- Tak jak se máš?
- Docela to ujde. A ty?
- Já jako já, jak jinak bych se měl mít...
(Zasmál by se, vždycky se zasměje po kličce, díky níž setřásl hrozbu, že by měl něco o sobě odpovědět na přímo položenou otázku.)
- Ale vypadáš dobře.
- No dík, tak to abych se sebou něco začal dělat... Ale ty moc dobře nevypadáš.
(To by řekl určitě. Skoro vždycky to řekl.)
- ...
(Nevím, co bych řekla já, občas jsem odpověděla vtipně, občas debilně.)
- A jak jinak? Máš někoho?
(Ne, takhle by se nezeptal. Podruhý už ne, po tom, co jsem ho minule s takovým dotazem vykázala do indiánské rezervace kmene Ti-kterým-se-informace-neposkytují. Tak jinak:)
- No tak hlavně, že se máš dobře. Už ti ani nechybím...
- Proč myslíš?
(To bych řekla určitě. Páč su blbá a pokaždý na to naletím. A přitom vím, co bych měla říct správně.)
- Že už ani nezavoláš, nenapíšeš...
(Tohle říká, i když dobře ví, že vždycky napřed háže kontakt on. Teda ne vždycky. Vždycky od té doby, co se mi na druhým konci telefonu místo "Ahoj" začalo ozývat "No, co potřebuješ...")
- A proč bych měla volat? To co potřebuju, mi stejně nedáš...
- Nedám, nemám... (V protažení dlouhých slabik radost z pobavení se nad další přihrávkou.) Dneska ti nikdo nic zadarmo nedá, to už bys mohla vědět...
(Smích.)
Někde tam by skončil hovor na tohle téma. Protože kdyby chtěl pokračovat, tak by se zeptal, jestli to potřebuju, nebo jen chci. Nebo by se zeptal, jestli mě třeba nenapadlo, že by taky mohl něco potřebovat někdo druhej. A neřekl by to, co předem varuje před tlučením hlavou do zavřených dveří.
A kdyby to neřekl? Kdyby se zeptal tak, jak se nezeptá? Co bych řekla?
Pravdu.
Co potřebuju, to mi nedáš, způlky proto, že neumíš, způlky proto, že nechceš. A co potřebuješ ty, to ti nedám já, způlky proto, že neumím, způlky proto, že nemůžu.
Anebo:
OdpovědětVymazat- Jak se daří?
- Ty se ptáš jak angličan, na to se odpovídá "Fine, thanks, ne?" A ty?
- Přiměřeně věku a pohlaví (nebo něco podobného rádobyvtipného, nicneříkajícího ...)
- (pak chvíli ticho - vyjadřující zbytek výše uvedeného ...)
- a kdepaks byl na dovolené?
- (.....)
- a bavilo tě to? (osten - dobře si pamatuje naše někdejší rozhovory)
- jo ... a ty?
- taky tam ... (názory na dovolenou jsme mívali stejné ...) ... čau, už musím (asi na záchod ...)
za těch 10 nebo jedenáct let máme ustálenou formu i obsah rozhovorů ...
nejvíc mne drtila slova prokládaná těžkým tichem, ve kterém z druhé strany bylo tlačeno na mé svědomí, aniž bych věděla proč, k čemu, za co - co jsem zase provedla? a jakékoliv slovo po tichu znělo tak hloupě. sakra. ještě dnes se mi z toho vaří krev.
OdpovědětVymazatBos: To znám taky, ale ne odtud. :-)
OdpovědětVymazatFousek: Asi na záchod... Dobrý. :-)
OdpovědětVymazatJe to divnej pocit, tyhle rozhovory. Cítit ten pocit divnosti i na druhý straně.
