Tak teda k těm Vánocům...

Jako každý rok:

Kocouří radosti

Co dělám takhle na neschopence? - Věčně upravuju fotky.

Nevím zas a znovu

Jak moc je náš cit k někomu ovlivňován tím, jak toho člověka vidíme?
Jak moc je naše vidění někoho ovlivňováno naším citem k němu?

Jedna technická...

Pousmívala jsem se už delší čas nad Rojovým bojem proti majkrosoft internet exploreru. Hnípání se skoroodborníků, žabomyší starosti... říkala jsem si...

Vánoce přišly...

Měli jsme kocoura. Psala jsem o něm.
O tom, že se koncem srpna ztratil, jsem nepsala.

Co přinesli čerti

Asi jsme moc zlobili. :o)

Můra pod plamenem

Nedělám nic. Celý dva dny jsem proseděla, prospala, probloumala v zírání. Dvacetkrát, padesátkrát vstala, že půjdu dělat to a to. Udělala něco jinýho, menšího, jednoduššího... málo, maličko... - a zas jakoukoli činnost odložila. Se žaludkem staženým nechutí. Ruce nohy jak z kamene, hlava prázdná. Únava.

Ve změti útržků

z minulých dnů.

Nevydržím...

...až na svoje. Copak to jde vydržet? I když jsem tohle nefotila... Zatracená chřipka...

Nevstoupíš dvakrát...

Vzbudilo mě déja vu. Déja entendu. Oči ještě spaly. Tělo nefungovalo. Má chřipku a nechce fungovat.

Už vím

Byla sobota. - "Reklamace neopravená, přijeďte si, vrátíme vám peníze." - Sníh, vítr, mráz, letní gumy na autě, únava a nevyspání. Chuť zahrabat se někam hluboko pod zem, zacpat oči, uši, mozek, aby ke mně nemohlo nic zvenčí, nic zevnitř, ani světlo, ani zvuk, ani myšlenky...

Genetika

věda s genderovým nábojem. Odstřelí i barvoslepost.

Přepínám!

Tady ručník, tady ručník...

Vzala jsem plácačku...

...a moucha zpod mocného dopadu plácačky vystřelila vzhůru.

Plachťáková

Po stole mi přešla myš.

Klepy neobdaris...

...ale tímhle možná jo: Už jsem byla jednou nohou na překroku do postele, když jsem natrefila na něco, co mě okradlo o hodinu spánku. Možná to znáte. Kdo neznáte...

Šaty, Lurdy a ošemetnost pilířů sebevědomí

Jdu přes město a bavím se tím, jak už několikátýmu protijdoucímu chlapovi hodlají vypadnout oči z důlků.

Šedá

Můj problém se šablonama: Když tu kterou udělám, změním, náramně se mi líbí, kochám se tím, jak je jiná než ta předtím, jak líp než ta předtím mi sedne, jak hezky jsem v ní vychytala mouchy...

I takový dny jsou...

Když už dlouho jde všechno moc dobře, jedním směrem, hladkou jízdou, čím dál jistější si, že všechno jde ustát, čím dál víc podobnou sérii piruet, i za minutu dvanáct všechno vychází... Jen v kostech pomalu sílí pocit, že někde se něco střádá, že ta jízda začíná být na dluh, že až to přijde... praskne... musí... Nejde zastavit...

Ahoj

Dee.

Děti jsou prý naše zrcadla

Zrcadlo, zcadlo, řekni... Zeptala jsem se, tentokrát v hodině při probírání tématu "Mezigenerační vztahy"...

Na uzdě

...emoce, nervy, nutkání říct, sebe... Udržet ty koně na uzdě...

Jen jedna

Protože mi nedá spát diskuse s Radkou (a jinými) o originálech a předělávkách písniček. Protože tahle je pro mě v obou podobách originál.

Tak trochu o piezoelektrickém zapalovači

A hodně o tom, že je dobré uklízet i tam, kam smetákem nedosáhnete.

Nejlíp dynamicky

Z mejlu:

Stopa 13 z remixu

Někteří lidi se mi natrvalo uložili dík muzice, kterou jsem od nich dostala. Někteří lidi mi natrvalo uložili muziku. Sebe do muziky. I když někteří z některých by se asi divili, že právě do téhle.

Svatá pravda (míchaná popůlnoční přepracovaností)

Ženský si často stěžujou na čistě ženský tým, chlapi si na čistě chlapský tým nestěžujou.

