Zadumala jsem se, docela vykolejená. Takových těch prvomyšlenkových plácnutí jako "Rentiérem" nebo "Chlapem" člověk vysloví za stávající život přehršle. Leč tváří v tvář potomku vyslovení něčeho tak povrchního zadrhne v krku. Tváří v tvář potomku naskočí vědomí zodpovědnosti ku vyslovování se, nutnost brát dotazy vážně a odpovídat poctivě. Ba seriózně.
Tak čím. Ženskou. To rozhodopádně. Inteligentní. Ne škaredou. Ne z chudé rodiny, natož odněkud z rozvojové (ehm, divnej termín, spíš by měl být "z už dlouho nerozvojové") země. Ale ani ne z bohaté rodiny. Tam je to jiný, v těchhle kruzích. Myslím, že spousta věcí je pro hodně bohatý lidi příliš daleko... - Vlastně, je důležitý, čím bych chtěla být? Čím budu, s tím budu žít, jak to vysvětlit... Sobě, natož malýmu...
"Já bych chtěl bejt lvem," pravil v tom okamžiku malej.
Poněkud mě zaskočil. Jednak, že naprosto neuvažoval formu člověčí, jednak že se tak krásně ztotožnil se svým měsíčním znamením, jednak že se cítí být ztotožněn s králem zvířat (Hm, slon ho má větší. Ten vladařský nárok.), se symbolem hrdosti, síly, moci, s tvorem zrozeným pro svobodný život v otevřené savaně, slunce nad hlavou...
"Ale lvem v zooologické zahradě," vyvedl mě mladší z omylu.
"Proč, prosímtě?"
"Protože bych se tam měl dobře. Každej den bych dostával dobrý masíčko."
"No jo, ale celej život bys žil za mřížema, pořád by tě někdo očumoval..."
"Za mřížema ne, za sklem. Nemusel bych nic dělat, jen bych si chodil sem a tam, a když by mě začli ti lidi nudit, zalez bych si do tmy tam v tý díře. Otočil bych se k nim zadkem a vyprd se na ně."
Hm, tak to je prosím životní ideál mého syna.
A já si lámu hlavu...
Vlastně nelámu. Stačila chvilka a věděla jsem to. Když přišel, měla jsem zrovna otevřenej mejl. Něco o krajině. O horách, kde je pro všechno dost místa...
V příštím životě bych chtěla být krajina. Krajina vápencových hor někde na jihu, kde ve dne sálá horko a noc chladivě vlhne do probuzení šustotu všeho přes den skrytýho, kde všechny barvy svítí o něco víc, prorostlé do sebe spolu s vrásnitě prorýhovanou bílou, a kde vzduch voní nahořkle ostře po pryskyřici, tvrdě po kameni a měkce po slunci...
Krajina bez lánů polí, meliorací a aglomerací. Protože pro tyhle účely nevhodná, chudá. Neplodná. Možná prodrcená nějakou tou dálnicí. Možná rozežraná erozí, možná vyprahlá, možná... - Zdánlivě. V rýhách na žádných dvou kamenech nikdy ne úplně stejných nenarušitelně svá.
no to je nadherne tema! Neplodna krajina. uzasne. A ten lezici lev, to bylo u nas podobne, ovsem ne jako lev nybrz bezdomovec nebo poustevnik. Lezet a nic nedelat.
OdpovědětVymazatJa jsem chtela byt vzdycky muzen, po narozeni a dorustani mych synu me ty choutky presly a ted chci byt kockou, tou nasi.
"Vyměnil jsem ji za obraz....Krajinka v zimním hávu..." Promiň Ruliso, že kazím tak hezká slova, ale nemohu jinak...asociace...8^)
OdpovědětVymazatZimu nee! :-) A čím bys chtěl být ty, Jirko*? Radčina kočka se mi líbí. :-)
OdpovědětVymazatChtěl bych být tím, čím jsem. Abych mohl některé věci udělat trošku jinak. Ne moc, jenom trošku...
OdpovědětVymazatNemůžu si vzpomenout, z jakýho filmu je ta hláška... úplně toho někoho slyším, jak to říká, ale ne a ne si vzpomenout.
OdpovědětVymazatJá bych taky chtěla bejt to, co jsem teď. Jenom s lepšíma zoubkama :-).
OdpovědětVymazat(4) + (6) To je únik ze zadání. :-) Ne člověk.
