Překlad:
OdpovědětVymazatSejdu se s dobrým známým, z čehož budu mít radost, on mi poskytne útěchu a potěšení, abych nakonec zjistila, že to bylo jen na oko, tak trochu od něj bouda. :-)))
IO:
OdpovědětVymazatJá měla nejradši hlavu vyvařenou do polívky, když se pak vyndala, rozlomila se v čelistech, ojedlo se z ní maso (škraně, říkávali jsme u babičky) a pak se odlomila lebka a - mňam - vyklopil se mozeček. :-)
Brrr. U nás hlavu dostávaly kočky a dodnes si pamatuju, že stažené králičí hlavy jsem se vždycky tak trochu bála. Ale možná to "plýtvání" bylo tím, že moje máma si nepotrpí na polívky, což mám po ní :)
OdpovědětVymazatNo vidíš to! A má slovník pravdu? 8^)
OdpovědětVymazatHeleď, prosimtě (s tou hlavou), nemáš náhodou bráchu Jirku*?
IO: Věčná škoda... :-) Ale vím, že spousta lidí se hlavy štítí. :-)
OdpovědětVymazatJirka*: Bráchu mám Pavla. Hlavy nejí. :-)
A předpověď? Zatím nevím. Zatím to spíš vypadá, že mrtvý králík = umřela jsem pro ty dobrý známý, co by mi byli schopni poskytnout radost a útěchu. :-)))
Já jen, že má sestra minulou sobotu dělala s králičí hlavou přesně to, co popisuješ a měla při tom takový zvláštní, až šílený výraz...
OdpovědětVymazatJirka*: A vyďoubávala i tu vařenou krevní sedlinu z očních jamek? :-))
OdpovědětVymazatBabička, když jsme se u ní sešly vnoučata na prázdninách, vždycky říkala, že by potřebovala chovat nějakou speciální rasu králíků - nejmíň pětihlavou. :-)
:o) To je dobry!!! Taky jsem nazoru, ze vyjidaci lebek musi byt lehce vysinuti
OdpovědětVymazatRadko, teda...! :-)))
OdpovědětVymazatAle asi jo. :-) Je to takřka mysteriózní záležitost. :-)
Ru: Přesně!! máš štěstí, že jsem viděl tvého kocoura, jinak bych to nepříbuzenství nevěřil...8^)
OdpovědětVymazatJirka*: Tak že sestru upřímně pozdravuju. :-)))
OdpovědětVymazat...a z některé lebeční části si stačila ještě vyrobit píšťalku...
OdpovědětVymazatPromiň, nevyřídím.... nechci být ovlivňován ve svém psaní příbuznými 8^)
OdpovědětVymazatNeva, chápu. :-)
OdpovědětVymazatPískalo to, když se z kosti vytáhly ty přední hlodací zuby.