Jsem doma

Jen škoda, že ty návraty domů jsou vždycky tak obalený v chaosu a pár dní trvá, než to člověku docvakne, než člověk docvakne na svoje místo, než vůbec na uvědomění si toho pocitu člověku vybyde čas...

Teď

Už nikam nejít. Jen tak sklouznout, zasunout se, skrčit nohy, vmáčknout hlavu, zakotvit se ramenem...

Paralela

Když padá list, bolí to strom?

Jen šest

Místo deseti. Zařekla jsem se, že už žádnou štafetu. Ne, nepřevezmu. Ale dík tomu, že jsem na ni odpověděla, že byl večer, noc, taková, kdy skončí hovor s někým a člověk zjišťuje, že uvízl v něm... Ve vzpomínkách...

Doprostřed...

Řetízek s přívěskem jako kyvadýlko nad rukou. Kýve se a nebo točí. A nakonec stojí. Holčičí hra. "Budeš mít dvě děti, syny..." - Prý musí být zlatý, aby to fungovalo. Fungovalo mi to i se stříbrným.

Žena uprostřed

...

Na houby? Ku h***u...

Po pár dnech, kdy se pořádání prázdnin přelilo od babičky k nám, slyším na "mami" i "teto", příbory při chystání na stůl už nepočítám, beru všechny nerez, co máme, vařím do největších hrnců.

To mi byl čert...

Psychická předjízdní příprava. Tedy, když se nás sejde odpoledne na maštali víc, sedíme u kafe, probíráme plány operační, krátkodobé i na pětiletku, papíry na vyřízení, na zahození i na oběšení se - a drbem.

Slezsko není Česko

...a přesto...

Přeci platí:

Po tuhý zimě horký léto. Po mizerný zimě mizerný léto.

Změna je život

Boom článků, reagujících na změny na Bloguje. Říkala jsem si, na co řešit takový technický okrajovky v článku na blogu. Ale po přečtení předposlední adminské zprávy jsem se tak strašně smála, že mi to prostě nedá.

Dotyky

Občas, někdy, jako nečekanost blízkých setkání třetího druhu narazím na článek, nad kterým zůstanu... Jen tak... Dívat se, cítit... Článek jako sáhnutí. Takový, že na něj nemám co napsat do komentářů, není k němu co napsat, cokoli navíc by bylo navíc...

Pošli to...

Sbaleno, ustláno, přebytečné stopy života uklizeny do koše, pokoj vybydlený...

Balada o pohledu z očí do očí

Vyprávěla mi jedna. Do jak nejistého bodu se dostal její vztah s přítelem. Jak divně se on občas chová, cize, chladně, s odstupem, a pak zas zavolá, úplně jiný, živý, vřelý, chtivý... - A po sexu zas cizí...

Šplhám...

...chlapům po hlavách...

Nezmokli jsme, už jsme tu

Tedy - nezmokly, protože jsme jely samé dámy... (Tedy, zmokly, ale až úplně nakonec, takřka na dohled od maštale, tak to se snad ani nepočítá, ne?)

Voda u dna

Kam všude musí člověk sáhnout, aby našel svoje spodní proudy? Musí? Třeba nechce. Ale čím víc nechce, tím víc na ně naráží.

Romantika

...je když...

Ad

"Statečnost není aní tak moc to, že se člověk nebojí, jako to, že jdeš dál, i když se bojíš." - E.T. Seton, Dva divoši

Soudím...

"Soudit (soud - od úsudku, formulovaný úsudek) něco o někom neznamená ho odsoudit. Tvrdím, že soudíme víc či míň všichni. Ale neznamená to, že to děláme nutně proto, abychom mohli odsoudit, případně omilostnit. Děláme to, abychom se ve druhých zorientovali, vysvětlili si, proč co jak dělají oni, abychom našli kód, podle kterého si je "utřídíme", abychom měli kam opřít nohy v nějakém postoji vůči nim - soudíme tak, že si spojujeme poznatky o nich s poznatky o tomtéž odjinud, něco z toho vyvozujem, pro sebe, případně pro jné, chceme-li jim to sdělit."

Řekněme...