OdpovědětVymazatTaky se mi líbí v tomhle mým zhmotnění i zduchovnění, neměnila bych nic, aktuálně. Ale o tom to nebylo. :-) Navíc - změňte na druhej pokus byť i jen maličko, a už to vůbec nemusíte být vy. :)
Snad mi Rulisa promine jeden odkaz pro Janu: http://meteleskublesku.cz/media/14/snd/14.mp3
OdpovědětVymazat(Slavnosti sněženek přeci!)
V tom případě bych chtěl být pískovcovou skálou. Takovou, co se na ní dá vylézt, ale ne zas tak lehce. Taková ta bez zápisníku, ale ne s vytesanýma schůdkama. Tou bych chtěl být. Na pěkném místě s pořádným rozhledem. Pískovcová proto, že na světě neotravuje zase moc dlouho. Tím bych chtěl být, když ne člověkem.... ale nejsem si tím skálopevně jistý...8^)
OdpovědětVymazatJo, pískovce mám hned za vápencem. :-)
OdpovědětVymazatMezi borovicema.
Já taky já taky... 8^)
OdpovědětVymazatŤuk ťuk, můžu? Nádherný článek...
OdpovědětVymazatJirko,je někdy doost těžké vylézt i na tu se zápisníkem :o) ...a co být deštíkem,lákavá změna skupenství.
(12) Moc hezký. :-) Takovým květnovým, představuju si.:-)
OdpovědětVymazatRu,tvůj článek mi připomněl dávnou hlášku mého malého synka:Já nechci být inženýrem, já se chci živit poctivě! :o)
OdpovědětVymazata co tak třeba klávesnicí ... prochází přes ni tolik různých vypisovaných emocí ... vlastně nic moc, občas to pěkně schytá za někoho úplně jiného
OdpovědětVymazatad 13: tak už ti ve škole přidělili počítač?
(14) :-))
OdpovědětVymazat(15) Nee, chvilka času, otrkávám se, historii mažu. :-)
Ehm... Klávesnice... :-)))
OdpovědětVymazat17: už ti funguje i horní řada písmen? :-)
OdpovědětVymazatTady jo. :-)))
OdpovědětVymazatJirka: no jo, já znám tu stránku, ale co naplat, když nemůžu to poslouchat přes můj počítač. Škoda že neexistuje něco podobnýho v psaný formě.
OdpovědětVymazatTák, už jsme si s Kačem poslechli to přes jeho čítač! Líbilo! Sice si to z toho filmu nemůžu vybavit, ale jak on to tam říká...roztomilé :-)))
OdpovědětVymazatJá chci bejt Měsícem za letní noci po bouřce, když už je obloha zase dočista vymetená, země nabrala druhý, svěží dech a sílu začít zase se vším znovu. To chci bejt. Právě teď, ale i jindy. A taky se mi vždycky líbil Jim Morrison. Chtěl bejt Dveře, a taky byl. U mě to vypadá spíš na Vokno. Ale zato pořádný... :-)
OdpovědětVymazatNádherný článek, takové pohlazení po duši. Ale, být lvem není špatný, aspoň člověk nemusí do školy a tam se učit nesmysly. :D
OdpovědětVymazatJá bych chtěl být moudrem.
OdpovědětVymazatMoudro... Nevím. To si lidi prohlídnou z povzdálí, pokývaj hlavou, že jako dobrý - a jdou dál. Nevím.
OdpovědětVymazatAle ten Měsíc - jo. Sedí. I když - brala bych to i s tou bouřkou.:-) Bouřka, co čistí vzduch i zem, a nebe do Měsíce.
Tak nějak si představuju sex ... - Ne. Milování.
OdpovědětVymazatMiluju bouřky i milování. :-) Milování v bouřce je vůbec nejlepší. Nejdřív to zlověstný ticho, pak hromy a blesky a pak zase nebetyčnej, zaslouženej klid.
OdpovědětVymazat(27) Taky. :-)
OdpovědětVymazatruliso, možná tou krajinou stihneš být ještě v tomhle životě. C. má pilotní průkaz, vezmu si Tě do náručí a rozpráším. stačí udat souřadnice - nebo necháš výběr na mně?
OdpovědětVymazatNechám je na tobě. Myslím, že budeš vědět. :-)
OdpovědětVymazat