Fakt povedený je, když to máš v práci... Oba se perfektně znáte, ale už nějak nedokážete zabrousit na nějaký soukromější téma. Při oficiálním kontaktu úzkostlivě vážíš slova a občas se divíš, proč právě ona tohle takhle na tvoji adresu říká. Jako kdyby muselo skončit úplně všechno, i to dřívější souznění a vzájemná důvěra. Rozchod je ale fakt téměř vždycky něco jako pohřeb - ztrácíš blízkého člověka.
OdpovědětVymazatsmall talk byl pro me vzdycky trauma. neco takoveho jsem jakziva nedokazala. Umela jsem treba celou dobu jizdy autobusem nebo vytahem mlcet a dotycny taky. A kdyz jsme se pak rozloucili bylo mi do breku a nejradeji bych se vyfackovala. Prisla jsem takhle o vsechny potencialni znamosti :o(
OdpovědětVymazata nejhorsi na tom bylo, ze jsem se treba po letech dozvedela ze jsem se dotycnemu taky libila, ale tvarila jsem se tak nedostupne, ze si netrouf vubec nic :o( A kdyz si nahodou nekdo neco nekdy trouf, tak jsem ho hned sejmula protoze jsem si myslela ze slusna divka musi delat nejdriv okolky. Takze pak si definitivne netrouf :o))
OdpovědětVymazatk tematu: bezobsazne rozhovory nevedu, nedokazu to. Takze zacnu hned rozebirat dotycneho rodinu, soukromi, jeho vztahy a zvyky a ja mu vyplknu na oplatku svoje soukromi a zvyky, takze to skonci naprostou dusevni exhibici.
OdpovědětVymazatHm, mně ten ST jde perfektně s cizíma lidma nebo s kamarádama. Ale když se to dostane do tý oboustranně jasný fáze "jedno jeho gesto a padám", slova jsou v... :-)
OdpovědětVymazatFakt je, že se občas tak strašně snažím nepadnout, že to pak vypadá...
A... hm, nevím, jestli se tomu fá říct okoloky, ale občas "testuju na odolnost" tak dokonale, že potencionálního zájemce setnu jak zralej klásek...
Ad Radka 19:56:30 -
OdpovědětVymazat"Svlíkáš" a "svlíkáš se" moc rychle... :-)))
tak tak, nez se nadejem jsme oba nazi. Coz o to ja jsem zvykla. Ale muj protejsek je z toho v naprostem soku. :o)))
OdpovědětVymazatPáč mu to bere prostor i zbraně. :-)
OdpovědětVymazatNo myslel jsem to původně tak, že v tý práci s někým chodíš... Pak ten vztah ale skončí, ale ty toho druhého máš stále na
OdpovědětVymazatočích (Radko, jinak k tomu ST souhlas - taky dokážu ve společnosti trapně mlčet).
Prostě štve mě, že z přátelství může vzniknout láska, ale naopak to jde velice težko. Skoro to až někdy vypadá na nějaký to semínko, ze kterýho vyrůstá nenávist.
kornel: laska se preklopuje do nenavisti ze zklamani. Alespon ja to tak citim. Clovek je zklaman, ze ten druhy mu jiz neposkytuje jeho slastne pocity a ma mu to za zle. I kdyz je treba sam ten ktery to kazi a ze vztahu odchazi jako prvni.
OdpovědětVymazatKornel: Já miluju všechny svoje ex a vztahy jsou mezi náma fantastický. Moje první se v důchodu pustila do homeopatie a zbavila mne alergie. U předposlední jsem nedávno přespal, když mi bylo trudno. Dítě mne zvalo na prázdniny a jeho matka mi nabídla, že tam klidně celou dobu můžu bydlet (a to mezi náma kdysi zuřila děsná válka). Kolikrát si říkám, že jsem měl vždycky nesmírnou kliku na skvělý ženský.
OdpovědětVymazatRadka: Skoro souhlas... Nenávidí obvykle ten zavržený (po nocích trápení). A ten, kdo odchází, si potřebuje své rozhodnutí vnitřně zdůvodnit. Proto najednou na tom druhým podvědomě vidí hlavně ty špatný stránky. Omlouvám se za ty banality. Prostě mi přijde líto, že po lásce obvykle příjde úplné odcizení... Ne, že si nemáme co říct, když se třeba potom potkáme, ale mi se to často ani neodvážíme.