...že někomu, kdo se rozhodl, že ze mě vymámí Á, pořád opakuju, že s Á má smůlu a že buď Bé, nebo nic a že chce-li mít aspoň to Bé, nechci o Á už slyšet ani slovo. Po několikátém porušení téhle mé jasně dané hranice řeknu dost. Nemá to smysl. Načež mi přiletí dotaz:

Momentky z exkurze

... v rámci enviromentální výchovy.

Popučná

Nedávno naši žáci absolvovali popučnou (populárně naučnou) přednášku Rady začínajícím milencům. Pan doktor odkudsi zdaleka systémem Power Point plus doprovodné slovo probral takřka všechno.

Co právě piju

...po tom dusným dnu.

Proč...

...pořád spím pod prošívanou peřinou, když je pod ní už pár dní i při otevřeným okně tak horko? Když se pod ní noc co noc budím, cestičky potu po sobě... kloužou...

Křepce k řepce

Tak jsme se sešli na závodech. Pouťáky oblastní úrovně jsou naše nejmilejší, protože se tam vždycky sejdem se starýma známýma, proberem a dozvíme se drby, společně si zanadáváme na kdeco, předáme si zkušenosti...

Luční

Mám ráda jaro. Vůně hlíny a vlhka, přibývání světla a prodlužování dne, vlahost vzduchu, pomalý oteplování poznenáhlu se vyplňující horkem, mírnost jara přelamující se do tvrdosti léta...

Kapku se zpožděním

Protože jsem - ehm - laxní a vyvolávat filmy dávám, až když se mi nastřádají. A že jsou hotový, si vzpomenu, až když mě někdo uhání o fotky.

Pro Val

Z těch starých, nočních, popřehradních.

Pro Bahanku - i díky jí

Co říct svému dítěti, na tu cestu?

Tíha smetany

Možná únava, možná zahlcení, možná vydání se a teď potřeba zas chvilku nedávat, jen brát... Střádat...

A ještě jedna radost

Jak jsem na ni mohla zapomenout, když kvůli ní jsem vlastně ten minulej spot začla psát...?

Drobné radosti týdne

Hurá, sluníčko! - Hm, sluníčko už není, ale aspoň neprší. - Prší, ale ne moc. - Prší dost, ale doma je teplo, protože jsem holka šikovná a zatopila jsem. - Netopím, tuhle závadu ještě kotel neměl, a tak šikovná holka, abych odhadla, za jak dlouho po začátku těch divných zvuků se kotel zastaví definitivně, jsem zas nebyla. Ale aspoň nemusím do kotelny...

Pocitový střed Brna

Divný, nikdy jsem neříkala "Prigl", u nás doma se to neříkalo. A ani v rodině mé maminky, v Řečkovicích starousedlé, asi proto, že děda jako skautský písmák a tiskárenský korektor dbal na kvalitu jazyka...

Ztišení

Nejde to. Nemůžu to přeskočit, nevrátit se k tomu. Když se k nim vracím pořád, jako se člověk vrací k něčemu, co se mu vracelo už předtím, než o to zavadil někdo jiný... K těm momentům...

Naslouchám

...jinak než kdysi. Kdysi, když mi nešlo do hlavy, proč lidi chodí vyprávět jinam než ke mně, přestože já stála o to slyšet.

Kdo učí...

...koho...

Je tlaková níž...

...a barometr padá hladina hlava tlak – či nějak tak to zpíval ten bývalý hudební kritik, co se rozhodl popřít tvrzení, že kdo neumí hrát ani zpívat, dělá hudebního kritika. Aspoň doufám, že jsem si to nepřetextovala. Já jak mám tu hlavu na hovno, tak i texty písniček se mi snáz a rychlejc doveršovávají, než vybavujou z paměti...

Nemám ráda věci, co jsou v módě.

Ale vím, že sex je dobrej na bolení hlavy.

Jak vysvětlit...

...kocourovi, že jeho asistence u vaření je nežádoucí.

Nevím

Na sklonku odpolední polodřímoty prokmit snu. Asi že v pocitu provinění, že spím, kdy se nepatří, dělám, co se nemá, potkala jsem se v tom snu zničehonic s bývalou šéfovou.

Nevěra je když

...

Důvěra je když

...

P.S. K flekům

Pohybovala jsem se po dvoře (podle Boženy Němcové šukala, ale to jsem fakt nedělala) a škublo mnou, jak sousedka zahřímala odvedle z balkónku na děti.

