(Optimalizováno pro černobílé monitory)

27. 4. 2006

Zastavení

Chlapy slaďáky nemusím. Antický tragédy taky ne. Jak začne chlap s milostnou lyrikou, něco v břiše se mi postaví napříč. Z rádoby hlubokocitového drásání se v emocích jeho i mých a vůbec všesvětově bolných se mi naježí i nevyrostlý chlupy a jsem okamžitě přihotovená ho strhat. Nebo zdrhat. Nebo obojí.

A přesto mě občas něco dostane. A nepomůže nic, že si vzápětí (v sebeobranné tendenci zachovat odstup a neshodit sobě si nastavenou laťku racionality) rozeberu text a naznám, že je to vlastně samý klišé a patos. Prostě něco tam... - Možná jen jedna věta, co všechna klišé a všechen patos přebila. Možná něco, co je za větami. Možná co tam vidím odjinud. A možná to jen přišlo, když laťka sama o sobě povážlivě vibrovala... Čert ví.

Třeba o tom, když čísi prsty zavírají oči. Nedívej se.

O setkávání lodí plujících v opačným kursu. Co to o sobě ví.

Jen na jednu chvíli.

Možná lživou. Možná slepou. Bez všeho, co by jinak poslalo lodě ke dnu.

Vědomě. Možná právě proto čistou.

(Otázka je, jestli - když má cokoli fungovat - se nemusí tak jak tak zavřít oči a aspoň občas říkat, čím si člověk není jistý, nebo ne dýl než jednu chvíli... )

Nejsem loď s dostatečnou tonáží. S ledasčím nedokážu plout, i když bych asi měla. A bez ledasčeho dokážu, i když bych asi neměla...- Ale bez něčeho nedokážu. I když se těžko vysvětluje proč, proč tohle právě takhle, a že něco, co je míň, než by správně mělo být, může být víc, než se zdá. Tak nevysvětluju.

Jenom žádné pohledy do očí v týhle neplánovaný plavbě trosečníků...

24 komentářů:

  1. Prisla jsem k pocitaci uslzena. Divala jsem se na porad o lasce. Dojmulo me tam vlastne vsechno.
    Dvojice vychovavajici sest opustenych deti, byvaly proutnik milujici zenu na vozicku, sebevedoma krasavica hledajici silne muze aby je vzapeti kvuli vlastni nezavislosti opustila, devadestileti starecci oslavujici 65 let svadby a mlady par co se 14 mesicu po svadbe rozchazi. Skladanka. Kaleidoskop. Prehlidka moznosti a jejich realizace.

    OdpovědětVymazat
  2. Tak na tohle vhodnej citát nemám - leda tak celou knížku: Bertrand Russell: Zkoumání o smyslu a pravdivosti...
    Mohl jsem si to do deníku zapsat i úplně jinak, jako třeba ****. Ale radši jsem si vybral jen jeden moment, motiv, pocit, o kterým vím, že chci, aby mi zůstal. Byť třeba jen zaznamenán v podobě laciného kontrapunktu :-)

    OdpovědětVymazat
  3. kornele: mas zajimavy blok. Cetla jsem tvoji poznamku o "manipulaci": Precti si u Bahanky clanecek "Vety". A pak komentar Persefone, kde pise ze duvodem opacnych odpovedi je snaha dokazat si, ze na neco staci. Jiz samotne dokazovani neceho muze znamenat, ze se snazime neco jineho zakryt. A tim neco jine zduraznit. Abychom udelali jiny dojem. Omlouvam se vsem za odboceni od tematu. Dik za pochopeni :o))))

    OdpovědětVymazat
  4. Viděl jste někdo před chvílí skončený dokument "Láska včera, dnes a zítra"? Přesně o tomhle to bylo. A hned několikrát a z několika pohledů....

    OdpovědětVymazat
  5. Radko (3), dík za upozornění. Bahanku čtu sice ještě z doby, kdy měla starý blog, ale tohle mi asi uniklo.

    OdpovědětVymazat
  6. (2) Kornele, kdybys napsal jen ****, nevybavil by se mi pocit, kterej mi zůstal. :-) A kterýmu věřím.

    OdpovědětVymazat
  7. Jirko: videla jsem a celkem me to oslovil :o) viz. horni prispevek.

    OdpovědětVymazat
  8. Ruliso, v (2) jsem to myslel tak, že si do **** dosadíš jméno nějakýho blogera :-) No, nepřesnost.

    OdpovědětVymazat
  9. ad (7) Já jsem ale blbej! Radko, omlouvám se, nečtu a píšu...