OdpovědětVymazatGhost: Jsi šťastný muž. Tohle znám jen s jednou bývalou - s tou vůbec první. Samozřejmě, že všechny ženy, které jsem skutečně miloval, mám tam někde uvnitř. Ale se dvěma, když je třeba potkám, tak naše rozhovory jsou veskerze formální - podvědomě se bojíme se byť i trošku pootevřít (a ty rozchody nebyly zas tak dramatický).
OdpovědětVymazatKornel: Myslím, že slovo "bojíme" je přesný. Je to strach třeba i z toho, aby si to ten druhej nějak nevyložil... Nabídku nebo nátlak...
OdpovědětVymazatNěkdy se bojíme, aby si ten druhý od té otevřenosti nezačal slibovat víc, naději na návrat, někdy se bojíme, aby si ten druhý nemyslel, že mu něco víc nutíme, že se ho snažíme dostat zpátky...
Je to jak kroužení dvou myší kolem sebe, co si jedna o druhé myslí, že je kočka.
Kornel: Každá z nich mi toho dala strašně moc, každá mne trochu změnila, každá mi ukázala trochu jiný pohled na svět. Ve dne v noci mi můžou zavolat a já se přetrhnu, abych jim pomohl. Jsou a vždycky budou tou nejhezčí částí mého života.
OdpovědětVymazatJe to otázka důvěry. Trvá strašně dlouho, než si lidé začnou opravdu důvěřovat, a někdy stačí málo, aby jí jeden ztratil.
OdpovědětVymazatrulisa(18): strach ze špatného vyložení tam bude, taky nepříjemný pocit, že je cizí prostředí tam, kde dřív cizí nebylo ... zeď, kde bývaly dveře ...
OdpovědětVymazatjinak ale rychlé náhodněpotkávací dialogy nemám moc rád s kýmkoli - nikdy nevím co zrovna hned říct :-)
Ru: čísla dobrý - chyběly mi u Tebe ...
OdpovědětVymazatČísla - mně chyběly taky, ale řekla jsem si kouzelníkovi a ten poslal zaklínadlo. :-)
OdpovědětVymazatJééé čísla! Konečně vím, o čem se bavíte...8^)
OdpovědětVymazatTo to zas někdo špízuje ze čtečky a pak myslí bůhví na co... :-)))
OdpovědětVymazathouby čtečka, poctivá ruční práce...8^)
OdpovědětVymazatčísla... ruční práce... kde jsme se to zas ocitli... :-)))
OdpovědětVymazatz bláta do louže! začínám si zvykat na to, kam se dostáváme, na nic jiného...8^)
OdpovědětVymazattam, kde jsme nechtěli... ale začínám si zvykat 8^)
OdpovědětVymazatježíš, teď jsem si to přečet celé s "číslama" v tom druhém významu :-))) ... co si potom představíte pod pojmem "telefonní číslo" ? :-)))
OdpovědětVymazatJirka: Ale učíš se rychle. :-)))
OdpovědětVymazatFousek: No, v téhle fázi diskuse už nic jinýho. :-)))
A jaké je zaklínadlo?
OdpovědětVymazatPřepošlu. :-)
OdpovědětVymazatDíky, už jsem s tvou pomocí zakouzlila...:-)
OdpovědětVymazatRu, děsný rozhovory, víc než blbá situace...až mi to někdy přijde jak u blbečků na dvorečku, jen tady se nejedná o blbost ani na jedné straně. Taková hra na jo a ne...Když ji jeden nechce hrát, ale chce slyšet přímou odpověď...je to dost náročný...myslím to tak obecně;)
OdpovědětVymazatAnino, já... jak to napsat... Stýská se mi. :-) Hra nehra.
OdpovědětVymazat