Jsem slunéčko mnohotečné

Když mi před pár lety paní doktorka stanovila diagnózu "lupenka" a já úporně hledala mezi předky někoho, na koho bych mohla za přenesení genetické vlohy k oné flekatosti přenést své negenetické roztrpčení, tak mi nakonec nezbylo než zkonstatovat, že jsem holt asi silná individualita a ve své bytostné originalitě mám spoustu toho, co mí předci, natož rodiče, neměli.

Píšu a mažu a píšu a mažu…

A místo toho, o čem jsem chtěla psát původně, dumám: Co mě omezuje v psaní na blog?

Taky jste si všimli,

milí psavci blogozpytů, že když stvoříte nějakej ohromující, téměř přelomově sebevýpověďní článek, tak se na něj k uzoufání těžko navazuje s čímkoli dalším?

Nastřádáno

Pár letmých útržků odtud a odtamtud. Co spolu možná až tak nesouvisejí. Možná spolu souvisí jen to, co mně při nich šlo hlavou.

Může za to Pearl Harbor

Občas se mi zachce udělat svým dětem radost. Není to tak složité.

Jak hvězda spadlá do polí...

... a může to být kdykoli.

Noli tangere

Dozor na chodbě. Přesně tak, jak to zní, si člověk připadá.

Blesk je loudal

...

Bylo tu není tu

havrani na plotu...

A vůbec...

...říkejte si co chcete, hraje se s tím krámem hezky. Koukejte, co jsem vám naskenovala jako první! :-)

Moje milá klávesnice...

Jsem si vědoma všech hříchů, jimiž jsem se na tobě provinila... Všech drobečků, chlupečků, popílku z cigaret...

Možná

Možná byl marod. Nebo někde na nějaké té externí praxi. Ale všimla jsem si ho až začátkem tohohle týdne.

Zastavení

Chlapy slaďáky nemusím. Antický tragédy taky ne. Jak začne chlap s milostnou lyrikou, něco v břiše se mi postaví napříč. Z rádoby hlubokocitového drásání se v emocích jeho i mých a vůbec všesvětově bolných se mi naježí i nevyrostlý chlupy a jsem okamžitě přihotovená ho strhat. Nebo zdrhat. Nebo obojí.

Sinusoida

Až najdu nůžky, udělám Šmyk...

Otočme list

Poprvní mě to naplno zhvízdlo před jedenadvaceti lety.

Už je to tady

Můj starší syn je stoprocentní muž.

Pochopila jsem, že mám skutečně ráda lidi...

...a zejména na jaře jim odpustím úplně všechno.

Jaro...

...slunce v duši. Nejen.

Třídím odpad

Tak jsme si o tom povídaly s kolegyní. V rámci diskuse o morové ráně, zvané enviromentální výchova.

Jen v jedné chvíli

Chci možná příliš.

Nestaví...

Jede auto jede. Někam, jen tak, jednou vlevo, jednou vpravo, na kruháči kolem dokola. Jede k cíli Kam se zachce.

Generační problém

Mě si moji kluci nechali naposledy. (Asi proto, že když vyráželi na okruh vyzbrojení spleteným proutím a igelitkama, ještě jsem sladce spala.)

Zrcadlo, zrcadlo, řekni...

Kamarádka V. má byt nevelký a zrcadlo v koupelně. Zhlížely jsem se v něm jedna po druhé při zkoušení navzájem koupených triček. (A nejen těch.)

Člověk míní... Aneb i ten nejdokonalejší plán vyžaduje flexibilitu

"Uděláme si supr večer," padlo rozhodnutí po mobilu. Proč ne. Když jsou ty Velikonoce...

Mimikry

To, co stavíme kolem sebe. Co si budujeme jako ochranný (či záchranný) prostor.

Odebírám, předávám

Napojení na síť. Nikoli webovou. O webu tohle není.

Občas je fajn zjistit, že jsem se mýlila...

Na závěr druhého týdne v novém zaměstnání (ano prosím, od zítřka velikonoční prázdniny:) jedna větší porada. Řekněme... Důležitá.

Proud třetí

...

Proud druhý

...

Proud první

"Když se člověk chce vyhnout chybě, z níž má panický strach, zpravidla udělá ještě mnohem horší." (Ghost)

Mám ráda vodu

co teče, i tu, co neteče. Je živá.

Imaginární

...