    OdpovědětVymazat
  10. No, na mě silný čtení na páteční ráno. Zažil jsem takové delší stání na místě dvou lodí, postupné uvědomování, nakonec i s pohlédnutím do očí...
    Krátké zastavení kdy oba ví mě zřejmě teprve čeká. Co bych dělal s očima, to vážně teď nevím... No a původní plán na povrchní víkend bez přemýšlení je fuč :-)

    OdpovědětVymazat
  11. (10) Teor, tak promiň. :-)
    Jirka*: To nic, jak tak koukám na (8), tak su blbá taky. :-)))

    OdpovědětVymazat
  12. ru: jeste k tem lodim. Nemam ted moznost se zamyslet :o) Mam jine starosti :o) Ale pokud si pamatuju, vsechny moje pokusy stat se lodi, postat a jen tak se minout skoncily naprostym fiaskem

    OdpovědětVymazat
  13. Rulisa: měla bych, neměla bych: možná je to pravda, ale zároveň to jsou zavřené dveře k jejímu dosažení. dveře, které otevře až paradox: do háje s tím, co bych měla nebo neměla :-)

    OdpovědětVymazat
  14. teor:napsals to i za mne,souhlas a zvlášt pokud se jedná o osobnost Ru,pak mi nesedne měla bych,nebo neměla.

    OdpovědětVymazat
  15. teor a anina: mozna jste to pochopili jinak nez mysleno, zejmena anina. Zde nejde o to co by mela ci nemela delat. Zde jde o to, co by melo nebo nemelo byt dle obecneho povedomi tj. vetsinoveho mysleni. Snad jsem to pochopila spravne :o) Rulisa se zatezi (chlapen uvazanym u nohy) plout nedokaze i kdyz by mela (mistni tradice) a nopak sama se dokaze probit zivotem lepe (i kdyz teoreticky by to mela mit tezsi.) Snad jsem to dostatecne polopaticky vysvetlilal :o)

    OdpovědětVymazat
  16. Radka:nemusela jsem to dobře pohopit,ale snaha byla:o Jo,že se Rulisa dokáže probít životem sama už z příspěvků vím.Spíš jsem to myslela tak,že to nemusí být věčně a taky to nemusí ona takhle chtít po celý život:o)

    OdpovědětVymazat
  17. Se to nějak vymyká. A od Rulisy je to čím dál..dál. A já to začal :-(
    Vztáhnu to radši na sebe:
    Když je ve vzduchu "měl bych",
    pověsím tam i "chtěl bych ?"
    abych věděl, co dělám.
    Jsem to moc nenarovnal, co ? :-(

    OdpovědětVymazat
  18. Omlouvám se pro dnešek z diskuse, nebudu na připojení. Tak zatím díky za příspěvky a - spíš (15) než (16).
    Přeju všem heký prodloužený víkend. :-)

    OdpovědětVymazat
  19. (17) Vynech poslední svůj řádek, další dva čti v opačným pořadí a třetí vyjde v tom znění, jak patří. :-)

    OdpovědětVymazat
  20. (18-19) Ve svým textu, uchopeno a posunuto směrem k sobě, máš vše podstatný. Snad by k tomu šel ještě dodat citát z Mileny Jesenské: "Jak přicházejí největší /:-)/události?... Nečekaně a naráz. Ale když jsou zde, shledáváme vždycky, že nejsme překvapeni. V člověku je vždycky nějaké tušení a vědení věcí příštích, které je jenom přehlušeno rozumem, vůlí, přáním, strachem, shonem a prací."

    OdpovědětVymazat
  21. ru: ja jsem se naucila casem plavat po proudu. Plavat proti proudu me tak vycerpavalo, ze jsem nemela na jine veci nez plavani cas. Plavani po proudu me me doneslo dal (snad) Pri plavani proti proudu jsem se cvachtala porad na jednom miste.
    Taky to vyresilo vecne otazky chtela-nechtela, mela-nemela. Uznavam ze je to pohodlne a ze jsem se tim vyhla mnoha ozehavym otazkam :o)

    OdpovědětVymazat
  22. Šetří to síly. :-)

    OdpovědětVymazat
  23. 22: kratkodobě jistě. ale dlouhodobě?
    19: jestli jsem to dobře rozluštil, pak přiznávám, že bych to taky často chtěl vědět :-)

    OdpovědětVymazat
  24. Právě že dlouhodobě. :-)

    OdpovědětVymazat

KOMENTÁŘE UZAVŘENY

Blog bude pokračovat na http://rulisa.mzf.cz/

Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.