Pod čerstvými dojmy z diskuse u minulého článečku mi to kmitlo hlavou. Po té udělené radě, abych našla nějakýho dospělýho, na kterým by se dalo demonstrovat, že komplexy jsou neopodstatněné.
Bylo to vloni začátkem léta. Mladšího jsme na nástupním místě odevzdali do péče organizátorů ozdravného pobytu (který dítko o něco později z větší části promarodilo) a že pojedem domů. Jenže bylo vedro. Nádherný vedro, jedno z prvních třeskutě letních, a přehrada ještě nezelená.
Řešili jsme problém plavek. Já byla jediná, kdo měl dvoudílný, starší syn byl jedinej, kdo měl jednodílný a kdo prosazoval, aby si nuladílní šli něco na sebe koupit. Protože na nuda pláž se zapříčil, že nee.
Dovlekli jsme ho k drátěnému plotu pod slibem, že nahatí budou z jedné strany a oblečení z druhé strany, a to tak, abychom na sebe viděli. To synkovi kupodivu nevadilo. Vidět. Manifestovaná prudérnost přiznala barvu.
Jenže teorie o dvou přesplotově spřátelených stranách vzala u toho plotu zasvé. Tamní nudapláž v křovinatém svahu holt není řešena tak, aby oblečení mohli zblízka okukovat ty, co si plavky zapomněli doma. I zadrhli jsme u brány. Zůstala jsem s klukem sama, držela ho kolem ramen a našeptávala, jak se nemusí svlíkat, když mu ještě nebylo patnáct, a co všechno mu koupím u stánku, jen když udělá ten jeden krok vpřed do jámy lvové. Chvilku špulil pusu, dobře věda, že byl sprostě zrazen, a oči mu skákaly po postavách, kráčejících si za plotem do stánku pro pivo či limo a snědě zabarvených i tam, kde to po spálení sluníčkem způsobuje dočasnou sexuální abstinenci.
Pak povolil. Ale že se teda rozhodně nesvlíkne.
Leželi jsme na ručníkách, já chvilku na zádech, chvilku na břiše, aby nebylo tak moc vidět, kam koukám. Oplavkovaný synek v rádoby nenuceném polosedu. Vedle nás parta ztepilých mládenců. Móóc hezky opálených. Povídali si, tudlevá se jeden zved a porovnal si ručník, tudlevá druhej... Občas kolem přešel někdo méně mládenecky ztepilý, leč též ne nezajímavý. Tedy, typově. Některé partie měly na opálení někdy i po čertech málo plochy...
(Všimli jste si už na nudapláži, že nejpyšnějc se pomalou chůzí sem a tam všem na odiv vystavují ti, co byste na jejich místě radši jen leželi, pokud možno na břiše či čelem ke křoví?)
A synek najednou začal cosi vrčet a bručet a ošívat se a pak povídá: "Nebudu tady za dementa, v těch plavkách." A byl z nich venku. Pravda, jeho další posez se sice poněkud scvrkl sám do sebe, ale bylo po prudérnosti.
Koukla jsem, kam se koukal naposledy, než se rozhodl být za inteligenta. Bylo to tak.
"No vidíš, k čemu je dobrý občas se přemoct," povídám, "aspoň už víš, že ho určitě nemáš nejmenšího."
"Grrrr..."
To byste nevěřili, jak ten den to sluníčko rychle opalovalo v obličeji...
...a je to! 8^) (já si to odbyl jinde...)
OdpovědětVymazatjo, zbavit se strachu dá nejlíp prožitím obávané situace ... což u abstraktnějších komplexů není tak jednoduché, najít ten správný "očistec" ...
OdpovědětVymazattaky možná neměl obavu z malosti, ale z nadměrné reakce organismu na "vizuální podněty" - tak jsem to v tom věku prožíval já :-)
jo, a rozměr se nedá posuzovat ve "studeném" stavu - je hodně promenlivý podle toho, jestli se zrovna vylezlo z vody atd. :-)
Fousku, důvěřuj ve mně, :-) vodní efekt jsem už (na rozdíl od postupu tvorby osrstění a významů některých slov) stihla postřehnout, leč konkrétních hodnocených objektů se to netýkalo. :-)))
OdpovědětVymazatano, důvěřuji v Tobě ... totiž v Tebe a půjdu evangelizovat s láskou pro Lásku a získávat pro Tebe duše, neboť tak jest psáno :-)
OdpovědětVymazattřeba si objekti nevšimli, že se díváš :-)))
Tss... Mám tam hrubku, no... :-(
OdpovědětVymazat:-)))
Mně (teď už je to správně) nešlo ani tak o to, aby si nevšimli objekti, ale hlavně ti, co se mnou přišli. :-)))
nemáš tam chybu - psáno je opravdu "důvěřuj ve mně" (pokud nemá být velké "M")
OdpovědětVymazatSkrývání směru vlastního pohledu - znám, neumím :-(
Ty bláho... Já to zas tolikrát napsaný neviděla, ale máš pravdu - že by mi utkvělo až do té míry...?
OdpovědětVymazatDůvěřovat v někom... daleko lepší než v někoho...