V příštím životě

Přišel za mnou synek. Mladší. "Mami, čím bys chtěla být v příštím životě?"

Příspěvek pro Bahanku

Starý vtípek, ale hodí se...

Spadla jsem do mlýnku :-)

"Tak jaký to tam bylo? První den?"

Esej o významné postavě naší kultury

...s potencovaným důrazem na pedagogickou nosnost jejího odkazu. - Aneb: Co jsem našla, když jsem se dneska začala chystat do nového zaměstnání a opět nenašla to, co jsem najít měla a chtěla. Mnoga let tamu nazad... :-)

Po čichu II.

Dva lidi si prý musí navzájem vonět, aby k sobě mohli začít cítit něco víc. Hlavně chlap tý ženský. Prý.

Mimo

(...jsem byla. Poněkud. Mimo obraz. :-)

Tak už chlapa nepotřebuju

... teda aspoň do příští neplánované odstávky kotle. :-) Ale něco už vím...

Není mi souzeno...

... jaro jen tak zadarmo...

Je stará

...dvacet let. A přesto se k ní pořád, tu a tam, vracím.

A to jsem si myslela, že mě v tomhle směru už nic nemůže překvapit...

Člověk by neměl číst. Teda, když chce pak klidně spát a ne dumat nad tím, že ho něco překvapuje.

Bez dechu

V zastavení.

A taky...

...jsme večer hráli karty. Místo obligátních kostek.

Poslední...

...letošně zimní hromada uhlí. - To jste se lekli, že příspěvek, co? :-)

Intimno rizikové

Když se vám tak líbí ty historky o trapasech... - Aneb na co jsem si vzpomněla v rámci diskuse pod moc hezkým článečkem u Radky.

A nedala jsem!

Sice by bylo jako čtenářolapka zaručenější téma "Jak jsem komu dala", leč mně víc straší v hlavě "Komu jsem jak nedala".

Je mi líto...

...ale nelituju.

Něco za něco

Za Jak to máš ráda.

Narozen 13.3. 2006

Hřebeček, ryzáček.

Jak to máš ráda?

Takový pěkný dotaz. Dobře to zní, vstřícně, nesobecky... "Nejde mi jen o sebe," říká se jím. Dušička se zatetelí blahem, roztaje pod projeveným zájmem...

Protáhne se škvírou...

...v otevřených dveřích, hadovitě chvatné proklouznutí, co se o pár kroků dál zarazí a podívá vzhůru: Vnímáš mě? Já tebe jo...

Kterak na rantl

Rozhodla jsem se vyhovět četným přáním (teda jednomu) a zdokumentovat postup, jakým se lze dostat do kýžené pozice, aniž by přitom došlo k vyrvání mísy či pádu do záchoda.

Lžu - a v tom nelžu.

(A taky miluju škatulkování.)

366 příběhů pro dyslektika

Kdysi jsem absolvovala nějaká ta školení. Jak pracovat na nápravě SPU. Jak dětem tvořit cvičné texty, pomůcky, hry, čeho se vyvarovat, do čeho je nenutit. Třeba do dlouhých cizích slov a jmen. Hm...

O záchodovém prkénku

Tisíckrát a tisíci (možná statisíci) různými autory rozebírané téma.

Přesýpání

Dvojí jazyk mám. Ten, co s ním mluvím víc s lidmi a míň se zvířaty, a ten, co s ním mluvím víc se zvířaty a míň s lidmi.

Věci se dějí ve správný čas

Snad tisíckrát jsem to slyšela říct, ba i sama řekla. Že věci se nedějou ve správný čas. Že co člověk potřebuje, to není, a pak to přijde, když už se zařídil tak, že to nepotřebuje, ba když už mu to jen zkomplikuje život. Jako výsměch. Použitelné na kdeco - na prodej či koupi čehokoli, na příležitost zaměstnání, na lidi...

Už zbyl poslední!

Kocour Mlíko.

Záleží na tom?

...co se říká, a ne kdy?

Jak zbavit dítě komplexů

...aneb jak jsme šli na nudapláž.

Vylučování odpadních látek z těla

A) O X I D uhličitý - při díchání B) pevmý odpat - nestrvtelné zbytky potrvi - trusy C) tekutý otpad - POTEM a MOČÍ

A nejen pro někoho, kdo to nikdy číst nebude...

...

Nejen pro M.

