Čím dál víc si myslím, že cokoli se děje, děje se tak, aby se to skládalo k sobě. Do sebe. Ačkoli to přichází z různých stran, světových, časových, lidských...
Periferie, co se scházejí na hlavní ulici.
Bez nichž by hlavní ulice nebyla.
Které by zanikly jako nikam nevedoucí satelity, kdyby nebylo hlavní ulice.
Všechno se vrací.
Prý jako setba dorostlá ke sklizení.
Ne jako trest. Ne jako odměna.
Jako dar. Pochopení. Kámen do stavby.
Chyba není kámen vypadlý ze stavby. Chyba je příliš velký kámen odštípnutý ze skály v lomu.
Někdy dlouho trvá, než dostane tvar, který je možné zasadit do zdi.
Někdy dlouho trvá, než se z různých stran sejde všechno, co je třeba, aby s tím kamenem šlo hnout. A dosadit ho.
Než se pro něj najde místo.
Byla chyba chybou?
Když všechno má svoje místo...
Co bylo i co nebylo.
Špatné odstřely v lomu. Nedostavěné zdi.
Kameny, co ležely. Třeba dvacet let.
Děkuju, tatínku. Za těch dvacet let.
Za mých devětatřicet.
Že jsi tak trpělivě čekal, až dosadíme kameny mé i tvé.
Děkuju těm, kdo jste mi pomohli ohledávat, kam dosadit. Třeba nevědomky.
A tobě, kdo jsi pomohl vidět nejvíc. Dal sílu říct.
Jeden dosazený kámen uvolní cestu k dalším, do zdi jich zapadá vždycky víc najednou, na různých místech, z různých stran, světových, časových...
I ty... Na svoje léta hezkej seš... :-)
Jsi bohatý člověk, závidím...
OdpovědětVymazatRu:píšeš fakt krásně,ale to ti už zde kdekdo psal.Jen mi dá trošku práce to nějak rozšifrovat.No,to je můj problém.A ted ke kamenům co mají vytvořit zed,pokud možno solidní.Vše souvisí se vším.Nemyslím si,že by byla
OdpovědětVymazatchyba v kameni,který tam nepasuje.Aspon se na to ptáš..Ten kámen se příliš dlouho dostával do podoby v níž ho chceme do zdi,jako její součást dostat.Někdy i s přílišnou vervou.Můžeme ho všelijak obrušovat..Může to trvat dlouho.Když se podaří jásáme,že jsme to dokázali.Taky jsou kameny,s kterýma opravdu nehneme.Nepoužitelné.Možná by se pyšnily,že jsou součástí velkého díla ale nemohou.Možná jsou rády,že je do té zdi násilím nerveme.Možná vědí,že ve zdi jsou praskliny a to dílo jako celek není až tak dokonalé.Souhlas s Jirkou,jsi opravdu bohatým člověkem.Pokud jsem tě četla jen letmo,měla jsem tě tak trochu za drsnější typ.Blbost:-)
Jsem obojí, někdy necita, někdy sentimentální sračka, většinou opačně, než by se hodilo. :-)
OdpovědětVymazatPřipustit si sentiment k tělu - myslím, že na to je zapotřebí mnohem víc odvahy, než k čemukoli jinému.
OdpovědětVymazatGhost:mám pocit,že se nás dokonce ani ten sentiment neptá,zda si ho připustíme k tělu.Prostě k nám patří a připadá si u nás jako doma.Tak o sobě taky někdy dá vědět.
OdpovědětVymazatanina: Jsou lidé, co si sentiment zakazují. Jsou lidé, co se sentimentu bojí. Jsou lidé, kterým sentiment připadá nedůstojný.
OdpovědětVymazatJá sentiment považuji za dar - a umět přijímat dary, to je velké umění.