Nevím, nakolik se mi skrývání podařilo. Když tě někdo zná a tuší i bez dívání se na tebe, moc toho neskryješ, vidí, co vidíš, i kdybys měl obě oči zavřený. :-)
ani nemusí být v okolí nic k prohlížení, stačí pomyslet :-)
OdpovědětVymazattaky jsem byl nedávno u počítače zaskočen otázkou "co to tam tak moc píšeš ?" :-)
Beetles /J.Kudrnáč/No jo, nejen mladí páni mívají strach, že mají malou hůlku. Je tady ale dobrá zpráva, protože v České republice jako v první zemi na světě nebude mít už nikdo problém s malými ňadry nebo penisem!
OdpovědětVymazat\"Pokud jde o malý úd, je to jen zavedené klišé mužského myšlení, že větší rovná se lepší. Tomu, kdo klade na velikost přehnaný důraz, je třeba říct jediné, ať si zváží, jestli je jeho penis důležitější než on sám. Touží dívky po velkém penisu nebo spíš po pořádném chlapovi? Jak může mít velikost penisu vliv na opravdové mužské hodnoty jako schopnost postarat se o rodinu, vychovávat děti, mít dobrý charakter, rozhodné myšlení a mít jasno v tom, co chci v životě dokázat?\"
Podobná knížka tady ještě nevyšla - malý román nejen o dospívání, kde je zakomponováno všechno, neotřelým způsobem. Tak jestli někdo stále přemýšlí nad velikostí penisu či ňader ať si pořídí knížku Beetles od J. Kudrnáče a bude mít navždy klid. Navíc je to docela sranda, o dospívání v šedesátých letech. Nejlíp se to dá ještě sehnat na netu přes Kosmas, v nejhorším zkuste bibliotéku. Tato knížka na stopro způsobí, že u nás jako v první zemi na světě vymizí lidi se zbytečnýma komplexama.
Přemýšlím, Kudrnatej Dýdžeji, jestli je to trapně mizerně maskovanej spam, nebo jen klasika mládí, co objevuje Ameriku. :o)
OdpovědětVymazatHeleď, já teda o velikosti penisu přemýšlím občas docela dost, ale nevím nevím, jestli mi v tom pomůže ta tvá knížka... Jestli jako třeba vyplní nějaký prázdný místo...? :o))))
(P.S. Ad Po čem touží ženy - Ten velkej penis je přeci jen podstatně reálnější. :-))
RulisaTeda Ruliso, ty jsi nějak nedůvěřivá - jak jsi jen mohla přijít na nějakej \"SPAM\"? Říkáš že přemýšlíš často o penisech, já zase o ňadrech - ale není to ani přemýšlení ale spíš zasnění se - obojí však je ok, horší ovšem je když se někdo tomu či druhýmu věnuje přehnaně proto, že se mu zdá něco u sebe v nepořádku v tom smyslu. A na to si nedovedu představit lepšího léku než tu knížku, protože... hřebík na hlavičku, nic víc - jednoduchý
OdpovědětVymazatNo, tak to ti upřímně můžu říct, že knížky sice pofoukaj bolístky a pro tu chvíli má člověk pocit, že Heuréka, od teď lítám, když už to vím\", ale v reálu je knižka v prach se obrátíš. :-)
OdpovědětVymazatProtože knížky, ať jsou sebelepší a sebepravdivější, jsou pořád jen cosi cizího zvenčí.
Komplexy se odstraňujou jedině vlastním konáním, vlastnohlavově najitým formulacemi. :-)
Rulisa
OdpovědětVymazatAle jistěže máš pravdu milá Rulisko - zkušenosti se nedají předat ale pouze získat zkoušením - ale jako inspirace či vodítko to tištěný slovo jistě pomoct občas může
Heleď, ty dýdžeji, sežeň si někde Džínovej svět. :-)
OdpovědětVymazatBeetles po druhéUtajenej román Beetles je fakt kompletní - jsou tam i dobrý pasáže o nuda plážích - FKK - nedá mi to a jednu opět přikládám:
OdpovědětVymazat\"Lehl jsem na ručník a znovu ocenil myšlenku FKK, mít na sobě studené plavky by příjemné nebylo, zvláště když foukal silný vítr. Přemýšlel jsem, proč se bez plavek nekoupeme doma. Má to jen výhody. Že by v tom byly pozůstatky katolické morálky? Adam s Evou chodili původně nazí, do té doby než zhřešili, což poznal Bůh podle toho, že se přikryli fíkovým listem. Zřejmě proto církev lidem pořád tvrdí, že kdo je oblečený, je hodný, a nahota je symbolem zla a hříchu. Může to být tím, že se dosud žádný kardinál na pláži jako na Hiddensee vykoupat nebyl. Možná jen proto, že by mu přišlo líto svlékat svůj drahocenný šat s cingrlátky a stát se normálním člověkem.To Ježíš, který chodil jen v sandálech a obyčejném suknu, by tady problém neměl. Došlo mně, jak se kardinálové a podobní hodnostáři tím, jak dávají na odiv své bohatství, od obyčejných lidí vzdálili. Nakonec i od Ježíše.\"
a na džínovej svět mrknu někde i když ty \"džíny\" v názvech i třeba písní mi někdy přijdou už obehraný