...protože si nejsem jistá, jestli on tam ještě chodil číst v té době, kdy jsme se poněkud odtrhli od debat politických a kulturněfilozofických a silami společnými (trojnými) postupně zplodili například toto (nezachyceno celé):

Vzpamatovávám se z šoku...

Nikdo mi nepíše, nikdo mi nevolá, tak si čtu na netu - a přijdu si za vola...

Čím jsem se provinila na králících...?

Bylo to v babiččině domečku, v uličce z kopečka. Přijela jsem, protože babičku měli moji rodiče na týden odvézt kamsi za doktory a já byla určena na hlídání její havěti.

Ovocentrismus

Nesouvisí s pomeranči.

Monodialog

...

Revize přání

"Když jsem byl malý, začínala takhle většina léčebných procedur. Pak hned do postele a za každý vystrčený prst jsem dostal pokutu..."

Pračka a Wolf

Je to dlouhý, rozvleklý a nechutně naturalistický až úchylný. A není to o sexu.

O jednoduchých vysvětleních

...aneb z načatého soudku vyprávění o dnešní-včerejší návštěvě díl čtvrtý, závěrečný a naprosto nic hlubokomyslného nenesoucí.

O jednoduchých řešeních

...aneb z načatého soudku vyprávění o dnešní návštěvě díl první, druhý a třetí, úvodní, k historii se vztahující a sdělně nosný.

Hřešíte?

Ve vzduchu pomalu, ale nezadržitelně lechtá předjaří, v živých organismech se začíná městnat tušení růstu, bujení, množení... Zejména bujení a množení roupů...

Jaro bude! - Srdce tají, ledy pukají....

A rozmrzly mi škvarky za oknem v síni, tudíž jsem je urychleně dojedla a teď je mi z nich divně. Nebo z toho piva, co jsem je s ním přiklopila?

Pavoučí

Vy nepanelákoví - taky máte občas po ránu ve vaně pavouka? A máte doma kocoura? Ten pavouka vyšťourá...

Někde jsi. A můžeš být, kým chceš...

A tak je noc a člověk sedí u počítače, ale nechce se mu psát. Den zavřený za sebou, co neuděláno, odloženo ad acta, do dalšího "musím" několik hodin daleko... A nechce se ani spát. Jít spát s tím vším, co se v na noc chvíli uvolní, v tichu rozrůstá, čemu člověk dovolí, aby s ním bylo samo...

My jako já

Nevybrala jsem si asi nejlepší dobu pro tenhle článek, vzhledem k právě vypuknuvšímu olympiádnímu fandění. Je mi to jasný...

Rozdávám úsměvy, sbírám úsměvy... a taky viry

Čím hnusnější počasí, tím krásnější svět a lidi v něm.

Věci

Kudy doma chodím, cokoli dělám, kamkoli se podívám, narážím na spoustu věcí. Co obyvatel domu, to nějaké jeho věci. Kocoura nevyjímaje (jeho jsou VŠECHNY věci). Jeden každý si je střádáme s tím či oním zdůvodněním, a čím déle spolu žijeme, tím víc nastřádáno máme. Strašně moc věcí, v nichž jsem se už dávno přestala snažit orientovat, přestala jsem se je snažit ovládat. Jsou všude, tisíce drobností, nevyhoditelných, neukliditelných tak, aby nebyly. Občas se v rámci "úklidu" někam popřesouvají, ale neubývají. Postupně se zase roztáhnou do prostoru. Do prostoru lidského, který vytěsňují a přeměňují na prostor věcí. Zavalují, zahlcují. Rozežírá mě nezadržitelně narůstající hejno kobylek-věcí. Občas si přeju, abychom vyhořeli.

Oko za oko, fous za fous

Vždycky to tak je. Někam něco napíšu ("...jé, to se mi povedlo výstižně a řízně," tetelím se škodolibou radostí...) - a ono se mi to vrátí úplně odjinud, než udělám třikrát čelem vzad.

Všehochuť

Tak jsem si zrovna říkala, že by to chtělo zase něco třeskutě euforickýho, aby to podle posledních článků nevypadalo, že jsem v déprezi. Jenže nic veselýho mě na výpravách k dětské lékařce, do lékárny, pro chleba a zpátky domů nepotkalo a mladší se se svými hláškami zaškobrtl na dvou a třetí do počtu z něj furt ne a ne vypadnout (a asi jen tak nevypadne, páč jsem zjistila, že mi ze šuplete totálně vyžral vánoční dárek od kamaráda, takto krabičku z Belgie dovezených bonbónů, již jsem byla odhodlána nejprve dostatečně dlouho ožírat dojatým pohledem a teprve pak zubama, tudíž jsem z ní ani neochutnala a tudíž se mladej dneska celý odpoledne snaživě učil pestík, semeník, čnělku a bliznu, ba i peckovice, malvice a bobule, to vše v zájmu nastolení světového míru.)

Co kdo a pro koho

V nakopnutí jemně ostnitou poznámkou o psaní knih rozeběhly se mi myšlenky směrem nikoli uměleckým, leč spíše analytickým. Zatrachtilé vlohy zděděné po otci, takhle mi zkomplikovat včerejší plánované usínání s vidinou slávy, kterou podle všeho zřejmě budu muset odložit až na důchod.

3 x 4 toho, co mě spolehlivě odradí od další komunikace

...buď okamžitě a bez přemýšlení, protože o věcech naprosto zbytečných je naprosto zbytečno přemýšlet. Nebo napodruhé, když mi dojde, že napoprvé to nebyla náhoda. A nebo na potřetí, napočtvrté, napomocté (tisíckrát nic umořilo vola, a já nemám zdaleka tolik sil jako vůl) či sejdou-li se ty případy ve více variantách najednou.

Hierarchie stáda

Impuls: bos., Stádnění. (Omlouvám se, do perexu neumím nacpat klikací odkaz) - Směr: Kamsi jinam.

Vratká linie přelomu

(Zdrojový impuls - jen bych se opakovala...)

Pět měsíců, dvě a čtvrt kila - a pár fotek

I byli jsme s mladším dnes u paní zubařky, aby definitivně uzavřela léčbu onoho přednedávnem errorového zubu. Synek se s ostražitou nedůvěrou divokého zvířete přichystaného na útěk usadil do křesla a paní doktorka - vlídná starší dáma - ve svém obvyklém usměvavém nadhledu vzala do ruky jedno ze svých mučidel. A pak se pozastavila. "Vy máte doma kočičku?" zeptala se laskavě dítka. Dítko s blankytnýma očima rázem plnýma důvěry k ní zvedlo tvářičku, pruhovanou rudými škrábanci. "Kocoura," řeklo pyšně.

Vysypat smetí

- Nestačí mi, že spolu spíme, pusť už mě aspoň do předsíně... - Nebuš tak na dveře, milý, buď ještě chvíli trpělivý. Nemusíš zblízka tolik křičet, nech mě, ať sama najdu klíče... Víš, jsou muži, co potřebují hlavně vlastnit, a nezajímá je, kde mají dveře kliku, a jsou tací, co se škvírou pozvou na byt, a za chvilku hledají i v prádelníku... - Jsou ženy, moje milá, co pro návštěvu mají stůl i kafíčko a rády na oplátku přijdou za pár dní, a jsou jiné, co vedou tě jen do kuchyně cestičkou, tam ukážou na koš a řeknou "Vynes to a vypadni..."

Nejlepší upgrade Čtyř věcí...

...je tady. :-)

(Díky za tip, Rony. :-)

Jsem paranoidní...

Ty bláho..., vyjekla jsem v duchu, když jsem se navečer koukla do statistik Toplistu. Uprostřed soupisu na blog vstoupivších připojení se skví cosi ve tvaru: nejakykod.nazevnasehomesta.cz...

Čtyři věci / Four Things

Vzdávám to a poddávám se, ale přísáhám, že při příští vlně multilevel-reklamingu už bouchám dveřma a du dom. :-)

Víkend? Inu víkend...

Začal v pátek, příjezdem mladšího ze školy, nos odřený od smrkání. Starší dorazil dalším autobusem (páteční odpoledne jsou "jeho", neptám se kde a jak...). A sděloval, že ho škrábe v krku a že XY a YX od nich ze třídy mají angínu.

Volně se řetězící guláš do blogu

Pár let tomu nazad, co jsem začala tu a tam číst blogy. Náhodně. Pravidelně až později. Až jsem se víc naučila s počítačem a měla víc přístup na net.

Šifrování

...aneb jak se stručně a krátce (ne)domlouvat na pracovišti, potažmo před tiše zírajícími zákazníky...

Vivat diskriminace! :-)

V zaujetí prvoukou jsem odsunula do pozadí myšlénky jiné, druho- a výšeukové. Ale nedá mi to, nedá, červíčci vrtaví...

Kdo mě pochválí, když ne já...?

Magie společných večeří. Teplých. Teplý večeře nevařím proto, že by mě to až tak bavilo či že bych až tak dala na zásady takové nebo makové. Vařím je, když je zima, když mám náladu, když nemám rozděláno něco, co mě pohlcuje víc než povinnosti hospodyňky, a když chci, abychom si pěkně sedli všichni pohromadě. Se studenou večeří se mi potomstvo rozprchne kde všude k tomu, co zrovna má rozkoukáno či rozposloucháno, nebo jen zahuláká, že si to sní pozdějc. Teplá večeře je maminčí gesto, které se odkladem ani rozprchnutím neignoruje. Možná proto, že po pár přes rameno hozených odkazech "počkejte, až to dodělám, nebo si namažte chleba" si zvykli takového gesta vážit.

Nasbíraný mušličky

...co přinesly dětičky...

Okno do duše oko

Byla noc, nebo už skoro ráno. V hlavě přetlak z dalšího odpoledne, protaženého do začátku noci snahou při přípravě do školy dokázat sobě i mladšímu synkovi, "že není hloupej". Marnou snahou. Hloupej není, podle toho, jak mu to zapaluje v běžných denních situacích, ale něco je hodně špatně, zřejmě ve schopnosti zapisování pojmů do paměti a abstraktního nakládání s nimi. Nejde to. Pereme se s tím, brečíme u toho občas oba, ale nejde to.

Víno dozrálo, hrozny jsou sklizeny...

To ne já. Ne o mně. To přišlo poštou, minulý týden.
Vyráběli jsme mu přání ke kulatinám, smolili veršovaný říkání a prolízali asi tak stopadesát stránek s obrázkama na netu, aby to mělo styl a šmrnc... Zařekla jsem se, že už nebudu. Sešli jsme se s malým zpožděním po jeho narozeninách, vespolek u stolů plných jídla a pití, tak jak to měl v plánu, všichni ti, co mu posílali kulatinová přání, aniž tušili, že je v nemocnici. Sešli jsme se všichni, jen on chyběl.
Než jsme se k těm stolům odebrali, zahráli mu několik obvyklých varhanních motivů a pak mu na rozloučenou zazpíval Michal Tučný Tam u nebeských bran. Dobrá volba pozůstalé rodiny - ti, co ho znali od koní, při "... dětský smích a vlání koňských hřív..." brečeli komplet, ženský jako chlapi.
Jen ten proslov, ten proslov si měli nechat...

Nový den, nový úvod

Parafráze. Správně je to "Nový den, nový způsob". Titulek jedné kratičké básničky odněkud z šerověku druhé půle minulého století. Začínající "Vy, kdo jste na cestě, musíte mít kód" a končící "Protože minulost je jenom jedno sbohem".

Možná, že jeden by se tolik nenachodil, kdyby ten kód nebyl dávat minulosti sbohem a začínat na nový způsob. Možná je to chybový kód. Možná právě naopak. A možná nic, prostě je. Nepřepisovatelný. A nebo jen za cenu ztráty cenných funkcí a dat, už léta ve vazbě na něj dopisovaných. A to se mi nechce riskovat. Mám ten kód ráda.

A tak jsem tady. Odjinud, na nový způsob, s novým úvodem. Příčiny (či záminky?), co k tomu vedly, budou snad pochopitelné i pro ty, kteří na Škebli šlápli až teď, stačí si rozkliknout odkaz na staré stránky.

Hledala jsem, kam odtamtud. Přišla jsem, viděla jsem a slovy Pučmelouda jsem si v duchu řekla: "Tady se mi líbí, tady zůstanu."

Tak snad jo. :-)

Tak já vám teda napíšu

(Ze starých stránek.)

Či či čí, kocoure, kruci vypadni...

(Ze starých stránek)

Čert sere na jednu hromadu

(Ze starých stránek.)

Rozpustit, vypustit, odpustit (sobě)

(Ze starých stránek)

V půli odpoledne se jen tak, pro radost a s radostí cachtám ve vaně

(Ze starých stránek.)

K tomu hebkému tichu...

(Ze starých stránek.)

A je to za námi...

(Ze starých stránek.)